Karl Leonhard Reinhold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carl Leonhard Reinhold
Karl Leonhard Reinhold.jpg
Narození 26. října 1757
Vídeň
Úmrtí 10. dubna 1823 (ve věku 65 let)
Kiel
Místo pohřbení Parkfriedhof Eichhof
Povolání filozof a vysokoškolský učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Leonhard Reinhold (26. října 1757, Vídeň10. dubna 1823, Kiel) byl rakouský filosof, popularizátor Kantovy filosofie.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém mládí byl mnichem, v roce 1774 vstoupil do řádu barnabitů, kde se stal učitelem filozofie.[1] Postupně se přiklonil k racionalistické filozofii a jeho názory se dostaly do rozporu s katolickou vírou.[2] V roce 1783 opustil klášter a odebral se do Lipska a později do Výmaru. V roce 1787 byl povolán za profesora do Jeny.[3]

Přišel s konceptem "elementární filosofie" (Elementarphilosophie), která ovlivnila zvláště Fichteho. Základním prvotním principem pro něj bylo "vědomí". V závěru života se nadchl pro dílo Fichteho a Bardiliho a zdůrazňoval, že základní filozofické problémy je třeba řešit s pomocí lingvistiky, čímž předjímal dílo Fregeho a Wittgensteinovo.[4] Stal se profesorem Univerzity v Kielu, kde působil od roku 1793. Byl též významným zednářem.[5] Ač byl původně katolíkem vychovaným jezuity, od roku 1780 dokonce knězem, konvertoval k protestantismu.[6] Jeho blízkým přítelem byl Christoph Martin Wieland, s jehož dcerou se oženil[7] a do jehož časopisu Der Teutsche Merkur přispíval. Tam také publikoval svých přelomových osm článků zvaných Briefe über die Kantische Philosophie (1786–1787) [Listy o Kantově filozofii].

Za jeho hlavní dílo bývá považován spis Versuch einer neuen Theorie des menschlichen Vorstellungsvermögen, 1789 [Pokus o novou teorii lidské schopnosti představivé].[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
  2. HÖFFDING, Harald. Dějiny novověké filosofie. Praha: [Dr. Ot. Štorch-Marien], 1926. 313 s. cnb000580600. S. 147.
  3. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
  4. BREAZEALE, Dan. Karl Leonhard Reinhold. Příprava vydání Edward N. Zalta. Spring 2014. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online. 
  5. http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_R/Reinhold_Karl-Leonhard_1758_1823.xml?frames=yes
  6. Reinhold, Karl Leonhard. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (německy) 
  7. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
  8. TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 302.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FALCKENBERG, Richard. Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Překlad František Xaver Procházka. V Praze: Nákladem Jana Laichtera, 1899. 876 s. S. 520–522.
  • Ottův slovník naučný, heslo Reinhold, Karl Leonhard, Sv. 21, str. 442. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]