Karl Leonhard Reinhold
| Carl Leonhard Reinhold | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. října 1757 Vídeň |
| Úmrtí | 10. dubna 1823 (ve věku 65 let) Kiel |
| Místo pohřbení | Parkfriedhof Eichhof |
| Pseudonym | Br. Decius |
| Povolání | filozof a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Univerzita Jena |
| Ocenění | čestný doktor Univerzity Jena Řád Dannebrog |
| Děti | Ernst Reinhold |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Leonhard Reinhold (26. října 1757 Vídeň – 10. dubna 1823 Kiel) byl rakouský filosof, popularizátor Kantovy filosofie.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Ve svém mládí byl mnichem, v roce 1774 vstoupil do řádu barnabitů, kde se stal učitelem filozofie.[1] Postupně se přiklonil k racionalistické filozofii a jeho názory se dostaly do rozporu s katolickou vírou.[2] V roce 1783 opustil klášter a odebral se do Lipska a později do Výmaru. V roce 1787 byl povolán za profesora do Jeny.[3]
Přišel s konceptem „elementární filosofie“ (Elementarphilosophie), která ovlivnila zvláště Fichteho. Základním prvotním principem pro něj bylo „vědomí“. V závěru života se nadchl pro dílo Fichteho a Bardiliho a zdůrazňoval, že základní filozofické problémy je třeba řešit s pomocí lingvistiky, čímž předjímal dílo Fregeho a Wittgensteinovo.[4] Stal se profesorem univerzity v Kielu, kde působil od roku 1793. Byl též významným zednářem.[5] Ač byl původně katolíkem vychovaným jezuity, od roku 1780 dokonce knězem, konvertoval k protestantismu.[6] Jeho blízkým přítelem byl Christoph Martin Wieland, s jehož dcerou se oženil[3] a do jehož časopisu Der Teutsche Merkur přispíval. Tam také publikoval svých přelomových osm článků zvaných Briefe über die Kantische Philosophie (1786–1787) [Listy o Kantově filozofii].
Za jeho hlavní dílo bývá považován spis Versuch einer neuen Theorie des menschlichen Vorstellungsvermögen, 1789 [Pokus o novou teorii lidské schopnosti představivé].[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
- ↑ HÖFFDING, Harald. Dějiny novověké filosofie. Praha: [Dr. Ot. Štorch-Marien], 1926. 313 s. cnb000580600. S. 147.
- ↑ a b Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 21. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1072 s. cnb000277218. S. 442.
- ↑ BREAZEALE, Dan. Karl Leonhard Reinhold. Příprava vydání Edward N. Zalta. Spring 2014. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online.
- ↑ http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_R/Reinhold_Karl-Leonhard_1758_1823.xml?frames=yes
- ↑ Reinhold, Karl Leonhard. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2017-08-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ TVRDÝ, Josef. Průvodce dějinami evropské filosofie. 2. vyd. Brno: Komenium, 1947. 490 s. cnb000669317. S. 302.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FALCKENBERG, Richard. Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Překlad František Xaver Procházka. V Praze: Nákladem Jana Laichtera, 1899. 876 s. S. 520–522.
- Ottův slovník naučný, heslo Reinhold, Karl Leonhard, Sv. 21, str. 442. Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Leonhard Reinhold na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Leonhard Reinhold
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Reinhold, Karl Leonhard ve Wikizdrojích (anglicky)
