Kanonikát královský
Kanonikát královský, (lat. regius) je historická právní figura vážící se ke katedrální kapitule sv. Štěpána v Litoměřicích. Jeho založení se shoduje s datem založení litoměřické kolegiátní kapituly v roce 1057 zakládací listinou[1] knížete Spytihněva II., který se sice snažil získat královský titul pro svou osobu, ale nepodařilo se mu to. Instituce, které Spytihněv II. založil, tedy dostávaly přívlastek regius až později.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název regius kanonikát dostal zřejmě až v době Karla IV., dříve se o něm píše jako o zbožné fundaci, kterou podpořil donátor, který tak činil ve prospěch spásy své duše, jak to bylo tehdy obvyklé viz Břetislavova statuta z roku 1039. Definitivně se tento název kanonikátu ustálil však až v pobělohorské době.
V hierarchii kapituly bývá považován kanonikát regius za první kanonikát po kapitulních dignitách proboštovi a děkanovi.
Kanonikát je v litoměřické kapitule v kontinuitě téměř tisíc let postupně obsazován významnými kněžími působícími v litoměřické diecézi. Držitel kanonikátu se nazývá kanovník královský.[2] Jako sídelnímu kanovníku vlastním právem držiteli kanonikátu přísluší insignia.
Přehled kanovníků držitelů kanonikátu královského[editovat | editovat zdroj]
- 1643-1647 Sigismund Greff von Greffenber
- 1647-1676 Daniel František Jaret
- ?-3.7.1688 Matěj Josef Reichel (pohřben v kryptě u oltáře sv. Štěpána v litoměřické katedrále)[3]
- 1740-1768 Josef Bernard Hiserle
- 1802-1824 Antonín Hirnle
- 1825-1857 Václav Kára (původně mladoboleslavský děkan, významný český obrozenec 19. století)
- Josef Weißkopf (kanovníkem královským od 7. září 1941, v květnu 1946 odsunut do Německa, † 1972)
- Jaroslav Dostálek (kanovníkem královským od 28. listopadu 1972 do 25. července 1996, kdy zemřel)
- Karel Havelka (kanovníkem královským od 1. září 1998)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.biskup-pavel.net/index.php?clanek=5 Archivováno 16. 5. 2012 na Wayback Machine. Překlad textu Zakládací listiny
- ↑ Stanovy Katedrální Kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, platné od 11. dubna 1995
- ↑ > Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Litoměřice
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BARTŮNĚK Václav, Od proboštství k biskupství (1057-1957), in 900 let litoměřické kapituly, Česká katolická charita, Praha 1959.
- Litoměřická kapitula – 950 let od založení, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2007.
- MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-121-6.
