Antonín Hirnle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Milost
ThDr. Antonín Hirnle
Děkan kapituly ve Staré Boleslavi
Církev římskokatolická
Provincie česká
Znak Znak
Osobní údaje
Datum narození 8. srpna 1759
Místo narození Kroměříž
Datum úmrtí 16.1.1824
Místo úmrtí Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ThDr. Antonín Hirnle (8. srpna 1759 Kroměříž – 16. ledna 1824) byl český římskokatolický duchovní, sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, arcibiskupský kancléř v Praze a děkan kapituly ve Staré Boleslavi od roku 1815.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se původně o řeholníka cisterciáckého řádu velehradského kláštera, narozeného v roce 1759 v Kroměříži. Byl synem kroměřížského sochaře Františka Ondřeje Hirnleho a jeho ženy Emerentiany a jeho kmotrem byl malíř Franz Anton Maulbertsch.[1] Po opuštění řádu se stal blízkým spolupracovníkem 8. litoměřického biskupa a 23. pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského krátce po roce 1802. V Litoměřicích byl jmenován sídelním kanovníkem s kanonikátem královským katedrály sv. Štěpána a "pravou rukou" biskupa.

Po svém příchodu do Litoměřic brzy ovládal celou biskupskou konzistoř. V roce 1791 ho biskup Ferdinand Kindermann pověřil založením pokračovací školy pro dívky. Do historie vstoupil jako tvrdý germanizátor, patřící k radikálním řešitelům národnostních otázek ve prospěch Němců, poplatný rakouskému režimu vystupující proti skupině kněží bolzanistů, kteří působili v litoměřickém semináři. Hirnle byl zásadním nepřítelem obrozenectví, osvícenství a bolzanismu, což budilo značnou nelibost, zvláště mezi staršími kněžími. Do této kategorie patřil od roku 1794 i děkan litoměřické kapituly, a pozdější 9. litoměřický biskup Josef František Hurdálek, o jehož pozdější rezignaci se Hirnle také přičinil.

K jeho cti však patří, že seminaristům, kteří projevovali hlubší zájem o teologii, vědecké vzdělání, mravní a slušný život zařizoval výhodnější kaplanská místa nebo fary. Byl dozorcem národních škol v litoměřické diecézi. Do těchto škol vyjížděl, aby ty, kteří od katolické víry odpadli, opět pro církev získal.

Když v roce 1815 odešel Chlumčanský do Prahy a stal se pražským arcibiskupem, vzal Hirnleho s sebou. Ustanovil ho v roce 1815 kancléřem pražského arcibiskupství a děkanem kapituly ve Staré Boleslavi. Do procesu se skupinou bolzanistů nadále zasahoval prostřednictvím důvěrníka MUDr. Kottnauera a kanovníka Františka Pillera, kteří na litoměřické konzistoři působili.

Jako staroboleslavský děkan byl však poměrně oblíben pro opravu kaple v Dřísech nebo stavbu nových Božích muk na staroboleslavsku.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. HOŘČICE J., Časopis katolického duchovenstva, 1841

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]