Jmenování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kandidatura)
Jump to navigation Jump to search

Jmenování či nominace[1] (z lat. nomen, jméno) je jednostranný akt, kterým oprávněná osoba nebo grémium ustanovuje určitou osobu s jejím souhlasem do funkce, pověřuje něčím nebo zařazuje do úředního seznamu. Nominovat lze i ve smyslu kandidatury na určitou pozici, např. nominací kandidáta ve volbách.

Jmenování[editovat | editovat zdroj]

Samo jmenování, například do funkce, již dává jmenovanému do rukou pravomoc či oprávnění k výkonu, např. funkce, zároveň s tím i odpovědnost.

z pohledu rozhodujících

Jmenovaný byl

  • možná vybrán přímo jednostranně,
  • možná na základě konsensu skupiny.
z pohledu jmenovaného a ostatních kandidátů

Jmenovaný

  • možná vzešel z několika kandidátů,
  • možná byla jmenována hned první nalezená vhodná osoba, tzv. černý kůň,
  • možná byla organizační funkce i přímo vytvořena pro již předem zamýšlenou osobu, tedy bez ohledu na případné další kandidáty.
kontroverze

Například situace přímého jmenování (pokusu o to) hned první osoby představené rozhodující radě jedním její členem (předsedou) bývá nazývána taháním králíka z klobouku, ostatní tak jsou postaveni před hotovou věc, což bývá kontrovezní a vnímáno s odporem ostatních v radě: že jsou obcházeni a na jejich hlasech nezáleží, neměli možnost je uplatnit.

Jmenování do funkce[editovat | editovat zdroj]

Některé veřejné funkce, například ministři, soudci, členové Bankovní rady České národní banky, dále profesoři vysokých škol, ředitelé, vedoucí zaměstnanci, vyšší úředníci aj. jsou do svých funkcí jmenováni oprávněnou osobou, nejčastěji nadřízeným nebo představeným. Toto oprávnění je určeno ústavou, zákonem nebo statutem organizace. Katoličtí církevní hodnostáři jsou jmenováni biskupem nebo papežem. Jmenování se zpravidla děje jmenovacím dekretem, předpokládá souhlas jmenovaného a v některých případech ještě další podmínky. Tak děkan fakulty je jmenován rektorem, ale na základě výsledku volby senátem fakulty. Některé funkcionáře státu jmenuje prezident republiky, je však třeba i spolupodpis (kontrasignace) předsedy vlády. Jmenováním může vzniknout pracovní poměr vedoucího zaměstnance, který však odvoláním z této funkce přímo nezaniká.[2] Obvykle platí, že kdo do funkce jmenuje, může z ní také odvolat, v některých případech ale jen s uvedením platných důvodů.

Nominace[editovat | editovat zdroj]

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla nominace a kandidatura. Pomozte Wikipedii tím, že pro heslo vytvoříte samostatný článek.

Akt nominace, jak je v ČR zpravidla chápán, je teprve první krok ze dvou zamýšlených, na cestě ke jmenování vybrané osoby: Při typickém průběhu výběrového řízení nejprve bývají nominováni kandidáti, jmenován pak má být jeden z nich. Jde o postup, kdy se nejprve řeší kvantitativní otevřená otázka, až pak kvalitativní uzavřená otázka: Nejprve se hledá odpověď, kdo by vůbec byl ochoten a alespoň částečně schopen požadovanou funkci zastat, teprve až následně jsou kandidáti hodnoceni, z již konečné množiny. Pro akty nominování, a jmenování, tedy jsou definovány různé účely a samostatné rozhodovací procesy: Nejprve nominování kandidátů, teprve pak jejich vzájemné porovnání, určení nejvhodnějšího a konečně jeho jmenování.

Ačkoli výběrové řízení sestává přinejmenším z těchto dvou kroků, jde sice o nejmenší nutný, ne však postačující průchod procesem: Kroků může být i vícero, kroky obdobného účelu se mohou i opakovat. Účelem vícekolových výběrových řízení je soustředění se na jednotlivá témata, kdy je složitý problém (výběr jednoho z mnoha) přeměněn na množství jednodušších dílčích rozhodnutí, jak radí běžná manažerská praxe.

Výslovně řečeno, ačkoli mají obě slova, nominace a jmenování, stejný významový původ, na rozdíl od konečného jmenování je dnes nominace či nominování chápáno jako zařazení do množiny kandidátů, jako pouhá možnost pozdějšího jmenování, podle výsledku výběrového řízení, kdy teprve následně bude o kandidátovi rozhodnuto. Nominace je okamžikem přechodu obecného člověka do situace, kdy je o člověku rozhodováno.

podle založení nominace

Nominována za kandidáta může být osoba

  • i neznámá, i pouhým podáním přihlášky,
  • automaticky, jako člen již omezené skupiny, při splnění sledovaných a vyhodnocovaných podmínek, například definované míry pracovního výkonu,
podle nominujícího, čí je aktivita
  • kandidát se může přihlásit sám,
  • anebo může být přihlášen někým jiným: kamarádkou do Superstar, šefem vyzdvižený k povýšení, agentem vytipovaný;
podle informovanosti a souhlasu
  • vlastní proaktivita kandidáta samotného,
  • výzvou vytipovaných osob, aby se vyjádřili a svou kandidaturu potvrdili,
  • nevědomý kandidát.

Ačkoli situace býti kandidátem je spíše trpná, že je o kandidátovi rozhodováno, samotné jmenování už je aktem oboustranně vědomým: Buď přijetím zodpovědnosti, anebo odmítnutím obou, funkce i odpovědnosti z ní vyplývající.

Nominace politického kandidáta[editovat | editovat zdroj]

Při volbách, kterých se účastní velký počet voličů (osob s aktivním volebním právem), mohou voliči vybírat pouze mezi nominovanými kandidáty. Pro parlamentní volby nominují své kandidáty obvykle politické strany (koalice, hnutí), pro obecní volby to bývají i sdružení občanů. Kandidáty pro volbu prezidenta republiky nominují skupiny poslanců a senátorů, nebo občan podpořený peticí 200 000 občanů. V USA se i nominace kandidáta strany do prezidentských voleb děje prostřednictvím vnitrostranických, tzv. primárních voleb, do nichž kandidáty nominuje vedení strany.

V poměrném volebním systému spočívá nominace v zařazení na kandidátní listinu, tj. uspořádaný seznam kandidátů, kteří se pokládají za zvolené v závislosti na počtu získaných hlasů, a to počínaje prvním místem na kandidátce. Podle předpokládaného zisku hlasů se někdy mluví o „volitelných místech“ na kandidátce.

Pro udílení cen, o nichž rozhodují různé výbory a komise (Nobelova cena, Oscar, ceny filmových festivalů atd.), jsou kandidáti nominováni obvykle nějakou institucí. Pro udílení státních vyznamenání sestavuje seznam návrhů komise Poslanecké sněmovny.

Nominace ve sportu[editovat | editovat zdroj]

V náročnějších sportovních soutěžích, zejména v kolektivních sportech, jsou hráči jednotlivých mužstev k utkání nominováni trenérem podle pravidel dané soutěže. Sportovní svazy nominují hráče a závodníky do národní reprezentace, na Olympijské hry atd.

Zrovna toto chápání však ve sportu může být zavádějící:

  • Totiž nominování hráče mu otvírá možnost zúčastnit se hry, samotného jmenování se však například fotbalista může od trenéra dozvědět až i jen minuty před začátkem utkání, například zda nakonec jako pouhý kandidát-náhradník nezůstane sedět na lavičce, kvůli zlepšenému zdravotnímu stavu dosud sice chorého, jinak však schopnějšího spoluhráče: Jmenován do hry bude ten.
  • Naproti tomuto zřejmému případu však například nominace závodníka ve sportu jednotlivců fakticky znamená jeho jmenování: Účast v závodě už mu jiný kandidát nevezme, nemá jak. Ztráta účasti už může přijít jen z důvodů na straně jmenovaného.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pražák - Novotný - Sedláček, Latinsko-český slovník, heslo nominatio a nomino.
  2. BĚLINA, Miroslav; DRÁPAL, Ljubomír, a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-290-8. S. 203. 

Související články[editovat | editovat zdroj]