Julius Lundwall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Julius Lundwall
Julius Lundwall portrait.jpg
Narození 10. června 1844
Wismar
Úmrtí 14. března 1930 (ve věku 85 let)
Opava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Heinrich Friedrich Lundwall (10. června 1844 Wismar14. března 1930 Opava) byl opavský stavitel, majitel stejnojmenné stavební firmy a čestný člen Svazu německých inženýrů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Wismaru v evangelické rodině meklenburského stavitele. Absolvoval gymnázium ve Wismaru a poté Akademii výtvarných umění v Mnichově. Pracoval v architektonických ateliérech v Kodani, Berlíně, Frankfurtu a Würzburgu. Podílel se na stavbě cukrovarů v Bukovině (Luzan) a Haliči (Preczworsk). V roce 1869 přizvala opavská akciová společnost "Rafinerie cukru v Opavě" Lundwalla k realizaci stavby cukrovaru ve Vávrovicích. Jedním z faktorů, které přiměly Lundwalla k přijetí nabídky, byla skutečnost, že v Opavě se v roce 1864 ustanovil evangelický sbor. Po svém příchodu do Opavy v roce 1869 se stal jeho aktivním členem. Nejprve se v roce 1872 spolupodílel se na stavbě evangelické modlitebny v Oblrichově ulici. V letech 1896–1899 též stavěl novogotický evangelický kostel podle projektu Ferdinanda Hickela (kostel byl v letech 1976–1979 přestavěn pro potřeby okresního archivu). Nejprve spolupracoval s opavským stavitelem Augustem Bartelem V roce 1882 obdržel vlastní stavitelskou koncesi. V roce 1884 zakoupil špitálský mlýn v dnešní Komárovské ulici, který přebudoval na rodinnou vilu a sídlo své stavební firmy.

Pro svou stavební firmu postupně získal:

  • pila v Komárovské ul.,
  • pískovna (ul. Boženy Němcové),
  • strojní cihelna (Bílovecká ul.),
  • Předváděcí prodejna nábytku (Masarykova ul.),
  • v roce 1912 zakoupil Kmenttovu cihelnu (Otická ul.),
  • v roce 1913 připojil ke své pískovně pískovnu stavitele Hruschky.

Po smrti vedli Lundwallovu firmu synové, později ji převzal stavitel Leo Seipel[1].

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Architektura staveb sahá od historických slohů po secesi a modernu.

  • 1872 evangelická modlitebna v Olbrichově ulici
  • 1893–1895 Výstavní budova Slezského zemského muzea,
  • 1896–1899 novogotický evangelický kostel, architekt: Ferdinand Hickel; kostel byl v letech 1976–1979 přestavěn pro potřeby okresního archivu,
  • Učitelský ústav (dnes Gymnázium),
  • 1910–1911 vila s ordinací MUDr. Fritze Pendla,
  • 1911–1913 Sanatorium MUDr. Fritze Pendla (dnes porodnice), architekt Keller,
  • Bruslařský pavilon (dnes restaurace Zimní stadion),
  • Četnické velitelství (dnes internát OA),
  • 1927–1928, 1930 Obchodní dům Breda, spoluautoři: Leopold Bauer, Harald Bauer (interiéry)[2]
  • první budova Matičního gymnázia, zbořeno
  • Secesní dvojdům malířů Raimunda Alta a Rudolfa Hermanna (Ochranova ul.),
  • Moderně secesní činžovní domy na Hradecké ul. č. 10 a 10 a,
  • Romantická a eklektická architektura domů č. 2, 7, 16 na Olomoucké ul.

Realizace mimo Opavu[editovat | editovat zdroj]

  • zámek na panství Rozkol jižně od Lvova
  • cihelna v Komárně.

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 byl jmenován čestným členem Svazu německých inženýrů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1886 se oženil s Clarou Sophií Katharinou Paetow, která se narodila 26. června 1860 ve Fahrdorfu (Meklenbursko). Manželům se narodili dva synové:

  • Dr. Erich Lundwall (* 16. února 1888), majitel statku Hannberg (Kohout) Bílý Potok, který zakoupil od Vinzenze Priessnitze.
  • Doc. MUDr. Kurt Lundwall (23. listopadu 1892 – 1972). Působil jako lékař a gynekolog v Karlových Varech, Štyrském Hradci a v Salzburku. Zde se stal docentem na tamní univerzitě a provozoval vlastní sanatorium. V něm se seznámil s českou herečkou Lídou Baarovou se kterou se v roce 1969 oženil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NAVRÁTIL, Boleslav. Stavitel, který vtiskl podobu slezské Opavě. Opavský a hlučínský deník. 27. 9. 2011. Dostupné online. 
  2. ZATLOUKAL, Pavel; ŠOPÁK, Pavel. In: Česká republika - architektura XX. století. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. Kapitola heslo Obchodní dům Breda a Weinstein, s. 223.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]