Julij Borisovič Chariton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jujij Borisovič Chariton
Rus Stamp GSS-Hariton.jpg
Narození27. února 1904
Petrohrad
Úmrtí19. prosince 1996 (ve věku 92 let)
Sarov
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materPetrohradská státní polytechnická univerzita (1920–1925)
Univerzita v Cambridgi (1926–1928)
Povolánífyzik a politik
ZaměstnavateléFyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (od 1921)
Institut chemické fyziky N. N. Semjonova (1931–1946)
All-Russian Scientific Research Institute of Experimental Physics (1946–1992)
OceněníŘád rudé hvězdy (1944)
Řád rudého praporu práce (1945)
Stalinova cena (1949)
Leninův řád (1949)
medaile Srp a kladivo (1949)
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od 1956)
RodičeBoris Osipovich Chariton
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julij Borisovič Chariton (27. února 190418. prosince 1996) byl sovětský, později ruský fyzik pracující v oblasti jaderné energie. Byl konstruktérem sovětské atomové bomby a po mnoho let pracoval v sovětském jaderném programu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Petrohradu do židovské rodiny, jeho matka byla herečka, otec novinář pracující pro noviny Konstitučně demokratické strany. [1] V roce 1922 byl Leninovým dekretem Charitonův otec deportován do Lotyšska, kde pracoval pro emigrantské noviny. Po anexi Lotyšska Sovětským svazem byl zatčen NKVD a zemřel v gulagu. [2] Charitonova matka rovněž emigrovala, pobývala v Palestině. Poté, co Chariton vstoupil do sovětského jaderného programu, měl zakázáno se s matkou stýkat a korespondovat. [3]

Studoval na polytechnickém institutu v Leningradu pod vedením Abrama Ioffeho, poté přešel na univerzitu v Cambridgi, kde pod vedením Ernesta Rutherforda získal doktorát.

V letech 1931 - 1946 byl vedoucím explozivní laboratoře v Ústavu chemické fyziky. V roce 1935 se stal doktorem matematických a fyzikálních věd. Společně s Jakovem Zeldovičem prováděl experimenty s řetězovou reakcí uranu. V roce 1953 byl zvolen plným členem Sovětské akademie věd.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Třikrát získal řád Hrdina socialistické práce, šestkrát Leninův řád, dále získal Řád Říjnové revoluce nebo Leninovu cenu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLLOWAY, David. Stalin a bomba: Sovětský svaz a jaderná energie 1939-1956. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 572 s., [24] s. obr. příl. Stíny; sv. 6. ISBN 978-80-200-1642-3

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yulii Borisovich Khariton na anglické Wikipedii.