Abram Ioffe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abram Fjodorovič Ioffe
IoffeStamp.jpg
Narození 17.jul. / 29. října 1880greg.
Romny
Úmrtí 14. října 1960 (ve věku 79 let)
Petrohrad
Místo odpočinku Literatorskie mostki
Alma mater Petrohradský státní technologický institut
Zaměstnavatel Sankt-petěrburská státní polytechnická univerzita
Ocenění Stalinova cena
Leninova cena
Hrdina socialistické práce
Leninův řád
zasloužilý vědecký pracovník RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abram Fjodorovič Ioffe (29. října 1880, Romny14. října 1960, Leningrad) byl ruský fyzik. Zabýval se mechanickými vlastnostmi krystalů a elektrickými vlastnostmi dielektrik a polovodičů.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Ioffe se narodil ve středostavovské židovské rodině na Ukrajině (tehdy území Ruské říše). Studoval na Petrohradském technologickém institutu (Санкт-Петербургский Технологический Институт), absolvoval v roce 1902. Poté pokračoval ve studiu na univerzitě v Mnichově. Působil jako asistent Wilhelma Röntgena a získal zde doktorát (PhD) roku 1905. Poté se vrátil do Ruska, ale často se do Mnichova vracel, neboť Röntgen si ho velmi oblíbil. Roku 1906 začal pracovat na Petrohradské polytechnické univerzitě (Санкт-Петербургский Государственный Политехнический Университет), kde se nakonec stal profesorem. Roku 1911 konvertoval k luteránství a oženil se s křesťankou. Roku 1918 se stal ředitelem Leningradského fyzikálně-technologického ústavu (LPTI), zvaného obvykle Fiztěch. Od roku 1920 byl akademikem ruské Akademie věd. Sehrál klíčovou úlohu v rozvoji jaderného výzkumu v SSSR a nepřímo ovlivnil i vývoj sovětské atomové bomby. Když mu roku 1942 Kaftonov nabídl řídit sovětský projekt na výrobu bomby, odmítl, neboť se cítil moc starý, ale doporučil za sebe svého žáka, mladého nadějného fyzika Igora Kurčatova, který se pak stal klíčovou osobností při vývoji bomby.[2]

Roku 1950 vypukla Stalinova kampaň proti kosmopolitismu, která měla antisemitský nádech. Ioffe byl, patrně kvůli židovskému původu, odvolán z pozice ředitele LPTI, ale roku 1952 se pro něj našlo nové uplatnění, když se postavil do čela laboratoře polovodičů sovětské akademie věd (roku 1954 z ní vznikl samostatný institut). Po Ioffeho smrti v roce 1960 byl LPTI přejmenován na Ioffeho fyzikálně-technologický ústav (Физико-технический институт имени А. Ф. Иоффе РАН). Ioffeho jméno nese dodnes a jde o jednu z nejprestižnějších výzkumných institucí v Rusku, pyšnící se pěti Nobelovými cenami.[3]

Bezprostředními Ioffeho žáky byli např. Lev Sergejevič Těrmen (Léon Theremin), Alexandr Danilovič Alexandrov, Pjotr Leonidovič Kapica (Nobelova cena 1978), Nikolaj Nikolajevič Semjonov (Nobelova cena 1956) či Lev Andrejevič Arcimovič.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abram Ioffe na anglické Wikipedii.

  1. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=39307&title=Ioffe&s_lang=2
  2. http://www.pbs.org/opb/citizenk/secrets/ioffe.html
  3. http://archiv.ihned.cz/c1-786271-pata-nobelova-cena-do-ioffeho-institutu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]