Přeskočit na obsah

Joseph Hall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Joseph Hall
Narození? (okolo 1810)
Úmrtí? (po 1873)
NárodnostAngličan
ZeměSpojené královstvíAnglie, Bavorské královstvíBavorsko, Rakouské císařstvíRakouské císařství
Povolání
  • strojní inženýr, lokomotivní konstruktér;
  • technický ředitel, manažer
Zaměstnavatelé
  • lokomotivka R. Stephenson, Newcastle (?-1837);
  • Společnost Mnichovsko-Aukšpurské dráhy (1838-44?);
  • železárny Hirschau alias J.A.Maffei, Mnichov (1839-58);
  • lokomotivka W. Günther, Vídeňské Nové Město (1858-60);
  • válcovny Štýrský Hradec (1860-?)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Joseph Hall byl v německých zemích působící britský železniční inženýr, manažer a vynálezce. V letech 1839 až 1857 působil jako strojmistr a inženýr u firmy J. A. Maffeie v Mnichově a poté do roku 1860 jako technický ředitel lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě. Je mu připisován vynález Hallovy (nebo hallské) kliky, součásti pohonu a rozvodu parní lokomotivy.

Život

[editovat | editovat zdroj]

O vlastním Hallově životě je známo jen málo. Začínal údajně jako spolupracovník Roberta Stephensona v Newcastlu, do Bavorska přibyl po roce 1837 jako doprovod prvních dvou lokomotiv, zakoupených v Newcastlu pro společnost Mnichovsko-aukšpurské dráhy (MAE). U prvních lokomotiv dráhy z dovezených v rozebraném stavu z Anglie dohlížel na montáž a uváděl je do provozu.[pozn. 1] Získal si tak důvěru předsedy společnosti Josepha Antona von Maffeie, který ho angažoval jako prvního strojmistra a roku 1839 i jako inženýra pro svoje železárny v Hirschau u Mnichova[pozn. 2]. Roku 1852 tu měl řídit lokomotivní oddělení.[2][pozn. 3]

Der Münchner, první Hallova lokomotiva (Maffei Hirschau 1/1841)

Hall u Maffeie ještě podle anglického vzoru a zčásti s použitím dovezených dílů r. 1841 postavil první bavorskou parní lokomotivu „DER MÜNCHNER“ (Mnichovan).[4]. Lokomotiva při zkouškách projela trať Mnichov – Aukšpurk (62 km) za něco málo přes hodinu a dosáhla tak průměrné rychlosti přes 50 km/h[5]. R. 1851 se firma Maffei zúčastnila soutěže o nejvhodnější lokomotivu pro Semmeringskou železnici, kterou vyhrála s lokomotivou „BAVARIA⁽ᴵᴵ⁾" (Bavorsko). I když se její technické řešení ukázalo jako nepraktické[6], tento úspěch vedl k obchodnímu průlomu společnosti, zejména ve stavbě horských lokomotiv.[pozn. 4][7] Do Hallova odchodu bylo v Hirschau vyrobeno přes 300 lokomotiv, vedle řady dalších strojírenských výrobků.[8]

V roce 1858 byl Hall najat bankou Österreichische Credit-Anstalt a působil jako technický ředitel lokomotivky Günther ve Vídeňském Novém Městě.[9][10][pozn. 3] Místa se vzdal roku 1860, aby převzal řizení válcovny kolejnic ve Štýrském Hradci.[11]

Hallská klika

[editovat | editovat zdroj]

Hall roku 1852 nebo 1853 navrhl pro lokomotivy Bavorských státních drah a patentoval po něm pojmenované[pozn. 5] řešení konstrukčního uzlu pro přenos trakční síly z ojnic a spojnic na nápravy parních lokomotiv s vnějším rámem. Tehdy obvyklé řešení nápravové kliky, sestavované z jednotlivých, na hřídel postupně nalisovávaných dílů z různých materiálů, které výrazně zvětšovalo šířku lokomotiv a tím i rozteč válců parního stroje. Pro nedostatek místa tak byly u vnějších rámů používány komplikovanější a dražší konstrukce s válci uvnitř rámu a náhonem na zalomenou hnací nápravu. Místo toho navrhl Hall kliku kompaktní, kde klikový list, čepy tyčoví a kotouče excentrů rozvodu byly z jednoho kusu martinské oceli. Namáhaná místa byla dodatečně zakalena. Typicky šlo např. o lokomotivy typu Crampton. Podle patentu z roku 1856 ji významně vylepšil, když nápravové hrdlo kliky využil jako sedla náboje nápravového ložiska.[12][pozn. 6] Stačilo tak jediné přesné nalisování kliky na osu nápravy a příčná vzdálenost přes vnější čepy tyčoví a tedy i válců parního stroje mohla být užší.[14][9]. To napomohlo i ke klidnějšímu chodu lokomotivy za jízdy.[15] Na druhé straně to bylo řešení náročnější z hlediska výrobního, při montáži vyžadovalo přesné nalisování tlakem až 100 tun. Nevýhodou byly i větší jízdní odpory na účet větších průměrů ložiskových čepů, nemožnost výměny jednotlivých opotřebených čepů tyčoví, častější lámání klik a komplikovanější, destruktivní demontáž kliky.[11][14]

  • Lokomotiva s hallskými klikami s výstředníky (ÖNWB Ic / ČSD 252.008, NTM Praha)
    Lokomotiva s hallskými klikami s výstředníky (ÖNWB Ic / ČSD 252.008, NTM Praha)
  • Hallská klika s výstředníky Stephensononova rozvodu na lokomotivě řady 17c č. 372 rakouské Jižní dráhy (muzeum Strasshof)
    Hallská klika s výstředníky Stephensononova rozvodu na lokomotivě řady 17c č. 372 rakouské Jižní dráhy (muzeum Strasshof)
  • Hallská klika s protizávažím na spřažené nápravě lokomotivy BHStB 169 / JŽ 73-019 (Pinzgaubahn)
    Hallská klika s protizávažím na spřažené nápravě lokomotivy BHStB 169 / JŽ 73-019 (Pinzgaubahn)
  • Srovnání sestavy kliky obyčejné a hallské na hnací nápravě (bez excentrů nebo protikliky rozvodu)
    Srovnání sestavy kliky obyčejné a hallské na hnací nápravě (bez excentrů nebo protikliky rozvodu)

Hallské kliky se běžně používaly společně s vnějším rámem až do 70. let 19. století, kdy se spolu s technickým vývojem začal ve stavbě lokomotiv prosazovat vnitřní rám. Po delší dobu se z prostorových důvodů udržely v konstrukci úzkorozchodných lokomotiv. Krátkou renesanci zažily ještě s prvními elektrickými lokomotivami s vnějším rámem a nápravami poháněnými přes ojnice a spojnice, v novější době byly použity i u lokomotiv motorových s pohonem přes jalovou hřídel.

Hallské kliky lze vidět například na muzejních lokomotivách ČSD 252.008 (NTM Praha), ČSD 324.391 (Železniční muzeum ČD Lužná u Rakovníka), Sä I K č.54 (Preßnitztalbahn - Přísečnická muzejní železnice), KEB 106, SB 17c č.372 či elektrické ÖBB 1080/1180 (Železniční muzeum Strasshof)  EEG č.4 „GMUNDEN“ (muzeum Jižní dráhy Mürzzuschlag), nebo u ČSD 310.433[16] (Železničné múzeum Bratislava-východ)[17].

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V letech 1837-42 si Mnichovsko-akšpurská dráha postupně pořídila celkem 8 lokomotiv uspořádání 1A1 od firem Stephenson z Newcastlu, Fenton, Murray a Jackson z Leadsu a Sharp, Roberts & spol. Viz[1]
  2. ↑ místo bývalé továrny se dnes nachází v městském Anglickém parku v obvodu Mnichov-Schwabing, 48°9′35,46″ s. š., 11°36′19,81″ v. d.
  3. ↑ a b V datech z Hallova životopisu je i v dostupné dobové literatuře řada rozporů - např. podle Sanzina (1912) [3] měl být už roku 1851 hlavním inženýrem lokomotivky W.Günthera ve Wr.-Neustadtu a podílet se na jeho lokomotivě pro semmeringský závod, nikoliv Maffeiově.
  4. ↑ horská lokomotiva - rozuměj troj- a vícespřežná, s koly menšího průměru a s - na svojí dobu - vyšším výkonem.
  5. ↑ angl. Hall crank, něm. Hall'she Kurbel
  6. ↑ něm.: Lagerhalskurbel. Toto provedení údajně jako první použil ve Francii u své lokomotivy pro dráhu Paříž-Sceaux už r. 1855 Jean Jacques Meyer. Viz [13],[11].

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lokomotiven- und Maschinenfabrik J.A. Maffei na německé Wikipedii, Hallsche Kurbel na německé Wikipedii a München-Augsburger Eisenbahn-Gesellschaft na německé Wikipedii.

  1. ↑ ERHARDT, Ernst. Festschrift 140 Jahre Betriebswerk Augsburg 1. [s.l.]: Bundesbahndirektion München,, 1991. S. 18–19. (německy) 
  2. ↑ DERENS, L. Correspondence. ad: Early Austrian locomotive. The Locomotive Magazine and Railway Carriage and Wagon Review. 1938-11-15, roč. Volume 44 (1938), čís. 555, s. 368. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SANZIN, Rudolf. Der Einfluß des Baues der Semmeringbahn ... (viz níže). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 340. 
  4. ↑ BÄHR, Johannes; ERKER, Paul; RIEDER, Maximiliane. 180 Jahre KraussMaffei: die Geschichte einer Weltmarke. 1. Auflage. vyd. München: Siedler Verlag 479 s. ISBN 978-3-8275-0119-6. S. 20-28. (německy) 
  5. ↑ BIOGRAPHIE, Deutsche. Maffei, Josef Anton von - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ SANZIN, Rudolf. Der Einfluß des Baues der Semmeringbahn auf die Entwicklung der Gebirgslokomotive. Příprava vydání C. Matschoss. Berlin: Springer, 1912. (In: Beiträge zur Geschichte der Technik und Industrie; sv. 4). Dostupné online. ZDB-ID 2238668-3. S. 333–357. (německy) 
  7. ↑ BÄHR, J. ... str. 36–47.
  8. ↑ Lokomotivfabriken in Deutschland - J.A. Maffei, München. www.werkbahn.de [online]. stránky Jense Merteho [cit. 2024-08-20]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ a b GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich. 1. vyd. Wien: Slezak, 1978. 320 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte; sv. 4). ISBN 978-3-900134-40-2. ZDB-ID 256348-4. S. 37 a násl. (německy) 
  10. ↑ WEHDORN, Manfred; GEORGEACOPOL-WINISCHHOFER, Ute. Baudenkmäler der Technik und Industrie in Österreich. 1. vyd. Wien: H. Böhlau, 1984. 257 s. Dostupné online. ISBN 978-3-205-07202-7. S. 251-252. (německy) 
  11. ↑ a b c GAISER, F. Correspondence, ad : A centenary of Austrian locomotive practice. The Locomotive Magazine and Railway Carriage and Wagon Review. 15 February 1939, roč. Volume 45 (1939), čís. 558 (2), s. 62. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ LOUDA, Jaroslav; MAREŠ, Vlastimil. Příručka pro strojvedoucí. 3., rozšířené a přepracované vyd. [s.l.]: Dopravní nakladatelství Praha, 1957. 427 s. S. 145. 
  13. ↑ GEISER, F. Kleine Nachrichten. Hall'sche Kurbel. Die Lokomotive. Verlag O. Fischer, Wien. Roč. 1933 (XXX), čís. 10, s. 199. Dostupné online. 
  14. ↑ a b RÖLL, Victor, Freiherr von. Enzyklopädie des Eisenbahnwesens. 2., přepracované vyd. Berlin, Wien: Urban & Scharzenberg, 1915. Dostupné online. Kapitola Kurbeln, s. 39-42. (německy) 
  15. ↑ LUEGER, Otto. Lexikon der gesamten Technik und ihrer Hilfswissenschaften. Svazek 1. Stuttgart, Leipzig 1904: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Achsen, s. 67-69. (německy) 
  16. ↑ ZLINSKÝ, Zbyněk. Parní lokomotivy na našich kolejích: řada 310.4. VLAKY.NET [online]. 2010-04-26 [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. 
  17. ↑ 310.433 | Železničné múzeum Slovenskej republiky. www.zeleznicnemuzeum.sk [online]. [cit. 2024-08-21]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 320 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). ISBN 978-3-900134-40-2.
  • STOCKKLAUSNER, Johann. Dampfbetrieb in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 296 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). ISBN 978-3-900134-41-9.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Joseph Anton von Maffei

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Joseph_Hall&oldid=24326216“