Joseph Chamberlain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joseph Chamberlain
Joseph ('Joe') Chamberlain by John Singer Sargent.jpg
Narození8. července 1836
Londýn
Úmrtí2. července 1914 (ve věku 77 let)
Londýn
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníKey Hill Cemetery
Alma materUniversity College School
Povolánípolitik
ZaměstnavatelBirminghamská univerzita
Oceněníčlen Královské společnosti
Politická stranaLiberálně unionistická strana
Manžel(ka)Mary Crowninshield Endicott Chamberlain
Florence Kenrick
Harriet Kenrick
DětiNeville Chamberlain
Austen Chamberlain
Beatrice Chamberlain
Ida Chamberlain
Hilda Chamberlain
Ethel Chamberlain
RodičeJoseph Chamberlain a Caroline Harben
PříbuzníRichard Chamberlain[1], Arthur Chamberlain[1] a Mary Chamberlain[1] (sourozenci)
Dorothy Ethel Chamberlain[2][1] a Francis Neville Chamberlain[2][1] (vnoučata)
FunkceČlen 21. parlamentu Spojeného království (1876–1880)
Člen 22. parlamentu Spojeného království (1880–1885)
Ministr obchodu Spojeného království (1880–1885)
Člen 23. parlamentu Spojeného království (1885–1886)
President of the Local Government Board (únor 1886 – duben 1886)
… více na Wikidatech
PodpisJoseph Chamberlain – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Chamberlain (8. července 1836, Londýn, Anglie2. července 1914, Londýn, Anglie) byl britský státník. Prosadil se jako úspěšný průmyslník v Birminghamu, poté byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a spoluzakladatelem strany liberálních unionistů. Jako dlouholetý ministr obchodu (1880–1885) a kolonií (1895–1903) patřil k výrazným osobnostem britské politiky a rozmachu koloniálního impéria přelomu 19. a 20. století.

Jeho starší syn Austen Chamberlain byl britským ministrem zahraničí (1924–1929) a nositelem Nobelovy ceny míru, mladší syn Neville Chamberlain byl britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn úspěšného výrobce obuvi v Londýně Josepha Chamberlaina (1796–1874). Za studií vynikl především v matematice a francouzštině, v osmnácti letech začal pracovat pro svého bratrance Josepha Nettlefolda, výrobce železářského zboží v Birminghamu. Chamberlain nakonec převzal vedení podniku a firma patřila k předním producentům šroubů v Evropě, v Birminghamu se také začal angažovat ve veřejném dění. V letech 1874-1876 byl starostou v Birminghamu, v letech 1876–1914 členem Dolní sněmovny[pozn. 1]. Původně patřil k liberálům a v Gladstonových vládách byl ministrem obchodu (1880–1885) a prezidentem úřadu pro místní samosprávu (1886), od roku 1880 zároveň členem Tajné rady. S Gladstonem se později dostal do sporu ohledně politiky v Irsku a své názory také publikoval (Speeches on the Irish Question, 1881).

Po odchodu z Liberální strany se stal zakládajícím členem frakce liberálních unionistů a v Salisburyho vládě byl ministrem kolonií (1895–1903). V době stabilizované vnitropolitické situace koncem 19. století se problematika kolonií stala stěžejním tématem a Chamberlain byl tak jedním z nejdůležitějších členů vlády. Demisi podal v říjnu 1903 spolu s dalšími ministry, v rámci personální obměny kabinetu se pak do vlády dostal jeho syn Austen jako ministr financí.

Kromě svého úspěšného působení v obchodní a koloniální politice se dlouhodobě věnoval rozvoji školství a zvelebování Birminghamu. V Birminghamu podpořil založení univerzity a v letech 1900–1914 byl jejím prvním kancléřem. Mimoto již předtím v letech 1896–1899 zastával čestný post lorda–rektora univerzity v Glasgow. Po záchvatu mrtvice v roce 1906 ukončil veřejnou činnost, do smrti nicméně zůstal poslancem Dolní sněmovny (povýšení do šlechtického stavu odmítl již po odchodu z Gladstonovy vlády).

Josephův mladší bratr Richard Chamberlain (1840–1899) byl též starostou v Birminghamu (1879–1880) a členem Dolní sněmovny, patřil k liberálům, spolu s bratrem pak přešel k liberálním unionistům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. "Ve všech volebních obdobích zastupoval Birmingham. Birmingham jako rychle vzrůstající průmyslové centrum získal právo volit poslance až parlamentní reformou z roku 1832. Stále rostoucí význam města vedl k tomu, že počet poslanců za tento obvod byl zvýšen na tři (1868) a nakonec na sedm (1885). Chamberlain nicméně poprvé kandidoval již r. 1868 za město Sheffield, tady ale neuspěl

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Kindred Britain.
  2. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 12., Praha, 1897 (reprint 1998), s. 32 ISBN 80-7185-157-4
  • ERVA, Martin: Rozmach etatismu ve Velké Británii 20. století (dizertační práce); Univerzita Karlova, Praha, Ústav světových dějin; Praha, 2016, 208 stran

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]