George Robinson, 1. markýz z Riponu

George Robinson, 1. markýz z Riponu
George Robinson, 1. markýz z Riponu
Předseda Sněmovny lordů
	Ve funkci:; 10. prosince 1905 – dubna 1908
Předchůdce	Robert Cecil, 3. markýz ze Salisbury
Nástupce	Henry Charles Petty-Fitzmaurice, 5. markýz z Lansdowne
Ministr kolonií Spojeného království
	Ve funkci:; 18. srpna 1892 – 21. června 1895
Předchůdce	Lord Knutsford
Nástupce	Joseph Chamberlain
První lord admirality
	Ve funkci:; 1. února 1886 – 20. července 1886
Předchůdce	Lord George Hamilton
Nástupce	Lord George Hamilton
Místokrál v Indii
	Ve funkci:; 8. června 1880 – 13. prosince 1884
Předchůdce	Robert Bulwer-Lytton, 1. hrabě z Lyttonu
Nástupce	Frederick Hamilton-Temple-Blackwood, 1. markýz Dufferin
Lord prezident Tajné rady
	Ve funkci:; 9. prosince 1868 – 9. srpna 1873
Předchůdce	John Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough
Nástupce	Henry Austin Bruce
Ministr pro Indii
	Ve funkci:; 16. února 1866 – 26. června 1866
Předchůdce	Charles Wood
Nástupce	Robert Cecil, vikomt Cranborne
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	24. října 1827 ; Londýn
Úmrtí	9. července 1909 (ve věku 81 let) ; Ripon
Místo pohřbení	St Mary's Church, Studley Royal
Choť	Henrietta Robinson, Marchioness of Ripon (od 1851)
Rodiče	Frederick John Robinson a Sarah, Countess of Ripon
Děti	Frederick Robinson, 2nd Marquess of Ripon; Mary Sarah Robinson
Alma mater	Oxfordská univerzita
Profese	politik a diplomat
Ocenění	společník Královské společnosti; společník Řádu Indické říše; Nejvyšší řád Kristův; Podvazkový řád
Commons	George Robinson, 1st Marquess of Ripon
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Frederick Samuel Robinson, 1. markýz z Riponu (George Frederick Samuel Robinson, 1st Marquess of Ripon, 3rd Earl de Grey, 2nd Earl of Ripon, 2nd Viscount Goderich, 4th Baron Grantham) (24. října 1827, Londýn – 9. července 1909, Londýn) byl britský státník z původně měšťanského rodu z Yorku, byl vnukem ministra zahraničí 2. barona Granthama a synem premiéra 1. hraběte z Riponu. Patřil k významným politikům liberální strany, byl ministrem kolonií, námořnictva a místokrálem v Indii. Uplatnil se také jako diplomat a v roce 1871 byl povýšen na markýze z Riponu, obdržel Podvazkový řád a svou kariéru završil jako předseda Sněmovny lordů.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Downing Street 10, sídle britského premiéra, jímž byl tehdy jeho otec. Matkou byla Sarah Hobart, dcera ministra války a kolonií 4. hraběte z Buckinghamshire. Nenavštěvoval žádnou školu ani univerzitu, studoval pouze soukromě. V letech 1848–1849 se zúčastnil konference v Bruselu, poté byl zvolen do Dolní sněmovnyDolní sněmovny (1852-1859), na rozdíl od otce se připojil k liberálům. Po otci zdědil titul hraběte z Riponu a vstoupil do Sněmovny lordů (1859), téhož roku po strýci Thomasovi zdědil titul hraběte de Grey, do té doby vystupoval pod jménem vikomta Godericha.

V Palmerstonově vládě byl státním podsekretářem války (1859–1861 a 1861–1863), mezitím krátce státním podsekretářem pro Indii (1861). V letech 1863–1866 byl státním sekretářem války a od roku 1863 zároveň členem Tajné rady. Ve funkci prezidenta Tajné rady (1868–1873) získal Podvazkový řád (1869) a poté byl pověřen diplomatickou misí do USA, kde uzavřel Washingtonskou smlouvu (1871), která urovnala spory mezi Spojenými státy a Kanadou^[1]. Na základě toho získal v roce 1871 titul markýze z Riponu.

V letech 1880–1884 byl generálním guvernérem a místokrálem v Indii, kde se podílel na změně legislativy v otázce zrovnoprávnění Indů a jejich účasti na státní správě. Po návratu do Anglie byl v dalších liberálních vládách prvním lordem admirality (1886) a státním sekretářem kolonií (1892–1895). Politickou kariéru završil v Campbell–Bannermanově vládě jako lord strážce tajné pečeti a předseda Sněmovny lordů (1905–1908). Po úmrtí premiéra Campbell–Bannermana a nástupu H. H. Asquitha do čela vlády rezignoval v dubnu 1908 na post předsedy Horní sněmovny, v říjnu odstoupil i z funkce lorda strážce tajné pečeti a dožil v soukromí.

Rodina a další veřejné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Jeho sídlem byl zámek Studley Royal House v hrabství York, v tomto hrabství také zastával funkci lorda–místodržitele (1873–1906). V letech 1895–1896 byl starostou ve městě Ripon, od nějž byl odvozen rodový titul markýze. Dále byl kancléřem univerzity v Leedsu (1904–1909) a v roce 1870 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge. Kromě toho byl již v mládí prezidentem Královské zeměpisné společnosti (1859–1860) a později také kurátorem Národní galerie. Jeho jméno nesou Riponovy vodopády na Viktoriině jezeře v Ugandě a ulice Ripon Street v Kalkatě.

Oženil se v roce 1851 se svou sestřenicí Henriettou Vyner (1833-1907) a měl s ní dvě děti. Dědicem titulů byl syn Frederick Oliver Robinson, 2. markýz z Riponu (1852–1923), který byl liberálním politikem a blízkým přítelem Eduarda VII.