Přeskočit na obsah

Josef Vít

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Vít
Narození13. března 1912
Řešetova Lhota
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. června 1952 (ve věku 40 let)
Věznice Pankrác
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Národnostčeská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Vít (13. března 1912[1] Řešetova Lhota10. června 1952 Věznice Pankrác) byl český podnikatel a rolník odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1952.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1912 v Řešetově Lhotě.[2] Se svou ženou Marií měl dva syny, jedním z nich byl rovněž Josef (* 1942).[3] Se svou rodinou žil ve Lhotkách u Náchoda, kde vlastnil obchod se smíšeným zbožím, hostinec a pole. Po druhé světové válce byl příznivcem České strany národně sociální, nebyl však jejím členem. Po komunistickém převratu v roce 1948 se Vít aktivně bránil kolektivizaci a postavil se do čela místního odporu proti ní.[4] Za to byl místními funkcionáři KSČ penalizován.[5]

Pomoc odbojáři[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1951 se v hostinci setkal s místním odbojářem Miloslavem Stejskalem, který v oblasti aktivně podnikal protirežimní akce. Stejskal však krátce poté jednoho komunistického funkcionáře, jehož adresu bydliště mu Vít prozradil, postřelil. Brzy poté postřelil i ženu jednoho z místních funkcionářů. Stejskal byl poté zastřelen při přestřelce, Vít byl ještě téhož měsíce v rámci akce Teror Náchod zatčen.[5][6]

Soudní proces a smrt[editovat | editovat zdroj]

Po svém zatčení byl ve vazbě v Hradci Králové mučen a donucen k přiznání ke zcela smyšleným činům. V politickém procesu byl za trestné činy velezrady, návodu k trestnému činu proti republice a útok proti bezpečnostnímu orgánu za použití zbraně v lednu 1952 odsouzen k trestu smrti. Žádosti o prezidentskou milost, kterou sepsala jeho žena, nebylo vyhověno.[7] Popraven byl v červnu 1952 spolu se svým švagrem Josefem Řezníčkem.[8] Krátce po jeho popravě byla ke dvouletému trestu odnětí svobody odsouzena i jeho žena, které byl udělen za nadržování trestnému činu. V procesu byly odsouzeny téměř dvě desítky dalších zemědělců z oblasti.[9] Jeho synové byli poté umístěni do dětského domova v Jaroměři.[7]

Politický charakter celého procesu potvrzuje následující pasáž z verdiktu: „U obviněných soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k jejich založení a protistátnímu zaměření i k rozsáhlé a nebezpečné trestní činnosti, jde o nepřátele pracujícího lidu, které dlužno zneškodniti a nadobro vyřaditi z naší společnosti…“

Rehabilitace[editovat | editovat zdroj]

Rehabilitován byl po sametové revoluci v květnu 1991.[5] V Náchodě byla k uctění jeho památky v roce 1997 instalována pamětní deska.[4] Podobná deska byla instalována v srpnu 2008 v Litoboři.[10] O jeho příběhu podrobně pojednává diplomová práce Pavla Světlíka z roku 2009.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Vít. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  2. seznam popravených pro politické trestné činy: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  3. 1952 Terror Náchod | Memory of Nations. www.memoryofnations.eu [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Josef Vít (1942). www.memoryofnations.eu [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c Josef Vít (1942) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  6. Teror Náchod | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  7. a b Památník obětem komunismu :: Obec Litoboř. litobor.webnode.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  8. Skulptura Obětem komunismu | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  9. Josef Vít (1942). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  10. Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-29]. Dostupné online. 
  11. SVĚTLÍK, Pavel. RODINA SEDLÁKA VÍTA V REPRESÍCH REŽIMU JEDNÉ STRANY. dspace.cuni.cz. Dostupné online.