Josef Serinek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Serinek
Černý
Narození 25. února 1900
Rakousko-Uhersko Bolevec, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. června 1974 (ve věku 74 let)
Československo Svitavy, Československo
Vojenská kariéra
Sloužil Miroslav Tyrš (partyzánský oddíl)
Velel lesní partyzánský oddíl v Daňkovicích a ve Veselí
Války druhá světová válka
Vyznamenání

Československá medaile za zásluhy II. stupně

Odznak čs. partyzána

Josef Serinek (chybně též Serynek) (25. února 1900 Bolevec, Rakousko-Uhersko14. června 1974 Svitavy, Československo[1]) byl československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti. Byl vězněn v koncentračním táboře Lety a za druhé světové války se stal partyzánským velitelem. Za války užíval krycí jméno Černý.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1900 v obci Bolevec na Plzeňsku. Po matce byl potomkem původních romských obyvatel českých zemí. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti.[3]

Za první světové války musel narukovat do armády, později se však připojil k německo-romské skupině dezertérů a skrýval se v Českém lese.[3][4] Po válce byl amnestován a v košickém Státním ústavu pro opuštěnou mládež se vyučil zahradníkem. Další roky pracoval jako pomocný dělník v zemědělství. S Pavlínou Janečkovou založil rodinu a měli pět dětí. V době po německé okupaci Československa a vyhlášení protektorátu pracoval jako kočí na statku v Rohách na Plzeňsku.[3]

Dne 3. srpna 1942 byl Josef Serinek, Pavlína Janečková a jejich pět dětí zatčeni protektorátními četníky a deportováni do koncentračního tábora Lety. Josef Serinek po měsíci a půl stráveném v táboře dne 15. září 1942 uprchl (útěku se účastnil i jeho vzdálenější příbuzný Karel Serinek a další dva vězni). Plánoval, že se později vrátí pro rodinu, byl však pronásledován četníky a následující rok se skrýval.[3] Až po válce se Serinek dověděl, že jeho manželka a děti se staly oběťmi romského holokaustu – zahynuly zčásti v Letech a zčásti po transportu do koncentračního tábora Osvětimi-Birkenau.[2]

Josef Serinek se rozhodl zapojit do odboje, s Karlem si v loveckých chatách opatřili zbraně,[2] Karla zastřelil hajný u obce Ratiboř 19. dubna 1943.[5] Josef Serinek postupně doputoval na Vysočinu, kde se dostal do kontaktu s odbojovou organizací Rada tří. Převážně z uprchlých sovětských zajatců Serinek vybudoval 30členný lesní partyzánský oddíl (celkem jím prošlo na 150 utečenců[4]). Oddíl byl po válce nazýván někdy oddíl Čapajev.[2] Oddíl operoval v síti zemljanek v Haklově lese, na Kutinách, u Daňkovic, Ubušínku, Věcova a Krásného.[4]

Dům rodiny Vokurků v Přibyslavi, kde byla za 2.sv.v. v patře v pronájmu četnická stanice. Ve sklepě byla provedena poprava četníků.

Mezi akce oddílu patří trestná výprava proti četníkům, kteří v říjnu 1944 zastřelili představitele Rady tří generála Vojtěcha Lužu.[2] Serinkův oddíl přepadl četnickou stanici v Přibyslavi, pět četníků bylo zavřeno do sklepa, vyslechnuto a popraveno (na Lužově zabití se přímo podíleli pouze četníci Mečíř a Kunderka). Jeden přežil, neboť předstíral smrt.[3] Serinkův oddíl se poté rozdělil a jeho členové posílili partyzánské oddíly Jermak a Dr. Miroslav Tyrš. Sám Serinek se účastnil osvobozování Bystřice nad Pernštejnem, když odzbrojil posádku vojenského lazaretu v tamní škole.[4] Přestože se prokazatelně účastnil ozbrojeného boje, byl po válce vyznamenán pouze medailí Za zásluhy, která se udělovala za vojenské činy vykonané mimo boj.

Po válce si Serinek otevřel hostinec „U partyzána“[6] ve Svitavách a založil novou rodinu. Po měnové reformě z roku 1953 hostinec zavřel a až do konce života pracoval jako skladník v cihelně.[4]

V první polovině 60. let Serinek během osmnácti sezení nadiktoval své vzpomínky historiku Janu Tesařovi.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Česká cikánská rapsodie [online]. Triáda [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e Romští hrdinové: "Černý" partyzán Josef Serinek [online]. Romea.cz, rev. 2016-10-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f Recenze České cikánské rapsodie: Genocida Romů a druhý odboj z pohledu historika Jana Tesaře [online]. Romea.cz, rev. 2016-12-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e Nebyli jen oběťmi. Romové, zapomenutí hrdinové protinacistického odboje [online]. Xman.cz, rev. 2015-05-20 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie. 1. svazek, Vzpomínky Josefa Serinka. Jan Tesař, Místo epilogu. Rozhovor s Josefem Ondrou. Dokumenty. 1.. vyd. Praha: Triáda, 2016. Dostupné online. ISBN 9788087256848. S. 425. 
  6. ZEMAN, Lukáš. U Zubra - Restaurace & hospody | Pivní deníček. www.pivnidenicek.cz [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Schuster. Po stopách černého partyzána Josefa Serinka. In: Miroslav Vaněk. Deset let na cestě : orální historie na Sovinci 2002-2011. Praha: Fakulta humanitních studií UK, 2011. S. 137-144. (česky)
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – I. Vzpomínky Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 508 s. ISBN 978-80-87256-84-8. (česky) 
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – II. Komentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 640 s. ISBN 978-80-87256-85-5. (česky) 
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – III. Serinkovské inspirace. Mapy, tabulky, diagramy – partyzáni na Vysočině. Praha: Triáda, 2016. 212 s. ISBN 978-80-7474-171-5. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Ondřej Slačálek: Setkání s černým partyzánem. Rozhovor s historikem Janem Tesařem o romském partyzánovi Serinkovi [online]. Romea.cz, rev. 2013-09-17 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  • Krajinou příběhů – Josef Serinek [online]. Romea.cz [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky)