Josef Serinek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Serinek
Černý
Josef Serinek
Josef Serinek
Narození25. února 1900
Rakousko-Uhersko Bolevec, Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. června 1974 (ve věku 74 let)
Československo Svitavy, Československo
Vojenská kariéra
SloužilMiroslav Tyrš (partyzánský oddíl)
Velellesní partyzánský oddíl v Daňkovicích a ve Veselí
Válkydruhá světová válka
VyznamenáníČeskoslovenská medaile za zásluhy II. stupně Odznak čs. partyzána
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Josef Serinek (chybně též Serynek) (25. února 1900 Bolevec[1], Rakousko-Uhersko14. června 1974 Svitavy, Československo[2]) byl československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti. Byl vězněn v koncentračním táboře Lety a za druhé světové války se stal partyzánským velitelem. Za války užíval krycí jméno Černý.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1900 v obci Bolevec na Plzeňsku. Po matce byl potomkem původních romských obyvatel českých zemí. Plynule hovořil česky, německy a jazykem sinti.[4]

Za první světové války musel narukovat do armády, později se však připojil k německo-romské skupině dezertérů a skrýval se v Českém lese.[4][5] Po válce byl amnestován a v košickém Státním ústavu pro opuštěnou mládež se vyučil zahradníkem. Další roky pracoval jako pomocný dělník v zemědělství. S Pavlínou Janečkovou založil rodinu a měli pět dětí. V době po německé okupaci Československa a vyhlášení protektorátu pracoval jako kočí na statku v Rohách na Plzeňsku.[4]

Dne 3. srpna 1942 byl Josef Serinek, Pavlína Janečková a jejich pět dětí zatčeni protektorátními četníky a deportováni do koncentračního tábora Lety. Josef Serinek po měsíci a půl stráveném v táboře dne 15. září 1942 uprchl (útěku se účastnil i jeho vzdálenější příbuzný Karel Serinek a další dva vězni). Plánoval, že se později vrátí pro rodinu, byl však pronásledován četníky a následující rok se skrýval.[4] Až po válce se Serinek dověděl, že jeho manželka a děti se staly oběťmi romského holokaustu – zahynuly zčásti v Letech a zčásti po transportu do koncentračního tábora Osvětimi-Birkenau.[3]

Josef Serinek se rozhodl zapojit do odboje, s Karlem si v loveckých chatách opatřili zbraně,[3] Karla zastřelil hajný u obce Ratiboř 19. dubna 1943.[6] Josef Serinek postupně doputoval na Vysočinu, kde se dostal do kontaktu s odbojovou organizací Rada tří. Převážně z uprchlých sovětských zajatců Serinek vybudoval 30členný lesní partyzánský oddíl (celkem jím prošlo na 150 utečenců[5]). Oddíl byl po válce nazýván někdy oddíl Čapajev.[3] Oddíl operoval v síti zemljanek v Haklově lese, na Kutinách, u Daňkovic, Ubušínku, Věcova a Krásného.[5]

Dům rodiny Vokurků v Přibyslavi, kde byla za 2.sv.v. v patře v pronájmu četnická stanice. Ve sklepě byla provedena poprava četníků.

Mezi akce oddílu patří trestná výprava proti četníkům, kteří v říjnu 1944 zastřelili představitele Rady tří generála Vojtěcha Lužu.[3] Serinkův oddíl přepadl četnickou stanici v Přibyslavi, pět četníků bylo zavřeno do sklepa, vyslechnuto a popraveno (na Lužově zabití se přímo podíleli pouze četníci Mečíř a Kunderka). Jeden přežil, neboť předstíral smrt.[4] Serinkův oddíl se poté rozdělil a jeho členové posílili partyzánské oddíly Jermak a Dr. Miroslav Tyrš. Sám Serinek se účastnil osvobozování Bystřice nad Pernštejnem, když odzbrojil posádku vojenského lazaretu v tamní škole.[5] Přestože se prokazatelně účastnil ozbrojeného boje, byl po válce vyznamenán pouze medailí Za zásluhy, která se udělovala za vojenské činy vykonané mimo boj.

Svitavy hostinec " U partyzána"
Pamětní deska Josefu Serinkovi ve Svitavách. Umístěna v roce 2021.

Po válce si Serinek otevřel hostinec „U partyzána“[7] ve Svitavách a založil novou rodinu. Po měnové reformě z roku 1953 hostinec zavřel a až do konce života pracoval jako skladník v cihelně.[5]

V první polovině 60. let Serinek během osmnácti sezení nadiktoval své vzpomínky historiku Janu Tesařovi.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Plzeň
  2. Česká cikánská rapsodie [online]. Triáda [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e Romští hrdinové: "Černý" partyzán Josef Serinek [online]. Romea.cz, rev. 2016-10-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e f Recenze České cikánské rapsodie: Genocida Romů a druhý odboj z pohledu historika Jana Tesaře [online]. Romea.cz, rev. 2016-12-07 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d e Nebyli jen oběťmi. Romové, zapomenutí hrdinové protinacistického odboje [online]. Xman.cz, rev. 2015-05-20 [cit. 2017-01-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie. 1. svazek, Vzpomínky Josefa Serinka. Jan Tesař, Místo epilogu. Rozhovor s Josefem Ondrou. Dokumenty. 1.. vyd. Praha: Triáda, 2016. ISBN 9788087256848. OCLC 967251735 S. 425. 
  7. ZEMAN, Lukáš. U Zubra - Restaurace & hospody | Pivní deníček. www.pivnidenicek.cz [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Schuster. Po stopách černého partyzána Josefa Serinka. In: Miroslav Vaněk. Deset let na cestě : orální historie na Sovinci 2002-2011. Praha: Fakulta humanitních studií UK, 2011. S. 137–144. (česky)
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – I. Vzpomínky Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 508 s. ISBN 978-80-87256-84-8. (česky) 
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – II. Komentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka. Praha: Triáda, 2016. 640 s. ISBN 978-80-87256-85-5. (česky) 
  • SERINEK, Josef; TESAŘ, Jan. Česká cikánská rapsodie – III. Serinkovské inspirace. Mapy, tabulky, diagramy – partyzáni na Vysočině. Praha: Triáda, 2016. 212 s. ISBN 978-80-7474-171-5. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]