Josef Kusý
| Josef Kusý | |
|---|---|
 Josef Kusý | |
| Narození | 17. února 1909 Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. května 1942 (ve věku 33 let) Praha-Kobylisy, Kobyliská střelnice,  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Bydliště | Běleč číslo popisné 60 |
| Povolání | zedník |
| Domovské město | Běleč |
| Choť | Růžena Kusá (rozená Langrová), sňatek v roce 1931 |
| Děti | syn Josef |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Kusý (17. února 1909 – 31. května 1942, Praha-Kobylisy, Kobyliská střelnice) z obce Běleč číslo popisné 60[1] u Litně na Berounsku byl vyučeným zedníkem a v Protektorátu Čechy a Morava tuto svoji profesi také vykonával.[1] V roce 1931 se oženil s Růženou Langrovou[2] a narodil se jim syn Josef.[1][2] Po obsazení Československa 15. března 1939 a vyhlášení protektorátu se tento vlastenecky smýšlející Čech zapojil do aktivit spojených s domácím odbojem. Jeho kolega v práci, rovněž zedník,[3] Josef Minařík (* 18. dubna 1914)[4] z Haloun[5] seznámil odbojáře Kusého s parašutistou Arnoštem Mikšem z paradesantního výsadku ZINC.[1] Kusý pak ukrýval (na žádost Josefa Minaříka)[2] nějakou dobu Arnošta Mikše ve svém domě.[3]
Přestřelka u velkostatku Požáry na Křivoklátsku
[editovat | editovat zdroj]Parašutista Arnošt Mikš byl zraněn českým četníkem při přestřelce[6] nedaleko velkostatku Požáry[pozn. 1] na katastru obce Městečko u Křivoklátu, když se spolu s Josefem Kusým pokusili 30. dubna 1942 kolem 22.00 hodiny vyzvednout část ukrytého operačního materiálu para-výsadků BIOSCOP, BIVOUAC, STEEL. Parašutista Mikš se na místě přestřelky zastřelil vlastní zbraní do pravého spánku,[8] ale indicie u něho nalezené gestapem vedly k rozkrytí totožnosti dalších osob, včetně Kusého.[6] Nezraněnému Josefu Kusému se podařilo z místa přestřelky uprchnout k lesu, tam odhodit zbraň a z místa boje pak doběhl vysílen do 35 km vzdálené obce Běleč.[3][2]
Zatýkání odbojářů
[editovat | editovat zdroj]Na základě zápisků nalezených u Arnošta Mikše bylo ihned zahájeno zatýkání. Josefa Staňka z Roztok zatklo gestapo jako prvního; dále byli zatčeni i Josef Minařík z Haloun a Václav Mulač z Nového Jáchymova.[9] Dne 2. května 1942[1] obsadil nacistický vojenský oddíl obec Běleč a zatkl Josefa Kusého a jeho manželku Růženu Kusou.[9] Kusý byl vyslýchán gestapem na četnické stanici v Litni a podroben zostřeným výslechům (spojeným s mučením) v Petschkově paláci v Praze.[1] Dále byl zatčen i bývalý poručík Antonín Fršlínek.[9] Svědectví Josefa Minaříka z Haloun zachránilo život Václavu Mulačovi i Antonínu Fršlínkovi.[9] Minařík dokázal vyšetřující orgány svojí výpovědí přesvědčit, že Mikš Mulače a Fršlínka sice vedl v seznamu jako své potenciální spolupracovníky, ale oba zatčení se s parašutistou Mikšem ve skutečnosti nikdy osobně nesetkali.[9]
Odsouzení odbojářů
[editovat | editovat zdroj]Josef Kusý byl odsouzen k trestu smrti rozsudkem stanného soudu v Praze ze dne 31. května 1942[2][5] a ještě téhož dne popraven zastřelením na střelnici v Praze–Kobylisích.[10][1] Společně s ním byl stanným soudem v Praze dne 31. května 1942 odsouzen k trestu smrti a v Kobylisích rovněž popraven zastřelením i Antonín Mikš (* 10. září 1918,[11][4] Janov – 31. května 1842) – úředník z Prahy[5][4] (bratr Arnošta Mikše[3]) a František Mikš – bratr Arnošta Mikše – bytem v Táboře[5] (četnický strážmistr[4] z Tábora).[3]
Rozsudek stanného soudu v Praze ze dne 31. května 1942 zdůvodnil jejich popravu zastřelením následovně:[2][5]
Odsouzení poskytovali vědomě úkryt osobám policejně nehlášeným, které mají účast na činech nepřátelských Říši, anebo se policejně nehlásily po nařízení zastupujícího říšského protektora ze dne 27. května 1942, anebo vyzývaly ve veřejnosti k podporování atentátu a atentát schvalovaly, anebo rušily veřejný pořádek a bezpečnost a pracovní mír, anebo je ohrožovaly. Rozsudek byl vykonán 31. května 1942. Jmění odsouzených bylo zabaveno.
Upomínky na odbojáře
[editovat | editovat zdroj]- Jméno odbojáře Josefa Kusého je uvedeno na pomníku obětem první a druhé světové války v Bělči.[2][12]
- Parašutista Arnošt Mikš má od 1. května 1946 na místě přestřelky pomníček, který mu věnovala obec Baráčníků v Městečku.[9][13] Na pomníku je nápis: ZDE BYL ZASTŘELEN PARAŠUTISTA A PORUČÍK ČSL. ZAHRANIČNÍ ARMÁDY / ARNOŠT MIKŠ / nar. 27. VII. 1913 v Janově čís. 21 okr. Rakovník / zastřelen 30. IV. 1942 / Na paměť věnuje obec Báráčníků v Městečku / 1. V. 1946[13]
- Sdružení občanů Bělče a T.J. Sokol Liteň uspořádali v roce 2008 cyklistický memoriál Josefa Kusého a Arnošta Mikše na trase jejich cesty z Bělče do Požárů, k lesnímu pomníčku Arnošta Mikše.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Velkostatek Požáry nalézající se v katastru obce Městečko nedaleko Křivoklátu se coby hospodářský dvůr za Fürstenberků (v letech 1787 až 1790) nazýval Filipov (po knížeti Filipovi). Místo na kopci bylo hojným cílem blesků a protože v okolí statku často hořelo ujal se pro něj název (označení) Požáry.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Události u Požárů na křivoklátasku – vyzvednutí materiálu [online]. web: rota nazdar cz [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i BERNATT-RESZCZYŃSKÁ, Markéta. Mezi prvními oběťmi heydrichiády byl odbojář Josef Kusý z Bělče [online]. Web: Městys Liteň cz, 2018-09-06 [cit. 2021-08-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Vzpomínka na Arnošta Mikše [online]. web: rakovnický denik cz, 2007-09-16 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Seznam osob popravených za II. stanného práva v Praze [online]. web: Válka cz [cit. 2021-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f V Praze, Českých Budějovicích a Lubech u Klatov popraveno 18 osob [online]. web: Fronta cz [cit. 2021-08-23]. Dostupné online.
- ↑ a b MAREŠ, Jaroslav. Zemřel nešťastnou náhodou, ale udělali z něj za to kolaboranta. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-03-14. Dostupné online.
- ↑ KRUPKA, Jaroslav. Uteč, já už se k vám nevrátím. Před 105 lety se narodil parašutista Arnošt Mikš [online]. 2018-07-27 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.
- ↑ ŠKO. Nešťastně zabitý četník dostane nový hrob i pohřeb bez nacistických poct [online]. web: ČT24, 2021-06-21 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KRUPKA, Jaroslav. Uteč, já už se k vám nevrátím. Před 105 lety se narodil parašutista Arnošt Mikš [online]. 2018-07-27 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Luboš. Tábor - Důležitější než Čurda jsou Vacek a Mikš, říká historik Richard Vlasák [online]. Web: Strakonický deník cz, 2021-05-26 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online.
- ↑ DUB, Lubor. Zinc [online]. Web: Valka cz [cit. 2021-08-23]. Dostupné online.
- ↑ LANZENDORF, Marek; ŠŤASTNÝ, Ivo. Pomník Obětem 1. a 2. světové války (umístění Běleč) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets.cz), 2016-02-11 [cit. 2021-08-23]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován; GPS: souřadnice: N49°54'50.4 E14°10'44.4. Dostupné online.
- ↑ a b GALAŠ, Radek. Pomník Arnošt Mikš [online]. web: VETS (Spolek pro vojenská pietní místa) cz, 2007-04-01 [cit. 2021-08-19]. Umístění: Městečko, nedaleko osady Požáry; Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-2121-02373; GPS Souřadnice: N50°4'33.84 E13°52'45.66. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRÁČMAR, Čestmír. Výstřely na Požárech: válečná epizoda v křivoklátských lesích.. 1. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 1991. 84 s. Dostupné online. ISBN 80-900899-3-3.
- KRÁČMAR, Čestmír. Výstřely na Požárech: válečná epizoda v křivoklátských lesích.. 2. vyd. Rakovník: Rabasova galerie, 1997. 76 s. Dostupné online. ISBN 80-87406-70-2.