Josef Knězek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Knězek
Narození7. srpna 1908
Frenštát pod Radhoštěm
Úmrtí4. února 1969 (ve věku 60 let)
Frenštát pod Radhoštěm
Povolánířezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Knězek (7. srpna 1908 Frenštát pod Radhoštěm[1] – 6. února 1969 Frenštát pod Radhoštěm) byl moravský lidový řezbář[2][3][4].

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Knězek se narodil do rodiny tkalcovského mistra Ferdinanda Knězka (*5. 12. 1871) a Terezie, rozené Slezinské (*14. 9. 1876)[1]. Měl 4 sourozence: Marii, Žofii, Aloise a Annu. Podle představ rodičů se měl Josef jako nejmladší dítě manželů stát původně knězem. Již na obecné a měšťanské škole ovšem projevoval výrazné kreslířské nadání. Majetkové poměry rodiny nedovolily talentovanému chlapci výtvarné studium, proto se vyučil krejčím .[5][6] Po návratu z vojenské služby a sňatku krejčovské řemeslo již natrvalo opustil. Pracoval jako hlídač u frenštátské firmy Polach, později jako dělník a vrátný v národním podniku MEZ a TON[7]. Josef Knězek se oženil se dne 1. června 1931[8] s Annou, rozenou Jandovou (*23. 9. 1910, †26. 10. 1973), dcerou koláře Josefa Jandy. Mladí manželé získali byt jako neplacení správcové na Orelském stadionu[9] ve Frenštátě, kde bydleli až do cca poloviny roku 1945. Společně vychovali 4 děti - Annu (*1932), Josefa (*1936), Marii (*1943) a Pavla (*1947)[10]. Knězek byl mmj. i amatérským hudebníkem - v městské hudbě hrál na lesní roh, o Vánocích v kostele na valašskou trúbu [11].

Josef Knězek s manželkou Annou

Začátky, inspirace a tvorba v mládí[editovat | editovat zdroj]

Od 30. let 20. století se začal zabývat řezbou a u této záliby setrval. Mezi Knězkovy rané práce patří betlémy pro římskokatolické farní úřady v Přívoze a ve Frenštátě. Ve 40. letech byla jeho tvůrčí práce nejintenzivnější. Nemálo k tomu přispěl více než roční pracovní pobyt v sochařském ateliéru bratří Kotrbů v Brně a návštěva večerních kurzů práce se dřevem v brněnské uměleckoprůmyslové škole. Možnost nastoupit do dílny Heřmana Kotrby v Brně na Petrově mu zprostředkovali přátelé a známí z frenštátské orelské organizace a katolické církve. Zde se seznamoval s opravdovým řezbářským řemeslem, po večerech navštěvoval kurzy v umělecké přípravě[12]. V dílně se seznámil také s ukrajinským řezbářem Vasiľem Svidou [13] (*1913, Packaňovo, Ukrajina). Jeho tvorbu ovlivnili i frenštátští umělci – zejména malíř Břetislav Bartoš a sochař Jan Knebl.

40. léta[editovat | editovat zdroj]

Na začátku války byla gestapem odhalena skupina Odboje během druhé světové války[14], jejímž byl členem, a strávil cca 10 měsíců ve vazbě (Olomouc, Ostrava, Vratislav). Při zatýkání a domovní prohlídce byla u něj objevena hlava prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, kterou právě vyřezával. V té době již měl 2 děti o které se pak musela postarat manželka Anna za přispění své rodiny. Po překonání této tvrdé zkoušky marně hledal zaměstnání.

Tématem Knězkových plastik je především všední život, zobrazený např. v dílech Políbení (1942), Odpočinek (1943), Pasáček (1943), Dostaveníčko (1944), Sekáč (1942) a Žebrák (1943). K nejzdařilejším patří práce čerpající z domácí zbojnické tradice – Zbojník I. (1943), Zbojník II. (1946), Ondráš (1946) a Valašský odboj (1946). Mezi rozměrnější díla se řadí Loučení Kosinovo (1946), Ondrákova smrt (1946), Obtúlaný (1946) a Kristus u studánky (1945) na motivy básně Josefa Kaluse. V 50. letech vznikají Tarokáři (1950)[15] a několik reliéfních prací – plaketa MEZ (1949) či rozměrné Zrození židle vytvořené pro podnik TON ve Frenštátě p. R.

Pozdní tvorba a výstava EXPO 67[editovat | editovat zdroj]

Mezi Knězkovy poslední práce patří betlém se zvířecími figurkami v barokizujícím pojetí. Představuje výtečnou ukázku jeho řemeslné dovednosti, proto byl vystaven i na Světové výstavě v roce 1967 v Montrealu[16]. Dílo Josefa Knězka, nyní rozptýlené v soukromém majetku, částečně i ve sbírce frenštátského muzea, neztratilo nic ze své přitažlivosti ani v časovém odstupu.

V závěrečné době svého řezbářského působení vytvořil svůj poslední (šestý) „Valašský betlém“ (původním vlastníkem byl p. MUDr. R. Machek). Betlém byl později součástí československé prezentace na světové výstavě v kanadském Montrealu EXPO 67.

Josef Knězek zemřel ve věku nedožitých 61 let v důsledku nedostatečnosti plic.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Valašské betlémy (30. - 40. léta)[17][editovat | editovat zdroj]

Prvním dílem J. Knězka jsou kolorované figury tvořící společně s pozadím p. Bartoše a budovami p. Leopolda Pustky betlém, který je součástí expozice Památník bratří Strnadlů a J. Knebla v Trojanovicích. Další výraznější řezbářskou práci „Valašský betlém“ z roku 1931 mohlo být jeho vánoční muzicírování v kostele sv. Jana Křtitele ve Frenštátě. Původním vlastníkem byl p. Leopold Reček z Kvítkovic. V roce 1932 Knězek vytvořil další „Valašský betlémem“ (původním vlastníkem byl továrník Leopold Pustka z Frenštátu). V roce 1934 Knězek vytvořil v pořadí třetí „Valašský betlém“, a to pro JUDr. Hromádku z Brna. Knězek během života vytvořil ještě nejméně dva další betlémy, jeden v roce 1943 pro Farní úřad v Ostravě-Přívoze[18][19] a další v roce 1944 pro Kostel svatého Jana Křtitele (Frenštát pod Radhoštěm)[20].

Valašské lidové figury (výběr)[21][editovat | editovat zdroj]

  1. Alegorie zbojníků (1935 & 1943)
  2. Valaška u Boží muky
  3. Zbojník (1942)
  4. Sekáč (1942) [2]
  5. Žebrák (1942)
  6. Všeci ludě povědajú (1942)
  7. Ondráš a Juráš (plaketa, 1942)
  8. Bača s ovečkou
  9. A já su synek z Polanky (1943)
  10. Pasáček (1943)
  11. Kopačka (1944)[22]
  12. Idyla z hor (1944)
  13. Výměnkáři (1944)
  14. Dřevaři (1944)
  15. Hra v kuličky (1944)
  16. Babička s housaty (1945)
  17. Pytlák
  18. Tanečník
  19. Polanky
  20. Rozsévač
  21. Drvoštěp
  22. Pasák
  23. Odpočinek
  24. Dřevorubec
  25. Dobrý pastýř
  26. Valach v lese

Náboženská tematika (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  1. Madona s dítětem (1941)
  2. Na cestě z kostela (1941)
  3. Krucifix (1944)
  4. Budha (1944)[23]
  5. Kristus uzdravuje (1944)
  6. Srdce Pána Ježíše (1944)
  7. Pane, pomoz mi! (1944)

Milostná tematika (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  1. Zásnuby
  2. Lidová svatba
  3. Dostaveníčko
  4. Políbení

Řezby související s obdobím Protektorátu (vytvořeny po 2. sv. válce)[editovat | editovat zdroj]

  1. Lidice
  2. Pod tlakem nacismu
  3. Ve spárech gestapa
  4. Za svobodu
  5. Valašský odboj

Řezby inspirované díly jiných umělců[editovat | editovat zdroj]

  1. Únos Černohorky (dle Čermáka)
  2. Duben (dle Mánesa)
  3. Sv. Václav (dle Myslbeka)
  4. Pijme Juro, pijme Jan... (dle B. Bartoše)

Řezby související s pracovním prostředím[editovat | editovat zdroj]

  1. Plaketa MEZ
  2. Sokol
  3. Zrození židle

V roce 2008 byla při příležitosti výročí 100 let uspořádána v pobočce Muzea Novojičínska ve Frenštátě vernisáž výstavy jeho prací. K této příležitosti byla vydaná i katalog[6] k výstavě v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm se snímky jeho prací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Matrika N, 1905-1912, Frenštát pod Radhoštěm [online]. Zemský archiv Opava. Dostupné online. 
  2. ↑ Osobnost: Josef Knězek. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KNĚZEK, Josef Jr.; FIGAROVÁ, Alena. Josef Knězek: katalog k výstavě v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm 25. října 2008 - 4. ledna 2009 uspořádané ke 100. výročí narození Josefa Knězka. 1. vyd. Frenštát p. R.: Muzeum Novojičínska, 2008. ISBN 978-80-254-3084-2. 
  7. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-10-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Matrika O, 1928-1946, Frenštát pod Radhoštěm [online]. Zemský archiv v Opavě. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ FIGAROVÁ, Alena. 100 let od narození řezbáře Josefa Knězka. Hlasy muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm. 2008, roč. 25, čís. 1, s. 93,94. Dostupné online. 
  12. ↑ N, N. Kouzelníci na Petrově. Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 1894-1919, 1942-11-17, roč. 50, čís. 577, s. 2. Dostupné online. ISSN 1802-6265. 
  13. ↑ [1]
  14. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ -O, r-. Výstavy: Dva roky Malé galerie. S. 91. Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm [online]. Nový Jičín: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992-, 1992-01-01 [cit. 2023-10-09]. Roč. 9, čís. 1, s. 91. Dostupné online. 
  16. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ AV-, O. Valašské betlémy pod Radoštěm. Moravské noviny. 1944-01-12. 
  19. ↑ -A, -. Z dílny řezbářského umělce: Čtvrtý valašský Betlém. České slovo. 1943. 
  20. ↑ ZBAVITEL, Alois. Nový valašský Betlém: Mistrná práce. České slovo. 1945-01-03. 
  21. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  22. ↑ AV, -O. Frenštátský umělec Knězek v pilné práci. Moravské noviny. 1944-02-13. 
  23. ↑ -, A-. Nová díla řezbáře Knězka.: Tvůrčí práce frenštátského umělce.. Ostravská národní práce. 1944-04-26. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000. 5. Ostrava 2000; Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000. Valašské Meziříčí 2000.
  • KNĚZEK, Josef Jr.; FIGAROVÁ, Alena. Josef Knězek: katalog k výstavě v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm 25. října 2008 - 4. ledna 2009 uspořádané ke 100. výročí narození Josefa Knězka. 1. vyd. Frenštát p. R.: Muzeum Novojičínska, 2008. ISBN 978-80-254-3084-2.
  • KNĚZEK, Josef ml. a Marta ORLÍKOVÁ. Josef Knězek a Anna, rozená Jandová. 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Knězek&oldid=23270761“