Josef Inwald
| Josef Inwald | |
|---|---|
.jpg) Josef Inwald von Waldtreu | |
| poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1889 – 1895 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | staročeši mladočeši (???) |
| Narození | 28. ledna 1837 Chyška  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 19. května 1906 (ve věku 69 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov ve Vídni |
| Děti | Oskar Inwald von Waldtreu Rudolf Inwald von Waldtreu Hedwig Inwaldová von Waldtreu Ernestine Tritschová Paula Herzogová Adele Menzelová |
| Příbuzní | Walther Tritsch (vnuk) |
| Profese | politik |
| Commons | Josef Inwald von Waldtreu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Inwald, též Inwald von Waldtreu (28. ledna 1837 Chyška – 19. května 1906 Vídeň[1][2])[3], byl rakouský a český podnikatel ve sklářském průmyslu a politik židovského původu a české národnosti, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Narodil se v místní části Chyška městyse Pollersdorf/Úsobí jako syn obchodníka Michaela Inwalda. Vystudoval polytechniku. V roce 1862 otevřel v Německém Brodě sklárnu, při níž usídlil 14 rodin sklářských dělníků, roku 1874 pak druhou sklárnu v Německém Šicendorfu, kde pracovalo téměř 400 lidí. Roku 1878 přibyla sklárna a rafinerie skla v Praze na Zlíchově, která byla jednou z největších v monarchii (měla 500 zaměstnanců). Německobrodskou sklárnu Inwald přesunul roku 1885 zcela do Německého Šicndorfu (Deutsch Schützendorf). Roku 1893 koupil opuštěnou sklárnu v Poděbradech (pozdější Sklárny Bohemia), která se pak specializovala na sifonové lahve, a kde do konce století zvýšil počet tamních zaměstnanců na 300. Roku 1898 zahájil jeho v závodě v Hudcově (Hundorf) produkci okenních skel, přičemž tento provoz měl pak ještě pobočné závody ve Velkém Březně a ve Floridsdorfu na předměstí Vídně. Inwaldova firma expandovala, výrazně se soustřeďovala na export, na Balkán i např. do Španělska. Synové ji proměnili v akciovou společnost[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Firma získala medaile na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 a v Paříži roku 1878. V roce 1892 byl Inwald jmenován členem ústředního výboru pro přípravu Světové výstavy v Chicagu. V roce 1891 zastával funkci prezidenta Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891, kde měl v Průmyslovém paláci velkou centrální expozici skla. Působil i jako znalec u obchodního soudu v Praze.[3][5] Výměrem c.k. místodržitelství ze dne 10. června 1902 byl Josef Inwald s manželkou a synem Oskarem povýšen do šlechtického stavu s titulem von Waldtreu. Dále byl za šíření zahraničního obchodu se sklem vyznamenán zlatým záslužným křížem a byl jmenován rytířem španělského řádu Karla III. a držitelem srbského řádu Takovského IV. třídy.[6]
Politika
[editovat | editovat zdroj]Koncem 80. let 19. století se zapojil do komunální i zemské politiky. V zemských volbách v roce 1889 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Praha-Josefov) do Českého zemského sněmu. Politicky patřil k mladočeské straně.[7] V nekrologu je ovšem uváděn jako stoupenec staročeské strany.[2] Za židovskou komunitu zasedal v zemské školní radě. Židovskou městskou část Josefov zastupoval také jako člen obecního zastupitelstva a rady města Prahy.[2]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Oženil se s Karolínou Munelesovou (21.1.1837 Praha – 1909 Vídeň), s níž měl šest dětí: syn Rudolf (* 1864 Praha) přesídlil k firmě do Vídně. Syn Oskar (* 1874) vystudoval filozofii a chemii a vedl po otci pražskou a poděbradskou sklárnu, roku 1900 konvertoval ke katolické víře a oženil se s baronkou Metou Danitou von Winschen. Dcery byly čtyři: Hedvika (* 1866), Ernestína (* 1868), která se provdala za advokáta Josefa Fritsche do Vídně – Ottakringu, Pavlína (* 1869) a Adéla (* 1872).[8]
Zemřel v květnu 1906 ve Vídni, kde byl také pohřben.[2] Jeho bratr Heřman Michael Inwald (1838–1907) byl klenotníkem a velkoobchodníkem se zlatnickým zbožím v Praze.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b c d Úmrtí. Národní listy. Květen 1906, roč. 46, čís. 137, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Inwald von Waldtreu, Josef (1837-1906), Industrieller, s. 38. (německy)
- ↑ Preis-Kurant Nr. 25 über Press-Glas Josef Inwald Aktionsgesellschaft, Wien 1914 (Auszug).
- ↑ Inwald Edler von Waldtreu, Josef [online]. deutsche-biographie.de [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Obecní schematismus král. hl. m. Prahy na rok 1897, s.9 j
- ↑ Národní listy 7. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=0&id=7307743&picp=&idpi=11407036
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Inwald na Wikimedia Commons - Nekrolog v deníku Národní listy
