Josef Bonaparte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Bonaparte

Josef Bonaparte (7. leden 1768 v Corte, Korsika28. červenec 1844 ve Florencii, Itálie), původně Giuseppe Buonaparte, byl nejstarším bratrem Napoleona I., který mu byl věkově i citově nejblíže. Byl svým bratrem jmenován králem neapolským (18061808) a králem španělským (18081813).

Život

Díky královskému stipendiu pro zchudlou šlechtu mohli bratři Josef a Napoleon studovat ve Francii. Josef vstoupil roku 1779 na internát v Autunu. Z původně plánované duchovní kariery sešlo a Josef pak studoval na universitě v Pise práva jako jeho otec Charles (Carlo). Poté pracoval jako advokát, soudce, ale především v diplomatických službách v Římě. Později uzavřený konkordát s papežským stolcem roku 1801, vznikl díky jeho taktnímu postupu při diplomatických jednáních, kde uplatnil i své právní znalosti. Napoleon jej dosadil na trůn neapolský 1806 – jeho nástupcem se stal r. 1808 Joachim Murat – a poté roku 1808 jej učinil králem španělským. Tam si počínal váhavě, nesystematicky, neprofesionálně a sklízel výčitky svého bratra, následkem kterých pak chtěl vstoupit do kláštera. Po ztracené bitvě u Vittorie, na jejímž nešťastném výsledku měl výrazný podíl musel opustit Španělsko (1813). Po pádu svého bratra odjel do exilu v USA (Bordentown, Jersey), kde prožil 17 let. Koupil a provozoval farmu poblíž Nového Yorku. Zemřel ve Florencii a je pohřben nedaleko svého velkého bratra v pařížské Invalidovně (postranní kaple).

Potomci

Josef Bonaparte se oženil s Julií Clary 1794 dcerou bohatého obchodníka Françoise Claryho (* 1725) z Marseilles. Její mladší sestra byla Désirée Clary, bývalá snoubenka Napoleona a později královna švédská. Vzdáleným příbuzným byl maršál Suchet, který se oženil s dcerou její sestry.

S Julií měl Josef dvě dcery: