José Castellanos Contreras

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
José Castellanos Contreras
Soubor:José Castellanos Contreras.jpg
José Arturo Castellanos Contreras
Jiná jménaJosé Arturo Castellanos Contreras
Narození23. prosince 1893[1]
San Vicente, SalvadorSalvador Salvador
Úmrtí18. června 1977[1]
San Salvador, SalvadorSalvador Salvador
Povoláníplukovník generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru; salvadorský diplomat
Zaměstnavatelévládní vojenské síly Salvadoru; diplomatické služby Salvadoru
Domovské městoLiverpool, Hamburk, Ženeva
Znám jakoSchindler ze Salvadoru“ (německy: „Schindler von El Salvador“)[2]
OceněníSpravedlivý mezi národy
ChoťMaria Schürmann
Dětidcera (Frieda de Garcia) a dva synové (Paul Andree a José Arturo Castellanos mladší)
Rodičeotec: Adelino Castellanos;[3] matka: Isabel Contreras de Castellanos[4]
Příbuznídva bratři, vnučka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vlajka Mezinárodního výboru Červeného kříže
Logo Anti-Defamation League
Logo American Jewish Committee (AJC)
Leon Marcus Uris
Pohled na Jad Vašem v Jeruzalémě v Izraeli (2014)
Medaile udělovaná Spravedlivým mezi národy

José Arturo Castellanos Contreras (23. prosince 1893, San Vicente, Salvador18. června 1977, San Salvador, Salvador) byl vysokým důstojníkem (plukovníkem)[5] generálního štábu ozbrojených sil v Salvadoru[5] [p 1] a koncem 30. a v první polovině 40. let 20. století salvadorským diplomatem, který během druhé světové války zachránil několik desítek tisíc židovských životů. [p 2] Posmrtně byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

José Arturo Castellanos Contreras prakticky od ledna roku 1910, kdy vstoupil do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), strávil přes 26 aktivních let v ozbrojených silách Salvadoru, kde nakonec dosáhl hodnosti plukovníka a vysoké důstojnické funkce v generálním štábu. [p 3] [p 1] Později jako generální konzul Salvadoru působil na následujících místech: Liverpool (Anglie) – roky 1937, 1938 (zde ve funkci vojenského zástupce na konzulátu); Hamburk (Německo) – roky 1938, 1939; Ženeva (Švýcarsko) – léta 19411945. Během druhé světové války zastával ve švýcarské Ženevě (v období od 4. listopadu 1941 do 1. října 1945) funkci generálního konzula pro Salvador. Ve spolupráci s židovsko-maďarským podnikatelem jménem György Mandl pomohl zachránit minimálně 25 tisíc Židů[5] ze středoevropského regionu před nacistickým rasovým pronásledováním a smrtí tím,[2] že poskytl celkem asi 40 tisíc osvědčení[1] o salvadorském občanství[5] (a z toho plynoucí ochranu mezinárodního Červeného kříže)[5] (de facto politický azyl).[6] [p 2] V roce 2010 byl prohlášen za Spravedlivého mezi národy.

Podrobný životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodinný původ a kariéra v armádě[editovat | editovat zdroj]

José Arturo Castellanos Contreras se narodil v roce 1893 v provinčním městě San Vicente, jeho otcem byl generál Adelino Castellanos[3] a jeho matkou byla Isabel Contreras de Castellanos[4] a měl dva bratry.

V lednu roku 1910 nastoupil jako kadet do Vojenské polytechnické školy (Escuela Politécnica Militar), kterou opustil v roce 1913 jako poddůstojník. V roce 1914 se stal velitelem útvaru dělostřelectva a v roce 1917 byl povýšen na plukovníka a velitele dělostřeleckého pluku. V roce 1921 začal (po dalším karierním postupu) velet Národní gardě (španělsky: Guardia Nacional) nejprve ve funkci zástupce velitele a v roce 1928 jako velitel. V roce 1930 se vrátil zpět k dělostřelectvu. V roce 1931 se k moci v Salvadoru dostal generál Maximiliano Hernández Martínez, když vojenským pučem svrhl civilní vládu. V roce 1932, kdy se v západním Salvadoru odehrála etnocida, se plukovník Castellanos stal důstojníkem odpovědným za dělostřelectvo v generálním štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). [p 1] A byl to právě diktátor a stoupenec fašismu Maximiliano Hernández Martínez, který plukovníka Castellanose poslal do Itálie, jenž byla tou dobou fašistickou diktaturou Benita Mussoliniho. Ve 30. letech 20. století studoval plukovník Castellanos v italském Turíně na Vojenském institutu armády (italsky: Istituto di Studi Militari dell'Esercito) a v roce 1936 se stal zástupcem velitele generálního štábu vládních vojenských sil Salvadoru (FAES). [p 1]

Diplomacie[editovat | editovat zdroj]

Plukovník Castellanos získal diplomatickou imunitu při nákupu zbraní.[7] Zbrojařská továrna ve švýcarském městě Solothurn byla společným podnikem tvořeným továrnou na nábojnice Hirtenberger (tu zastupoval Fritz Mandl) a firmou Rheinmetall (tu zastupoval zbrojní inženýr – technik zbraní Hans Eltze). Tato společná firma (joint venture) se zabývala exportem rakouských a německých zbraní. [p 4] V červnu roku 1937 cestoval plukovník Castellanos do Čech. Dne 25. října 1937 byl Jiřím VI. (králem Spojeného království a britských dominií) akreditován jako generální konzul (a vojenský zástupce) Salvadoru v anglickém městě Liverpoolu. Dne 9. května 1938 byl akreditován Adolfem Hitlerem jako generální konzul Salvadoru v německém přístavním městě Hamburku. [p 5] [p 6] Dne 4. listopadu 1941 se plukovník Castellanos stal v Ženevě generálním konzulem Salvadoru v době, kdy v čele švýcarské federální rady stál (v letech 19281944) Marcel Pilet-Golaz (1889–1958). Plukovník Castellanos byl znám svým nesouhlasným postojem k fašistickému režimu nejen v Německu, ale i v tehdejším Salvadoru.[5] Viděl, jakému pronásledování jsou vystaven Židé a ještě v Německu se jim snažil nějakým způsobem pomáhat.[5]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Jeho snaha pomoci se mohla plně rozvinout ale až během jeho působení ve funkci konzula v neutrálním Švýcarsku.[5] Prvním, komu pomohl, byl jeho kamarád (v Transylvánii narozený) maďarský židovský obchodník jménem György Mandl, který znal plukovníka Castellanose z dob svého podnikání. György Mandl byl v Záhřebu zatčen nacisty, ale podařilo se mu uprchnout do Ženevy. György Mandl oslovil plukovníka Castellanose s prosbou, aby mu pomohl vyřešit životně vážnou situaci, do níž se dostal on, jeho rodina i bezpočet jeho židovských souvěrců (lidí vyznávajících stejnou víru). Castellanos ad hoc pomohl Mandlovi hned v několika věcech. Vystavil všem členům jeho rodiny nové doklady totožnosti, tím se jim změnilo občanství (stali se z nich občané Salvadoru), György Mandl se stal mužem s italsky znějícím jménem George Mantello (George Mandel-Mantello) a získal funkci prvního tajemníka salvadorského konzulátu (byl Castellanosův atašé). Následoval krátký hovor s gestapem, během něhož se objasnilo, že došlo k faux pas a na základě salvadorských dokladů nemohou nikoho z rodiny George Mantella (a ani jeho samotného) poslat do Osvětimi. Se souhlasem plukovníka Castellanose začal Mandl (přes zákaz salvadorské vlády vpouštět do země židovské uprchlíky) vystavovat vstupní víza a posléze i celým rodinám osobní průkazy se salvadorským občanstvím. [p 7] Obdobné doklady byly pašovány také do Němci obsazených zemí, především však do Francie a Maďarska. Tímto způsobem bylo vydáno přinejmenším 13 tisíc osvědčení o „salvadorském občanství“ a to hlavně „středoevropským“ Židům. V distribuci dokumentů Židům do Maďarska pomohl významnou měrou švýcarský vicekonzul působící na zastupitelství Švýcarska v Budapešti, kterým byl (od roku 1942 až do konce druhé světové války) švýcarský diplomat Carl Lutz (1895–1975). Celkově se odhaduje, že bylo vydáno asi 40 tisíc osvědčení o salvadorské státní příslušnosti.[1] Tato osvědčení o státní příslušnosti sice nemohla být přímo použita k opuštění země (jako by tomu bylo u cestovních pasů), ale tento typ dokladů poskytoval jejich nositelům právo žádat o ochranu u Mezinárodního červeného kříže[10] nebo případně u švýcarského konzula v Budapešti. Takovéto záruky ve skutečnosti zachránily desítky tisíc „Salvadořanů“ bulharské, české, slovenské, maďarské, polské a rumunské národnosti ze spárů nacistické smrticí mašinérie. Teprve v průběhu roku 1944 směl Castellanos začít vydávat určitý počet víz legálně, tedy se svolením salvadorské vlády. Celkem se odhaduje, že výše popsaným způsobem bylo zachráněno minimálně 25 tisíc Židů.[5] [p 2] [p 8]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Plukovník Castellanos se oženil ve Švýcarsku s Marií Schürmannovou (Maria Schürmann byla původem ze Švýcarska.) a měl s ní dceru (Frieda de Garcia) a dva syny (Paul Andree, José Arturo Castellanos mladší). Po druhé světové válce vedl klidný a nenápadný život aniž by se více kde angažoval. Zemřel v roce 1977. Jeho přítel George Mandel-Mantello zemřel v roce 1992.[1] Měl syna jménem Enrico Mandel-Mantello.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Činnost a úsilí plukovníka Castellanose při záchraně Židů ze střední Evropy zaregistrovalo, zdokumentovalo a uznalo v různých dobách hned několik organizací, například Anti-Defamation League (ADL) (v překladu: Liga proti hanobení), American Jewish Committee (AJC) [p 9] a skupina Víza pro život (group Visas For Life).

  • O své roli zachránce během druhé světové války plukovník Castellanos sotva kdy hovořil. Americký spisovatel Leon Marcus Uris vystopoval bývalého diplomata v roce 1972 a Castellanos mu poskytl v roce 1976 krátké rozhlasové interview. Přesto zůstal Castellanos i nadále mimo pozornost medií. Na otázku proč o svojí činnosti za druhé světové války ve Švýcarsku nikdy ani v rodině nehovořil uvedl, že to pro něj nebylo nic hrdinského a že na jeho místě by každý jiný udělal totéž.[11]
  • V roce 1995 americký prezident Bill Clinton, v dopise adresovaném Lize proti hanobení (Anti-Defamation League), vzdal hold plukovníkovi Castellanosovi a dalším členům tehdejšího salvadorského diplomatického sboru za jejich úsilí věnované záchraně tisíců osob před nacistickou vyhlazovací mašinérií.
  • V roce 1999 ocenila městská rada Jeruzaléma vnučku plukovníka Castellanose při příležitosti slavnostního otevření ulice pojmenované El Salvador Street (německy: El-Salvador-Straße) v sousedství městské čtvrti Giv'at Masu'a (v překladu: Vrch strážných světel) v jihozápadní části Jeruzaléma.
  • Izraelské ministerstvo zahraničí spolu s židovskou komunitou v Salvadoru požádaly organizaci "Holocaust Martyrs' and Heroes' Remembrance Authority" (Památník mučedníků a hrdinů holocaustu) o vyjádření a v roce 2010 byl Institutem Jad Vašem uznán plukovník José Arturo Castellanos Contreras za Spravedlivého mezi národy.[12]
  • Jeho jméno se také objevilo v seznamu udržovaném nadací Raoula Wallenberga jako jeden z diplomatů, kteří se podíleli na záchraně Židů za druhé světové války.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ozbrojené síly v Salvadoru (anglicky: Armed Forces of El Salvador; německy: Streitkräfte der Regierung El Salvadors; španělsky: La Fuerza Armada de El Salvador, zkratka: FAES) jsou oficiální vládní vojenské síly v Salvadoru. Tvoří jej Armáda Salvadoru (Ejército de El Salvador), Námořní síly Salvadoru (Fuerza Naval de El Salvador) a salvadorské letectvo (Fuerza Aérea Salvadoreña).
  2. a b c Většina pramenů hovoří o tom, že bylo vydáno 40 tisíc dokladů o salvadorské národnosti, ale David H. Kranzler (1930–2007) americký profesor knihovnické vědy na Queensborough Community College v New Yorku, který se specializoval na studium záchrany Židů během holocaustu (autor knihy The Man Who Stopped the Trains to Auschwitz: George Mantello, El Salvador, and Switzerland's Finest Hour; Syracuse: Syracuse University Press; 2000; ISBN 978-0-8156-2873-6) odhadl, že bylo vydáno až 10 tisíc salvadorských dokladů o národnosti.[1] Protože každý z těchto dokumentů mohl zahrnovat rodinu, David H. Kranzler odhadl, že tímto způsobem mohlo být „pokryto“ přibližně 30 tisíc Židů.[1]
  3. Jednalo se o funkci druhého náčelníka generálního štábu, tj. zástupce náčelníka generálního štábu
  4. Miguel Mármol informoval o automatické pistoli německé výroby, která se nazývala „Solotour“.[8]
  5. Jmenování generálního konzula Salvadoru v Hamburku bylo zrušeno kvůli uzavření konzulátu až po skončení druhé světové války dne 5. září 1945.[9]
  6. Salvador vyhlásil válku Německé říši v průběhu druhé světové války dne 8. prosince 1941.
  7. Iniciátorem myšlenky vydávání salvadorských dokladů o národnosti byl György Mandl alias George Mantello (George Mandel-Mantello), ale plukovník Castellanos byl autoritou, bez níž by se tato myšlenka nedala realizovat.[1]
  8. Po skončení druhé světové války jen málo z těch „nových občanů“ židovského původu skutečně emigrovalo do Salvadoru. Většinou si obnovili své staré národnosti nebo se usadili v Izraeli.[1]
  9. American Jewish Committee (AJC) je americký židovský výbor – nejstarší americké globální centrum pro židovskou a izraelskou advokacii

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků José Castellanos Contreras na anglické Wikipedii a José Arturo Castellanos Contreras na německé Wikipedii.

  • Braham, Randolph L., The Nazis' last victims: the Holocaust in Hungary. (Poslední nacistické oběti: holocaust v Maďarsku) Detroit; (Velká Británie): Wayne State University Press, 1998 (anglicky).
  • Kranzler, David, The man who stopped the trains to Auschwitz: George Mantello, El Salvador, and Switzerland's finest hour. (Muž, který zastavil vlaky do Osvětimi: George Mantello, Salvador a nejlepší hodina ve Švýcarsku) Syracuse, N.Y.: Syracuse University Press, 2000 (anglicky).
  1. a b c d e f g h i j Colonel (plukovník) José Arturo Castellanos Contreras (* 23. prosince 1893, San Vicente, Salvador – 18. června 1977, San Salvador, Salvador) ve věku 83 let [online]. www geni com, 2018-05-23 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  2. a b Der Schindler von El Salvador, (Schindler ze Salvadoru) Jüdische Allgemeine, 30. červen 2019; datum přístupu: 4. července 2019. (Jüdische Allgemeine je týdeník pro politiku, kulturu, náboženství a židovský život – důležitý a nejrozšířenější časopis určený německému Židovstvu.)
  3. a b generál Adelino Castellanos [online]. www geni com, rev. 2018-05-24 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Isabel Contreras [online]. www geni com, rev. 2018-05-24 [cit. 2020-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i VIDLÁKOVÁ, Michaela. Ti, kdo zachraňovali (José Castellanos Contreras) [online]. Terezínská iniciativa, 2019-01-31 [cit. 2020-03-24]. Časopis Terezínská iniciativa, číslo 94, leden 2019, strany 19 a 20; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-30. 
  6. Call to honour El Salvador's rescuer of Jews after war role rediscovered (Rozhodnutí o poctě salvadorskému zachránci Židů poté, co byla (60 let) po válce odhalena jeho role), Rory Carroll, červen 2008, The Guardian, datum přístupu: 24. březen 2020; (anglicky)
  7. Strana 12: Martínez lo envió a Europa con la misión de comprar armas (Martínez jej poslal do Evropy na misi nákupu zbraní) Strana 12 :: El mundo (Svět) :: Rescatan al Schindler salvadoreño (Salvadorský Schindler zachránil)
  8. Roque Dalton. Die Welt ist ein hinkender Tausendfüssler, Das Jahrhundert des Miguel Mármol (Svět je kulhající stonožka, století Miguela Mármola), nakladatelství: Rotpunktverlag, Curych (Zürich), 1997, strana 207.
  9. Acuerdo # 133 del 5 de Septiembre 1945 (Dohoda číslo 133 ze dne 5. září 1945)
  10. a b Pablo Brum, Mariana Dambolena, On Diplomatic Commitment to Human Rights, (O diplomatickém závazku v oblasti lidských práv); 14. května 2009; strana 4.; datum přístupu 4. července 2019.
  11. El Schindler salvadoreño (Salvadorský Schindler) (španělsky), BBC Mundo, 18. června 2008; datum přístupu 4. července 2019.
  12. José Castellanos Contreras – jeho činnost při záchraně židovských životů během holocaustu na webových stránkách Jad Vašem; datum přístupu 4. července 2019. (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]