Johann Kuhnau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Kuhnau
Základní informace
Narození 6. dubna 1660
Geising
Úmrtí 5. června 1722 (ve věku 62 let)
Lipsko
Povolání hudební skladatel, varhaník, muzikolog, sbormistr, dirigent, hudební teoretik, spisovatel a klavírista
Nástroje varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Kuhnau (6. dubna 1660 Geising, Sasko5. června 1722 Lipsko) byl německý právník, překladatel, hudební skladatel, varhaník a cembalista. Je pokládán za autora první hudební sonáty pro klávesové nástroje.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Většina biografických informací je známa z jeho autobiografie publikované Johannem Matthesonem v roce 1740 v jeho spise Grundlage einer Ehrenpforte. Kuhnauova rodina pocházela z Čech a její původní jméno bylo Kuhn. Narodil se 6. dubna 1660 v Geisingu v Sasku. Jeho hudební talent se projevil již v dětství a byl proto poslán do [[Drážďany[Drážďan]], aby studoval hudbu u dvorních hudebníků. Své první skladby psal jako programovou hudbu na různá témata pocházející z Bible. V následující dekádě studoval hru na klávesové nástroje a kompozici. Kromě toho studoval i jazyky. Kromě němčiny hovořil i francouzsky a italsky. V roce 1680 zasáhla Drážďany morová epidemie a Kuhnau se vrátil domů. Studoval pak hudbu na Johanneu v Žitavě a poté i práva na univerzitě v Lipsku. Během svých univerzitních studií působil jako varhaník v kostele sv. Tomáše (Thomaskirche).

V roce 1688 dokončil studium práv a začal i jako právník pracovat. Vedle toho dále působil jako varhaník a skladatel. V roce 1689 publikoval svou první sbírku skladeb pro cembalo. Další následovaly v letech 1692, 1696 a 1700. V roce 1689 se oženil. Využíval rovněž svých jazykových znalostí. Přeložil do němčiny řadu knih z italštiny a francouzštiny, studoval řečtinu a hebrejštinu a zabýval se i matematikou. Publikoval také vlastní literární práce. Satirická sbírka Der musicalische Quack-Salber byla vydána v roce 1700.

V roce 1701 se stal v kostele sv. Tomáše kantorem a tuto funkci si podržel až do své smrti. Přílišné pracovní vypětí i rivalita mezi lipskými hudebníky však podlomily jeho zdraví a Kuhnau 5. června 1722 zemřel. Ve funkci tomášského kantora jej v roce 1723 vystřídal Johann Sebastian Bach.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Skládal jak církevní hudbu, tak i hudbu světskou. Jeho Eine Sonata aus dem B je nejstarší známou dochovanou sonátou. Většina jeho vokální hudby je však ztracena. Dochovaly se pouze některé kantáty, dále moteta a čtyři cykly skladeb pro klávesové nástroje.

Nová vydání Kuhnauových skladeb
  • Ausgewählte Kirchenkantaten. ed. Arnold Schering, Leipzig 1918
  • Ausgewählte Klavierwerke. ed. Kurt Schubert, Mainz 1938
  • Der musicalische Quack-Salber. ed. Kurt Benndorf. Berlin 1900
  • Laudate pueri. (pro tenor, dvoje housle, pozoun nebo violu da gamba a basso continuo).
  • Muss nicht der Mensch. (pro tenor, trubku, housle, fagot a basso continuo). In: Stephen Rose (ed.): Leipzig Church Music from the Sherard Collection: Eight Compositions by Sebastian Knüpfer, Johann Schelle, and Johann Kuhnau. Yale University Collegium Musicum series 2 vol. 20. A-R Editions, Madison, WI 2014
  • Das Kuhnau-Projekt. Úplné vydání Kuhnauových vokálních skladeb Pfefferkorn Musikverlag Leipzig, Hrsg. David Erler

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Carl von Winterfeld: Der Evangelische Kirchengesang ..., 3. Teil, Leipzig 1847, S. XV
  • Richard Münnich: Kuhnaus Leben. In: Sammelbände der Internationalen Musikgesellschaft. 3. 1901–1902, S. 473–527.
  • Susanne Stöpfgeshoff: Die Musikerromane von Wolfgang Caspar Printz und Johann Kuhnau. Diss. Freiburg/B. 1960.
  • Lois Evangeline Rimbach: The Church Cantatas of Johann Kuhnau. 2 Bde., Diss. Rochester 1965.
  • James Hardin: Realismus und die Gestalt des Caraffa in Johann Kuhnaus ‚Der musikalische Quacksalber‘. In: Jahrbuch für internationale Germanistik. 8. 1980, S. 44–49.
  • Jochen Arbogast: Stilkritische Untersuchungen zum Klavierwerk des Thomaskantors Kuhnau. Dissertation. Regensburg, 1983.
  • Gerhard Dünnhaupt: „Johann Kuhnau“. In: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock. Bd. 4. Hiersemann, Stuttgart 1991, ISBN 3-7772-9122-6, S. 2463-2469.
  • Stephen Rose: The musician-novels of the German Baroque: new light on Bach's world. In: Understanding Bach, 3 (2008), S. 55–66. (online; PDF; 146 kB)
  • Stephen Rose: The Musician in Literature in the Age of Bach. Cambridge: Cambridge University Press, Cambridge 2011, ISBN 978-1-107-00428-3. [1]
  • Martin Petzoldt: Die Thomasorganisten zu Leipzig, in: [Christian Wolff (ed.): Die Orgeln der Thomaskirche zu Leipzig, Evangelische Verlagsanstalt, Leipzig 2012, S. 95–137 (S. 106–108), ISBN 3-374-02300-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]