Jodok Fink
| Dr. h.c. Jodok Fink | |
|---|---|
 Jodok Fink, portrét na radnici v Andelsbuchu | |
| poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1897 – 1918 | |
| poslanec Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska | |
| Ve funkci: 21. října 1918 – 16. února 1919 | |
| předseda Provizor. nár. shromáždění Německého Rakouska | |
| Ve funkci: 21. října 1918 – 30. října 1918 | |
| vicekancléř Rakouska | |
| Ve funkci: 15. března 1919 – 24. června 1920 | |
| Předchůdce | vznik funkce |
| Nástupce | Ferdinand Hanusch |
| poslanec Ústavodár. nár. shromáždění Rakouska | |
| Ve funkci: 4. března 1919 – 9. listopadu 1920 | |
| poslanec rakouské Národní rady | |
| Ve funkci: 10. listopadu 1920 – 1. července 1929 | |
| poslanec Vorarlberského zem. sněmu | |
| Ve funkci: 1890 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Křesťansko sociální str. |
| Narození | 19. února 1853 Andelsbuch  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. července 1929 (ve věku 76 let) Andelsbuch  Rakousko |
| Profese | politik a zemědělec |
| Ocenění | doctor honoris causa Innsbrucké univerzity (1925) Řád Františka Josefa |
| Commons | Jodok Fink |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jodok Fink (19. února 1853 Andelsbuch – 1. července 1929 Andelsbuch[1][2]) byl rakouský křesťansko sociální politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v poválečném období poslanec rakouské Národní rady, krátce předseda Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska a v letech 1919–1920 rakouský vicekancléř.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze zemědělské rodiny. Vychodil národní školu a jednu třídu gymnázia v Brixenu. Později v roce 1925 mu čestný doktorát udělila univerzita v Innsbrucku. Politickou kariéru začal již v mládí coby starosta rodného Andelsbuchu. Od roku 1890 byl poslancem Vorarlberského zemského sněmu, kde se zasadil o reformu volebního práva a prosadil výstavbu železniční trati Bregenzerwaldbahn. Zasedal v zemské školní radě. Od roku 1911 byl náměstkem zemského hejtmana.[1][2]
Na konci 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za kurii venkovských obcí, obvod Bregenz, Bregenzerwald, Dornbirn.[3] Do vídeňského parlamentu nastoupil jako bezpartijní, ale brzy se připojil ke Křesťansko sociální straně Rakouska a s ní spojil celou následnou politickou dráhu.[2] Mandát ve svém obvodu obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1901. Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných již podle všeobecného a rovného volebního práva (v parlamentu se podílel na formulování volební reformy, která rovné volební právo zaváděla[2]), kdy byl zvolen v obvodu Vorarlbersko 2. Usedl do poslanecké frakce Křesťansko-sociální sjednocení. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911. Usedl do klubu Křesťansko-sociální klub německých poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[3]
Po válce patřil k nejvýznamnějším politikům, kteří řídili transformaci vládních struktur zanikající monarchie na nový státní útvar Německé Rakousko.[2] Zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung) a od 21. října 1918 do 30. října 1918 byl předsedou tohoto zákonodárného sboru. Následně byl od 4. března 1919 do 9. listopadu 1920 poslancem Ústavodárného národního shromáždění Rakouska a od 10. listopadu 1920 do své smrti poslancem rakouské Národní rady. Jeho kariéra vyvrcholila, když byl v období 15. března 1919 – 24. června 1920 rakouským vicekancléřem.[1] Vzhledem k účasti kancléře Karla Rennera na vleklých mírových jednáních v Paříži, byl Fink opakovaně faktickým nejvyšším představitelem exekutivní moci v Rakousku.[2]
V prvních letech rakouské republiky se zasazoval o kompromisní vládní uspořádání založené na spolupráci křesťansko sociální a sociálně demokratické strany. Odmítal separatistické tendence ve Vorarlbersku a snahy části populace o přípojení ke Švýcarsku.[1] V Národní radě pak od roku 1923 předsedal křesťansko sociálnímu poslaneckému klubu.[1][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Jodok Fink [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-24]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Fink, Jodok(1853-1929), Politiker, s. 317. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jodok Fink na Wikimedia Commons
