Jindřich Librarius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blahoslavený Jindřich Librarius
Jindřich Librarius.jpg
Datum narození přelom 12. a 13. století
Místo narození Morava
Datum úmrtí 1281
Místo úmrtí České Budějovice
Místo pohřbení Dominikánský klášter, České Budějovice
Uctíván církvemi Římskokatolická církev
Atributy kniha, dominikánské roucho

Blahoslavený Jindřich Librarius, také uváděný jako Heinrich Liberal[1], (?, Morava[2] – 1281, České Budějovice) byl prvním převorem a spoluzakladatelem dominikánského kláštera v Českých Budějovicích.[3]

Založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Librarius měl blízko ke králi Přemyslu Otakaru II., do Budějovic přivedl dominikány ještě před založením kláštera. Podle příběhů tradovaných z doby baroka (2. polovina 17. století) byl osobním zpovědníkem Přemysla Otakara II. Králi, který postrádal mužského potomka, doporučil Librarius, aby si boží přízeň naklonil založením kláštera. K tomu došlo nejpozději v roce 1265.[4] Listina, v níž Hirzo předává pozemek ke stavbě kláštera dominikánům, je datovaná 10. březnem 1265. Z jejího obsahu ale vyplývá, že byla vystavena dodatečně, po reálném započetí stavby, které patrně vyvolalo otázky ohledně legitimity zabrání parcely ze strany dominikánů. Tato listina se zachovala v opisu. Protože se nedochovala zakládací listina města Českých Budějovic (ani žádná její kopie), je datum potvrzeného převedení pozemku na dominikány vztahováno i na založení města.

Místo pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Librarius byl podle zmínky z roku 1659 pohřben v kapli svatého Vavřince v kostele Obětování Panny Marie v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích.[5] Není však známo, zda byly ostatky do kaple přemístěny právě v době baroka, nebo v ní byl pohřben bezprostředně po úmrtí. Vyloučeno to není, kaple v době pohřbu již mohla existovat (případně být k tomuto účelu zřízena), neboť právě rok 1281 bývá některými literárními prameny spojován se vznikem kostelního trojlodí.[6] Podle informací z doby baroka byly ostatky uloženy za oltářem svatého Vavřince. Ten byl později nahrazen oltářem svaté Barbory.[1] V kapli stála dřevěná socha s nápisem uvádějícím, že léta páně 1281 zemřel blahoslavený Jindřich Librarius, první převor kláštera. Socha se nezachovala, informace z ní však byla zhruba v 16.-17. století opsána na tabuli mrtvých umístěnou v křížové chodbě kláštera. Tabule již neexistuje, ale informace z ní byly zachovány díky úředně ověřenému opisu pořízenému v roce 1684. Později vznikla kopie tohoto opisu, která se jako jediná známá dochovala do současnosti. Informace o místě pohřbení byla ve 20. století známa z literárních pramenů, kaple svatého Vavřince se nedochovala (respektive její poloha nebyla známa[6]), uváděna byla v souvislosti s jižní částí příčné lodi a jižní stěnou trojlodí. Při archeologických výzkumech během rekonstrukce kláštera v 90. letech 20. století se však v těchto místech pod podlahou žádné ostatky nenašly.

Průzkum 2018–2021[editovat | editovat zdroj]

Objev kaple, ostatků a průzkum sondou[editovat | editovat zdroj]

Při geofyzikálním průzkumu kostela v roce 2018, který byl prováděn z důvodu statiky, byl ve zdi oddělující prostory kostela a křížové chodby objeven prostor uzavřený cihlovou zazdívkou.[7] V lednu 2019 došlo k provedení průzkumného vrtu o průměru 5 milimetrů, který pronikl 15 centimetrů silnou zazdívkou a odhalil gotický prostor dosahující zhruba 2 metrů výšky, 2 metrů šířky a 55 centimetrů hloubky. Prostor byl shora uzavřen gotickou klenbou a v jeho levé zadní části ležela dřevěná truhla s nečitelným nápisem překrytá papírem. Vpravo vedle truhly ležel další papír a ve střední části podlahy menší papírek.

30. ledna 2019 byla pod vedením archeoložky Zuzany Thomové a za přítomnosti médií, archeologa a náměstka primátora Juraje Thomy, archiváře Daniela Kováře, ředitele Jihočeského muzea Františka Štangla, správce kláštera Jiřího Míchala a dalších specialistů vrt zvětšen na průměr 20 milimetrů a následně proveden detailnější průzkum kaple. Vyhodnocením záznamů bylo zjištěno, že v papíru uloženém vedle dřevěné truhly jsou zabaleny dlouhé kosti. Menší papírek uvádí datum zazdění „Budweis am 19 Juli 1893 […]“. Na původních stěnách kaple byly nalezené pozůstatky barevné výmalby či fresek a podpisy osob, které roku 1893 zazdívku provedly: Hamberger, Václav Vitner a stavitel Staberňak.

Dále bylo plánováno otevření kaple, zrestaurování nalezeného materiálu, provedení antropologického průzkumu a uložení ostatků na vhodnějším místě v kostele.

Vyjmutí schrány, přesun ostatků[editovat | editovat zdroj]

V zazdívce kaple byl vytvořen obdélníkový otvor dimenzovaný podle rozměrů dřevěné schrány. 26. června 2019 došlo k jejímu vyjmutí a otevření. Přítomni byli mj. Zuzana Thomová (archeologické oddělení Jihočeského muzea), tým Jiřího Šindeláře (GEO-CZ), Daniel Kovář (vedoucí oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni), Erika Průchová (antropoložka), Irena Hájková (restaurátorka textilií), Petr Sommer (ředitel Centra medievistických studií), Rudolf Krajíc (ředitel Archeologického ústavu FF JU v Českých Budějovicích) a Petr Velemínský (antropolog z Národního muzea), Jiří Svoboda (primátor Českých Budějovic), Dominik Duka (kardinál), Vlastimil Kročil (biskup českobudějovický) a Zdeněk Mareš (děkan katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích). Po otevření schránky Dominikem Dukou byly nalezené kosterní ostatky fotograficky zdokumentovány a uloženy do nového dřevěného relikviáře. Při zběžném ohledání bylo zjištěno, že část menších kostí je patrně zvířecích.[8]

Kromě dřevěné skříňky s ostatky byly z niky vyzvednuty další předměty: Tužkou psaný list se jmény osob, které se na zazdívce (a tehdejší rekonstrukci kostela) podílely:

Kirchenrenovirung im Jahre 1893 vom Baumeister Jakob Staberňak[,] Polier: Wenzel Hamberger und folgenden Maurern: Krautl Wenzel[,] Wittner Wenzel von Neuhu[?]eln. Budweis am 19 Juli 1893. Johann Hamberger.

Dále vydání novin Národní politika z 18. července 1893 a sbírka básní Jaroslava Vrchlického Z Hlubin.[8]

Antropologický výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výsledky průzkumů provedených v roce 2019 zveřejnil vědecký tým na konferenci konané 28. ledna 2020. Původní dřevěná schránka byla konzervována a použité dřevo určeno jako smrkové. Konzervátorskými zásahy prošly i nalezené dokumenty. Společně se schránkou pak byly vystaveny ve skleněné vitríně umístěné v kostele Obětování Panny Marie. Antropologický výzkum zjistil, že kosterní ostatky patří třem osobám: muži, ženě a dítěti ze 14., 16. a 17. století. S 95% jistotou ostatky nepatří osobě žijící ve 13. století. Zvířecí kosti byly určeny jako krůtí, husí a telecí.[9][10]

Během průzkumu v lednu 2019 bylo zjištěno, že pod objevenou nikou existuje ještě další prostora, v níž se nacházejí dřevěné zbytky a kosti. Té by se měl věnovat další výzkum.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ILLING, Franz Xaver; SEYSER, Franz Serafin. Kurz gefasste Chronik der königlichen privilegierten und freien Berg– und Kreisstadt Budweis (Budigowice) im Königreiche Böhmen seit ihrem Ursprunge bis zum Jahre 1840. České Budějovice: [s.n.], 1841. 179 s. (německy) 
  2. ADOLF ŠTVRTNÍK, Adolf. Paměti královského a horního města Č. Budějovic. Č. Budějovice: A. Štvrtník, 1891. 138 s. 
  3. Česká dominikánská provincie. Librarius, Jindřich, kazatel, spoluzakladatel a první převor kláštera v Českých Budějovicích [online]. Česká dominikánská provincie [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  4. https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=132&page=193 - Centrum medievistických studií, RBM II
  5. Mgr. Juraj Thoma, PhDr. Jan Müller Mgr. Petr Pavelec, Ph.D., prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. Encyklopedie Českých Budějovic [online]. Č. Budějovice: NEBE, 2013 [cit. 2019-02-02]. Kapitola dominikánský konvent. Dostupné online. ISBN 978-80-904100-8-4. 
  6. a b VARGOVÁ, Alžběta. Klášterní kostel Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích: dominikánský kostel ve středověkém městě. Brno, 2014 [cit. 2019-02-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 13. Dostupné online.
  7. KUŽNÍK, Jan. V kostele objevili utajenou gotickou kapli a v ní schránu s ostatky. iDNES.cz [online]. 2019-01-24 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  8. a b c KUŽNÍK, Jan. Samé otázky. Vědci pronikli do neznámých prostor u hrobky zpovědníka krále. iDNES.cz [online]. 2019-06-26 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. 
  9. BARTOŠ, Jakub. Místo ostatků zpovědníka Přemysla Otakara II. našli vědci kosti zvířat. iDNES.cz [online]. 2020-01-30 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  10. KUŽNÍK, Jan. Kosti patří někomu jinému. Vědci luští záhadu zazděné kaple v Českých Budějovicích [online]. Aktuálně.cz, 2020-01-28 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. 
  • KUŽNÍK, Jan. V zazděné kapli zpovědníka krále objevili vědci i další kosti neznámé osoby. iDNES.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  • CINKLOVÁ, Adéla. Vědci objevili v Budějcích ostatky zpovědníka Jindřicha Libraria. budejckadrbna.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  • ČTK. Archeologové našli sedm set let staré ostatky zpovědníka Přemysla Otakara II.. aktualne.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]