Jindřich Librarius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blahoslavený Jindřich Librarius
Jindřich Librarius.jpg
Datum narozenípřelom 12. a 13. století
Místo narozeníMorava
Datum úmrtí1281
Místo úmrtíČeské Budějovice
Místo pohřbeníDominikánský klášter, České Budějovice
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykniha, dominikánské roucho

Blahoslavený Jindřich Librarius, také uváděný jako Heinrich Liberal[1], (?, Morava[2] – 1281, České Budějovice) byl prvním převorem a spoluzakladatelem dominikánského kláštera v Českých Budějovicích.[3]

Založení kláštera[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Librarius měl blízko ke králi Přemyslu Otakaru II., do Budějovic přivedl dominikány ještě před založením kláštera. Podle příběhů tradovaných z doby baroka (2. polovina 17. století) byl osobním zpovědníkem Přemysla Otakara II. Králi, který postrádal mužského potomka, doporučil Librarius, aby si boží přízeň naklonil založením kláštera. K tomu došlo nejpozději v roce 1265.[4] Listina, v níž Hirzo předává pozemek ke stavbě kláštera dominikánům, je datovaná 10. březnem 1265. Z jejího obsahu ale vyplývá, že byla vystavena dodatečně, po reálném započetí stavby, které patrně vyvolalo otázky ohledně legitimity zabrání parcely ze strany dominikánů. Tato listina se zachovala v opisu. Protože se nedochovala zakládací listina města Českých Budějovic (ani žádná její kopie), je datum potvrzeného převedení pozemku na dominikány vztahováno i na založení města.

Místo pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Librarius byl podle zmínky z roku 1659 pohřben v kapli svatého Vavřince v kostele Obětování Panny Marie v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích.[5] Není však známo, zda byly ostatky do kaple přemístěny právě v době baroka, nebo v ní byl pohřben bezprostředně po úmrtí. Vyloučeno to není, kaple v době pohřbu již mohla existovat (případně být k tomuto účelu zřízena), neboť právě rok 1281 bývá některými literárními prameny spojován se vznikem kostelního trojlodí.[6] Podle informací z doby baroka byly ostatky uloženy za oltářem svatého Vavřince. Ten byl později nahrazen oltářem svaté Barbory.[1] V kapli stála dřevěná socha s nápisem uvádějícím, že léta páně 1281 zemřel blahoslavený Jindřich Librarius, první převor kláštera. Socha se nezachovala, informace z ní však byla zhruba v 16.-17. století opsána na tabuli mrtvých umístěnou v křížové chodbě kláštera. Tabule již neexistuje, ale informace z ní byly zachovány díky úředně ověřenému opisu pořízenému v roce 1684. Později vznikla kopie tohoto opisu, která se jako jediná známá dochovala do současnosti. Informace o místě pohřbení byla ve 20. století známa z literárních pramenů, kaple svatého Vavřince se nedochovala (respektive její poloha nebyla známa[6]), uváděna byla v souvislosti s jižní částí příčné lodi a jižní stěnou trojlodí. Při archeologických výzkumech během rekonstrukce kláštera v 90. letech 20. století se však v těchto místech pod podlahou žádné ostatky nenašly.

Průzkum 2018–2021[editovat | editovat zdroj]

Kaple svatého Vavřince odkrytá v roce 2020

Objev kaple, ostatků a průzkum sondou[editovat | editovat zdroj]

Při geofyzikálním průzkumu kostela v roce 2018, který byl prováděn z důvodu statiky, byl ve zdi oddělující prostory kostela a křížové chodby objeven prostor uzavřený cihlovou zazdívkou.[7] V lednu 2019 došlo k provedení průzkumného vrtu o průměru 5 milimetrů, který pronikl 15 centimetrů silnou zazdívkou a odhalil gotický prostor dosahující zhruba 2 metrů výšky, 2 metrů šířky a 55 centimetrů hloubky. Prostor byl shora uzavřen gotickou klenbou a v jeho levé zadní části ležela dřevěná truhla s nečitelným nápisem překrytá papírem. Vpravo vedle truhly ležel další papír a ve střední části podlahy menší papírek.

První fáze průzkumu[editovat | editovat zdroj]

30. ledna 2019 byla pod vedením archeoložky Zuzany Thomové a za přítomnosti médií, archeologa a náměstka primátora Juraje Thomy, archiváře Daniela Kováře, ředitele Jihočeského muzea Františka Štangla, správce kláštera Jiřího Míchala a dalších specialistů vrt zvětšen na průměr 20 milimetrů a následně proveden detailnější průzkum kaple. Z videozáznamu se jevilo, že v papíru uloženém vedle dřevěné truhly jsou zabaleny dlouhé kosti (což se nepotvrdilo). Menší papírek uvádí datum zazdění „Budweis am 19 Juli 1893 […]“. Na původních stěnách kaple byly nalezené pozůstatky barevné výmalby či fresek a podpisy osob, které roku 1893 zazdívku provedly: Hamberger, Václav Vitner a stavitel Staberňak.

Dále bylo plánováno otevření kaple, zrestaurování nalezeného materiálu, provedení antropologického průzkumu a uložení ostatků na vhodnějším místě v kostele.

Vyjmutí schrány, přesun ostatků[editovat | editovat zdroj]

V zazdívce kaple byl vytvořen obdélníkový otvor dimenzovaný podle rozměrů dřevěné schrány. 26. června 2019 došlo k jejímu vyjmutí a otevření. Přítomni byli mj. Zuzana Thomová (archeologické oddělení Jihočeského muzea), tým Jiřího Šindeláře (GEO-CZ), Daniel Kovář (vedoucí oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni), Erika Průchová (antropoložka), Irena Hájková (restaurátorka textilií), Petr Sommer (ředitel Centra medievistických studií), Rudolf Krajíc (ředitel Archeologického ústavu FF JU v Českých Budějovicích) a Petr Velemínský (antropolog z Národního muzea), Jiří Svoboda (primátor Českých Budějovic), Dominik Duka (kardinál), Vlastimil Kročil (biskup českobudějovický) a Zdeněk Mareš (děkan katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích). Po otevření schránky Dominikem Dukou byly nalezené kosterní ostatky fotograficky zdokumentovány a uloženy do nového dřevěného relikviáře. Při zběžném ohledání bylo zjištěno, že část menších kostí je patrně zvířecích.[8]

Kromě dřevěné skříňky s ostatky byly z niky vyzvednuty další předměty: Tužkou psaný list se jmény osob, které se na zazdívce (a tehdejší rekonstrukci kostela) podílely:

Kirchenrenovirung im Jahre 1893 vom Baumeister Jakob Staberňak[,] Polier: Wenzel Hamberger und folgenden Maurern: Krautl Wenzel[,] Wittner Wenzel von Neuhu[?]eln. Budweis am 19 Juli 1893. Johann Hamberger.

Dále vydání novin Národní politika z 18. července 1893 a sbírka básní Jaroslava Vrchlického Z Hlubin.[8]

Antropologický výzkum[editovat | editovat zdroj]

Výsledky průzkumů provedených v roce 2019 zveřejnil vědecký tým na konferenci konané 28. ledna 2020. Původní dřevěná schránka byla konzervována a použité dřevo určeno jako smrkové. Konzervátorskými zásahy prošly i nalezené dokumenty. Společně se schránkou pak byly vystaveny ve skleněné vitríně umístěné v kostele Obětování Panny Marie. Antropologický výzkum zjistil, že kosterní ostatky patří třem osobám: muži, ženě a dítěti ze 14., 16. a 17. století. S 95% jistotou ostatky nepatří osobě žijící ve 13. století. Zvířecí kosti byly určeny jako krůtí, husí a telecí.[9][10]

Během průzkumu v lednu 2019 bylo zjištěno, že pod objevenou nikou existuje ještě další prostora, v níž se nacházejí dřevěné zbytky a kosti.[8]

Druhá fáze průzkumu[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 2020 byla novověká zazdívka niky vybourána a byl odkryt původní gotický výklenek dosedající na kamennou desku. Pod touto deskou byl navrtán otvor a sondou byla potvrzena další prostora se zbytky kostí a dřeva. V září 2020 byla tato menší dutina pod nikou vybourána, její obsah byl bez porušení nálezové situace vyzvednut a podroben výzkumu v laboratoři Archeologického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Sestával z kosterních ostatků, zbytků rozpadlých látek, dřeva a železných hřebů. Radiokarbonové datování látky a dřeva prokázalo období druhé poloviny 13. až druhé poloviny 14. století, také tvar hřebů je typicky středověký. Kosterní materiál obsahoval ostatky minimálně tří dospělých mužů, z toho jednoho ve vyšším věku (40–64 let), na jehož kostře byly též zjištěny progresivně degenerativní změny. V relativní chronologii bylo datum úmrtí určeno do druhé poloviny 13. století, v absolutním datování k roku 1288. Soubor kostí však obsahoval i kosti netopýra, což napovídá, že původně byly uloženy na jiném, dostupnějším místě.[11]

V historickém kontextu můžeme tedy předpokládat, že ostatky významného jedince byly přeneseny z jiného místa, například z krypty a uloženy pod oltářní mensu, kam se takto pro řád významní jedinci ukládali. Při přenesení byl soubor nejspíše kontaminován i jinými lidskými pozůstatky. Vzhledem k místní tradici, která přetrvala až do 19. století, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že se jedná o minimálně druhotné uložení prvního převora Jindřicha, kterému nejspíše až doba baroka přiřkla jméno Librarius.
— archeoložka Zuzana Thomová[11]

Následně bylo rozhodnuto, že nalezený prostor v jižní stěně trojlodí bude pietně upraven. Nika i dutina pod oltářní mensou zůstanou odkryté a v nich budou ostatky prvního převora českobudějovických dominikánů Jindřicha zvaného Librarius uloženy v současné důstojné dřevěné schráně.  

Identifikované a ošetřené ostatky bl. Jindřicha Libraria OP byly uloženy do relikviáře dne 9. srpna 2021.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ILLING, Franz Xaver; SEYSER, Franz Serafin. Kurz gefasste Chronik der königlichen privilegierten und freien Berg– und Kreisstadt Budweis (Budigowice) im Königreiche Böhmen seit ihrem Ursprunge bis zum Jahre 1840. České Budějovice: [s.n.], 1841. 179 s. (německy) 
  2. ADOLF ŠTVRTNÍK, Adolf. Paměti královského a horního města Č. Budějovic. Č. Budějovice: A. Štvrtník, 1891. 138 s. 
  3. Česká dominikánská provincie. Librarius, Jindřich, kazatel, spoluzakladatel a první převor kláštera v Českých Budějovicích [online]. Česká dominikánská provincie [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  4. https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=8&bookid=132&page=193 - Centrum medievistických studií, RBM II
  5. Mgr. Juraj Thoma, PhDr. Jan Müller Mgr. Petr Pavelec, Ph.D., prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. Encyklopedie Českých Budějovic [online]. Č. Budějovice: NEBE, 2013 [cit. 2019-02-02]. Kapitola dominikánský konvent. Dostupné online. ISBN 978-80-904100-8-4. 
  6. a b VARGOVÁ, Alžběta. Klášterní kostel Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích: dominikánský kostel ve středověkém městě. Brno, 2014 [cit. 2019-02-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 13. Dostupné online.
  7. KUŽNÍK, Jan. V kostele objevili utajenou gotickou kapli a v ní schránu s ostatky. iDNES.cz [online]. 2019-01-24 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  8. a b c KUŽNÍK, Jan. Samé otázky. Vědci pronikli do neznámých prostor u hrobky zpovědníka krále. iDNES.cz [online]. 2019-06-26 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. 
  9. BARTOŠ, Jakub. Místo ostatků zpovědníka Přemysla Otakara II. našli vědci kosti zvířat. iDNES.cz [online]. 2020-01-30 [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  10. KUŽNÍK, Jan. Kosti patří někomu jinému. Vědci luští záhadu zazděné kaple v Českých Budějovicích [online]. Aktuálně.cz, 2020-01-28 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. 
  11. a b THOMOVÁ, Zuzana. Průzkum ostatků prvního převora českobudějovických dominikánů Jindřicha zvaného Librarius. Setkání [online]. 2021-03-31 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  12. SAMEC, Petr. Ostatky bl. Jindřicha Libraria byly uloženy do relikviáře. www.bcb.cz [online]. Biskupství českobudějovické, 2021-08-17 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  • KUŽNÍK, Jan. V zazděné kapli zpovědníka krále objevili vědci i další kosti neznámé osoby. iDNES.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  • CINKLOVÁ, Adéla. Vědci objevili v Budějcích ostatky zpovědníka Jindřicha Libraria. budejckadrbna.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  • ČTK. Archeologové našli sedm set let staré ostatky zpovědníka Přemysla Otakara II.. aktualne.cz [online]. 2019-01-30 [cit. 2019-02-02]. Dostupné online. 
  • THOMOVÁ, Zuzana. Průzkum ostatků prvního převora českobudějovických dominikánů Jindřicha zvaného Librarius. Setkání [online]. 2021-03-31 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]