Jiří Daniel
| Jiří Daniel | |
|---|---|
| Narození | 25. srpna 1916 |
| Úmrtí | 1945 (ve věku 28–29 let) |
| Povolání | básník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Daniel, vlastním jménem František Schulmann (1916-1945) byl český básník židovského původu. Bývá řazen do tzv. Bednářovy skupiny nebo také "ortenovské generace", která se přihlásila v Jarním almanachu básnickém 1940.
Život[editovat | editovat zdroj]
Otec byl ředitelem cukrovaru v Libáni u Jičína. Jiří Daniel tam i později rád pobýval, dokud mohl. Publikovat začal ve Studentském časopise, v Mladé kultuře a ve Věstníku české židovské obce. Tehdy užíval pseudonym Jiří Weigner. Pseudonym Jiří Daniel vymyslel pravděpodobně František Halas pro Kritický měsíčník a Jarní almanach básnický 1940, již v době, kdy bylo nutno zatajovat židovský původ autorů (činil tak i u Ortena, Hanuše Bonna a Josefa Lederera).[1] V průběhu války byl Schulmann internován v koncentračním táboře Terezín. Zemřel buď v březnu nebo v dubnu 1945, možná při pochodu smrti z Osvětimi do Bergen-Belsenu, nebo ze Sachsenhausenu.[2]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Básně publikoval v Kritickém měsíčníku a v Jarním almanachu. Připravoval sbírku Jarní sad, ale nestihl ji už dokončit. Jeho texty byly vydány až v roce 1998 (krom básní jsou zde i deníkové záznamy a korespondence), v souboru nazvaném Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu. Velkým tématem jeho básní a deníků je zamilovanost do Věry Škrabálkové, která byla ovšem partnerkou (později manželkou) jeho přítele Kamila Bednáře, a nemohl ji tudíž získat. Zajímavé je, že ač literárně jeho vazba na Věru nevyhasla, v reálném životě se oženil s jinou ženou, Julií Adamovou. Ač židovského původu, oporou a inspirací se mu také stávalo křesťanství.
Autoři Panoramatu české literatury jeho tvorbu charakterizovali slovy: "Danielova tvorba vytváří v české literatuře osobitou variantu existenciální poezie, v níž se po počáteční idylické atmosféře raných básní dopracoval k vizi destrukce hodnot předválečného světa. Původní rovnováha věcí se roztříštila do nivelizace, jíž subjekt není schopen zabránit. Danielovy deníky jsou jiným zápisem téže zkušenosti: subjekt v reflexi lidské existence ztrácí jakýkoli opěrný bod i víru v útěšnou moc poezie, patrnou u Ortena, a naopak usiluje dospět ke křesťanské jistotě víry".[3]
Překládal též z němčiny, především texty Rainera Marii Rilkeho, jímž byl také silně ovlivněn jako básník.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ URBÁNEK, Zdeněk. Nakonec transportní číslo. Týdeník Respekt [online]. 1998-11-16 [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Michal. František Schulmann--Jiří Daniel aneb Osud básníka, jehož myšlenky se nepodobají dýmu. Tvar 15/1998 [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ MACHALA, Lubomír (ed). Panorama české literatury (1) do roku 1989. Praha: Knižní klub, 2015. 608 s. ISBN 978-80-242-4818-9.
