Jean Arthurová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean Arthurová
Narození17. října 1900
USA Plattsburgh
Úmrtí19. června 1991 (ve věku 90 let)
Carmel-by-the-Sea
Alma materVassar College
Aktivní roky19231975
ChoťJulian Anker (1928–1928)
Frank Ross Jr. (1932–1949)
RodičeHubert Sidney Greene
Johanna Augusta Nelsonová
PříbuzníAlbert Sidney Greene (bratr)
Daniela Hubert Greene (bratr)
Robert B. Greene (bratr)
Umělecké ceny
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Arthurová, rodným jménem Gladys Georgianna Greeneová (17. října 1900 Plattsburgh19. června 1991 Carmel-by-the-Sea) byla americká divadelní a filmová herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jean Arthurová na obálce argentinského časopisu Cine Mundial (1942)

Narodila se 17. října 1900 jako nejmladší dítě a jediná dcera Huberta Sidneyho Greena a Johanny Augusty Nelsonové. V mládí se s rodinou poměrně často stěhovala a jelikož její otec pracoval jako fotograf pro Woodward Studios, rodině se příliš nevěnoval a proto Jean vyrůstala hlavně se svou matkou a třemi staršími bratry.

Krátce po vypuknutí první světové války opustila střední školu a vydala se pracovat na Manhattan jako stenografka.[1] Na počátku 20. století si vydělávala i komerčním modelingem a právě tehdy ji objevila společnost Fox Film Studios, se kterou brzy poté uzavřela roční smlouvu a debutovala v němém filmu Cameo Kirby (1923). Při natáčení jejího druhého filmu The Temple of Venus (1923) ji však režisér Henry Otto z důvodu nedostatku talentu nahradil Mary Philbinovou a naštvaná Jean proto chtěla u filmu nadobro skončit. Kvůli své smlouvě však neochotně zůstala a zahrála si alespoň v pár krátkých komediích.

Nedlouho poté však zapůsobila na producenta Lestera F. Scotta Jr., který se to s tehdy neznámou herečkou rozhodl zkusit a jen během následujících dvou let se mu povedlo ji obsadit do více než 20 westernů. Za své výkony však dostávala pouhých 25 dolarů za snímek, které se navíc musely točit v tvrdých podmínkách.

V roce 1927 se jí podařilo prosadit se i do snímku Husband Hunters (1927), kterým na sebe konečně upoutala pozornost a hned na to pokračovala ještě úspěšnějším filmem Horse Shoes (1927). Po těchto snímcích jí studio zvedlo plat na 700 $ a i přes jejich obavy ji režisér Richard Wallace obsadil do hlavní role v komedii The Poor Nut (1927). Jean však nebyla se směrem své kariéry příliš spokojena a chtěla ji na určitou dobu také přerušit. Na žádnou pauzu však nedošlo a dál se objevila ve filmu Warming Up (1928), který produkovalo studio Famous Players-Lasky (brzy poté přejmenované na Paramount Pictures). Za své výkony si vysloužila chválu a nakonec se studiem podepsala i tříletou smlouvu na 150 $ týdně.

S přechodem ke zvukovým filmů musela také trénovat svůj hlas a na počátku 30. let do dotáhla dokonce až na hvězdu v takshow. Zvukovým filmům se však zpočátku snažila spíše vyhýbat, ale nakonec kývla na roli v jejím prvním celoverčením filmu Případ zavražděného kanárka (1929), ve kterém si zahrála po boku Williama Powella a Louise Brooksové. V té době studio Paramount také nabíralo spoutu herců z Broadwaye s nimiž Jean musela o své prosazení bojovat, tehdejší ředitel studia David O. Selznick si ji však začal hýčkat a kromě další spousty filmů ji dohodil i práci ve spoustě reklam. Jean však před fotografy velmi nerada pózovala a také nanáviděla rozhovory s novináři.

Selznick ji také obsadil do romantické komedie The Saturday Night Kid (1929), kde si zahrála po boku slavné herečky a sexsymbolu Clary Bow. Po dramatu Street of Chance (1930), ji však režisér John Cromwell řekl, aby se raději přestěhovala do New Yorku. Již téhož roku se tak také stalo a u Paramontu i Selznicka skočila. Po další tři roky hrála na Broadwayi a sbírala další zkušenosti.

Koncem roku 1933 se však znovu vrátila vrátila do Hollywoodu a po několika odmítnutích nabídek se setkala s manažerem studia Columbia Pictures, který ji během natáčení jejich krimidramatu Whirpool nabídl dlouhodobou smlouvu, ve které sliboval i finanční zajištění jejích rodičů. Své divadelní kariéry se však ještě nehodlala vzdát, ale nakonec souhlasila s pětiletou smlouvou, kterou podepsala 14. února 1934.

V následujícím roce si zahrála v několika úspěšných snímcích jako The Whole Town's Talking, Party Wire nebo If You Could Only Cook a její popularita začala opět stoupat. Velký zlom v její kariéře však udělal snímek Franka Capra Úžasná událost (1936), který ji povýšil až na mezinárodní hvězdu a jen v roce 1936 vydělala celkem 119 000 dolarů, což bylo víc než samotný prezident Spojených států. Se slávou však přišla i pozornost médií, což Jean nikdy neměla ráda a proto se neúčastnila téměř žádných společenských akcí, za což byla také často spojována se slavnou herečkou Gretou Garbo, která se též striktně vyhýbala většině večírků a setkání.

„Raději bych si podřízla hrdlo, než abych poskytovala rozhovor s novináři.“

Tou dobou si také chtěla opět vzít dovolenou, ale neustále na ni naléhala spousta režisérů a studií, takže si stejně po dalších 9 let od své kariéry ani na chvíli neodpočinula. V polovině 40. let tak po celkem 20 filmech od Columbie odešla a na jejím místě hlavní hvězdy studia ji vystřídala Rita Hayworthová. Hned poté také ukončila svou kariéru a odešla do důchodu. Stále jí však přicházela spousta nabídek na další role, ale všechny kromě dvou výjimek odmítla. Tu první udělala v roce 1948, kdy přijala roli ve filmu Billyho Wildera Zahraniční aféra (1948) a druhou v roce 1953, kdy se objevila v klasickém westernu Shane, který se nakonec stal největším kasovním thákem v celé její kariéře. Kromě těchto dvou filmů se objevila i v několika divadelních hrách na Broadwayi a v 60. letech hostovala i ve dvou televizních seriálech.

Jean Arthurová zemřela na srdeční selhání 19. června 1991 ve věku 90 let.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Jean Arthurová a Ronald Colman ve filmu Rozruch ve městě (1942).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Arthur na anglické Wikipedii.

  1. Jean Arthur. csfd.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]