Jaroslav Volek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Volek
Narození 15. července 1923
Trenčín
Úmrtí 23. února 1989 (ve věku 65 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Volek (15. července 1923 Trenčín23. února 1989 Praha) byl významný český estetik,muzikolog a sémiotik. Po Mnichovu se jeho rodina přestěhovala do Prahy, J. V. studoval na konzervatoři a po válce muzikologii a estetiku na FF UK. Psal hudební kritiky do Mladé fronty. Učil na Katedře estetiky a obecné teorie umění na FF UK, po smrti J. Sychry se stal roku 1969 jejím vedoucím, 1972 byl sesazen. Až do své smrti měl pak zapovězen styk se studenty z FF UK, ale vyhozen nebyl, na katedře dožil důchodu.

V roce 1979 přijal čestné členství v ineditnín spolku Societas Incognitorum Eruditorum (první učená společnost toho jména existovala v Olomouci 1746 - 52). Od května 1976 do prosince 1988 SIE (12 - 18 přátel, převážně absolventů FF UK a MFF UK) vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. (Dnes v Libri Prohibiti J. Gruntoráda.) J. V. v SIE přednášel a v AI též publikoval, např. nekrolog zakázaného brněnského estetika Olega Suse.

J. Volek rozvinul teorii modální hudby, která obsahuje myšlenku polymodality a modifikace hudebního záznamu. Tu nazývá „ohyb“, ze které vzešel systém tzv. flexibilní diatoniky. Svoji teorii aplikoval na díla Leoše Janáčka a Bély Bartóka.

Volkova hudební teorie[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se problematikou základních hudebních pravidel, jejich vývojem a novými možnostmi. Těžiště jeho práce spočívá v nauce o hierarchii tonálních funkcí. Jednotlivé standardní atributy hudební skladby podle něj vytvářejí společně její tektoniku, kterou je dílo rozšířeno o další vlastnost. Svazek standardních součástí, který představuje tonální funkčnost hudební skladby nazývá „zodpovědnou“ komponentou, její tektonika je pak vlastní strukturou tohoto svazku. To ve svém důsledku znamená, že standardní součásti jsou dominantními jednotkami okamžiku, jejich spojení (tedy spojení tónů, akordů, melodického tématu) vytváří pak celý tvar a napětí díla. Tato myšlenka je blízká Schoenbergově předpokladu, že jednotlivé noty mají strukturální funkci. Podle něj je dominantní tektonickou silou v klasické hudbě harmonie, uvnitř této obecné vlastnosti existuje popsaný fenomén coby jedinečný výběr, který dovoluje či určuje individuální flexibilitu hudebního výrazu. Mimo jeho dílo muzikologické jsou významné především "Základy obecné teorie umění" (Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968), práce založená na jeho sémiotické koncepci.K osmdesátému výročí narození vyšla studie Hranice pojmu umění (P. Pavlovský – J. Volek, in Divadelní revue XIV, 2003, 3) rozvíjející některé jeho myšlenky z této knihy. Dále Kapitoly z dějin estetiky (Panorama, Praha 1969) Je zakladatelem české taxonomie umění (Otázky taxonomie umění, Estetika VII, 1970, 3, 4 a Estetika VIII, 1971, 1, 2).