Jaroslav Vacek (1923)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Vacek
Narození6. prosince 1923
Veľké Kosihy, Slovensko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. dubna 2012 (ve věku 88 let)
Praha, Česko
ČeskoČesko Česko
Povolánísochař, výtvarník, medailér
Dětisyn a dvě dcery
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Vacek (6. prosince 1923 Veľké Kosihy, Slovensko – 26. dubna 2012 Praha)[1] byl figurativní sochař, výtvarník a medailér. Jeho sochařská orientace na lidské figury směřovala ke studiu jejich základních objemů a vzájemných vztahů za účelem vyjádření abstraktních pocitů. Výsledkem jeho studií přírody byla silně geometrizovaná nebo abstrahovaná torza lidských figur. Svojí tvorbou se Jaroslav Vacek řadil k předním představitelům poválečné výtvarné moderny (společně s Miloslavem Chlupáčem, Karlem Kronychem či Milošem Zetou).[2][3]

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Otec Jaroslava Vacka byl ruský revolucionář, který sloužil za první republiky u finanční stráže. Na Moravu se se synem přestěhoval v roce 1935.[2] V roce 1940 se Jaroslav Vacek, tehdy jako sedmnáctiletý hoch, pokusil o útěk do Ruska, kde chtěl vstoupit do cizinecké armády. Za tento delikt byl nakrátko vězněn gestapem.[2] Za protektorátu navštěvoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vincence Makovského. Pro „špatné mravy“ byl ale ze školy vyloučen. Jeho první výstavou, které se účastnil spolu s dalšími výtvarníky, byla výstava Umělci národu v Olomouci.[2][p 1] Po skončení druhé světové války zahájil Jaroslav Vacek studia na Akademii výtvarných umění v Praze, ateliéry prof. Vincence Makovského a prof. Jana Laudy.[2] V roce 1950 se účastnil další kolektivní výstavy (Výtvarná úroda) v Domě výtvarného umění v Praze.[2][p 2]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Tvorba (vesměs umístěná ve veřejném prostoru)[editovat | editovat zdroj]

Matka, trachyt, 1971
GPS: 50°03′08″ s. š., 14°26′19″ v. d.
  • 19681971 Cínový reliéf Příroda a tvoření (odstraněno 2010); průčelí základní školy Plamínkové, sídliště Pankrác I, Praha 4[4]
  • 1969 Betonová socha Květ; V Rovinách, sídliště Pankrác II, Praha 4[5][6]
  • 1971 Trachytová socha Matka; na rohu ulice Hvězdova a Na Pankráci, Praha 4[7]
  • 1974 Cínový reliéf S čepicí; průčelí mateřské školky v Kutné Hoře
  • 1974 Na koni – cínový reliéf ; průčelí mateřské školky v Kutné Hoře
  • 1979 Fontána – socha s fontánou; dříve před Obchodním domem Třemšín v Rožmitále pod Třemšínem, nyní v areálu firmy Timbeply[8]
  • 1982 Pískovcová socha Shledání
  • 1982 Pijící žena; vstupní prostor nákupního střediska Za Školkou 318, Znojmo – Dobšice[9]
  • 1983 Pískovcová socha Soutok; Vodárenská ulice, Mělník[10]
  • 1986 Pískovcová socha Pijící žena; Veslařská ulice, Mělník[11]
  • 1987 Vlny života, umělý kámen; Blažimská, Košík, Praha 11[12]
  • 1988 Mramorové sousoší Rodina; U Botiče, Praha[13][14]
  • Další drobná díla (názvy): Vzhlížející, Prosba, Shledání, Milenci[15]

Příslušnost k uměleckým skupinám[editovat | editovat zdroj]

  • Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska
  • Český fond výtvarných umění (ČFVU)
  • Svaz československých výtvarných umělců[3]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou (České Budějovice)
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou (Klatovy)
  • Muzeum umění Olomouc
  • Národní galerie v Praze, Veletržní palác
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích[3]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Společné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1943 Umělci národu, Klub přátel umění v Olomouci, výstavní síň, Olomouc
  • 19501951 Výtvarná úroda 1950, Dům výtvarného umění, Praha
  • 1967 Umělci k výročí Října, Bruselský pavilon, Praha
  • 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha
  • 1969 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
  • 1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci. Na počest XV. sjezdu KSČ a 55. výročí založení KSČ, Dům umění, Olomouc
  • 1978 Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
  • 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
  • 1980 Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
  • 1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
  • 1985 Súčasná československá komorná plastika, Okresná galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Trenčín
  • 1985 Jaroslav Vacek: Plastiky, Ladislav Čepelák: Grafika, Dílo – podnik Českého fondu výtvarných umění, Olomouc
  • 1986 Drobná plastika, Galerie Platýz, Praha 1
  • 1987 Obrazy a sochy. Výstava pražských členů Svazu českých výtvarných umělců, Mánes, Praha
  • 1987 Současná česká medaile a plaketa, Mánes, Praha
  • 1987 VI. biennale małych form rzeżbiarskich, Galeria BWA, Poznaň
  • 1988 Akt v tvorbě výtvarníků, Galerie d, Praha
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988), Národní galerie v Praze
  • 1989 Tendence v českém sochařství 1979–1989, Bezručovy sady, Olomouc
  • 1993 Komorní plastika, Mánes, Praha
  • 1993 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha
  • 1996 Slyšme hlas, Klášter premonstrátů, Praha
  • 1996 Žena v tvorbě českých grafiků a sochařů, Galerie Frederyk, Mariánské Lázně (Cheb)
  • 2005 Hudba ve výtvarném umění. Socha, malba, grafika, sklo, Galerie Pyramida, Praha
  • 2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa, Figura v českém sochařství 20. století, Mánes, Praha
  • 2005 Aukce Oficiální umění 1960–1989, Výstava dražených uměleckých děl, Galerie Peron, Praha[3]

Ostatní výstavy[editovat | editovat zdroj]

2005 Mladé umění 1998–2005. Oficiální umění 1960–1989, Mánes, Praha[3]

Kolektivní katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • 1943 Umělci národu (Olomouc) (Výstavy soudobého umění)[p 1]
  • 1950 Výtvarná úroda 1950
  • 1967 Umělci k výročí Října (Seznam děl výstavy z výsledků celostátní výtvarné soutěže k 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce), (Výtvarná díla v architektuře, II. cena)
  • 1967 I. pražský salon
  • 1969 2. pražský salón
  • 1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba (Ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci na počest XV. sjezdu KSČ a 55. výročí založení KSČ)
  • 1978 Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
  • 1979 Výtvarní umělci dětem (Výstava k Mezinárodnímu roku dítěte)
  • 1980 Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou (Přehlídka československého výtvarného umění 1980)
  • 1985 Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
  • 1985 Jaroslav Vacek: Plastiky, Ladislav Čepelák: Grafika
  • 1985 Súčasná československá komorná plastika
  • 1987 Obrazy a sochy (Výstava pražských členů Svazu českých výtvarných umělců)
  • 1987 Současná česká medaile a plaketa (Přehlídka prací z let 1979 – 1986)
  • 1987 VI. biennale małych form rzeżbiarskich
  • 1987 Z ateliérů medailérů
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88
  • 1988 Akt v tvorbě výtvarníků
  • 1989 Tendence v českém sochařství 1979–1989
  • 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze (1987–1988)
  • 1993 Výstava současného českého sochařství
  • 1993 Komorní plastika
  • 1996 Slyšme hlas (Socha v myšlenkách Starého a Nového zákona)
  • 2005 Aukce (Mladé umění 1998–2005, Oficiální umění 1960–1989)[3]

Kolektivní pozvánky[editovat | editovat zdroj]

  • 1986 Drobná plastika
  • 1996 Žena v tvorbě českých grafiků a sochařů
  • 2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa (Figura v českém sochařství 20. století)
  • 2005 Hudba ve výtvarném umění (socha malba grafika sklo)[3]

Jaroslav Vacek v seznamech výtvarných umělců[editovat | editovat zdroj]

  • 1984 Seznam výtvarných umělců evidovaných při Českém fondu výtvarných umění
  • 1991 Seznam členů Sdružení Čech, Moravy a Slezska[3]

Jaroslav Vacek v encyklopedických slovnících[editovat | editovat zdroj]

  • 2003 Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti (1939–2003)
  • 2008 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008 (XIX. V – Vik)[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Výstava byla pořádána pod záštitou protektorátního ministra lidové osvěty Emanuela Moravce.[2]
  2. Výstavu zahajoval její kurátor národní umělec Josef Brož ódou na socialistický realismus.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Vacek (sochař), datum narození a úmrtí v databázi národních autorit [online]. Katalog autorit Národní knihovny ČR (NK ČR) [cit. 2014-09-14]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h KAROUS, Pavel. Jaroslav Vacek, sochy: Květ, Matka, Plastika, Příroda a tvoření, Rodina, Rodina, Vlny života [online]. Vetřelci a volavky [cit. 2014-09-14]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i Vacek Jaroslav [online]. [cit. 2014-09-09]. Dostupné online. 
  4. Příroda a tvoření [online]. 50°03′07″ s. š., 14°26′06″ v. d.: Vetřelci a volavky [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  5. Květ [online]. 50°02′47″ s. š., 14°26′06″ v. d.: Vetřelci a volavky [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  6. Sochy a města - Záznam 17399 [online]. Univerzita Pardubice, VŠCHT Praha [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. 
  7. Matka [online]. 50°03′08″ s. š., 14°26′19″ v. d.: Vetřelci a volavky [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  8. Sochy, které už nejsou, kde kdysi bývaly Více zde: https://www.staryrozmital.cz/news/sochy-ktere-uz-nejsou-kde-kdysi-byvaly/ [online]. staryrozmital.cz, 2020-6-18 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  9. Pijící žena [online]. Vetřelci a volavky, 1982-01-01 [cit. 2014-10-21]. Název díla: Pijící žena; Autor: Jaroslav Vacek; datum: 1982; Umístění: vstupní prostor nákupního střediska Za Školkou 318, Znojmo - Dobšice. Dostupné online. 
  10. Soutok [online]. Vetřelci a volavky, 1983-01-01 [cit. 2014-10-21]. Název díla: Soutok; Materiál: pískovec; Autor: Jaroslav Vacek; Datum: 1983; Místo: Vodárenská ulice, Mělník. Dostupné online. 
  11. Pijící žena [online]. Vetřelci a volavky, 1986-01-01 [cit. 2014-10-21]. Název díla: Pijící žena; Autor: Jaroslav Vacek; datum: 1986; Materiál: pískovec; Umístění: Veslařská ulice, Mělník. Dostupné online. 
  12. Vlny života [online]. 50°02′32″ s. š., 14°29′40″ v. d.: Vetřelci a volavky [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  13. Mramorové sousoší Rodina je dílem figurálního sochaře, výtvarníka a medailéra Jaroslava Vacka. Mapy.cz [online]. 50°03′17″ s. š., 14°27′24″ v. d.: Mapy.cz [cit. 2020-06-17]. Dostupné online. 
  14. Rodina (u Botiče) [online]. 50°03′17″ s. š., 14°27′24″ v. d.: Vetřelci a volavky [cit. 2020-06-18]. Název sochy: Rodina; Sochař: Jaroslav Vacek; Datum: 1988; Materiál: mramor; Umístění: U Botiče, Praha 4. Dostupné online. 
  15. Vacek Jaroslav (1923 - 2012) [online]. www.artplus.cz [cit. 2014-09-10]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KONEČNÝ, Dušan. Umění a doba. [s.l.]: Odeon Praha, 1980. 171 s. Zastoupeno 120 českých a slovenských výtvarných umělců v 88 barevných a 32 černobílých reprodukcích. 
  • LASOVSKÝ, Jiří. Jaroslav Vacek : sochy / [text Jiří Lasovský]. [s.l.]: Nákladem vlastním, 1. vydání, monografie, 2000. 64 barevných obrázků s. Biografické údaje. - Soutěže, realizace. - Výstavy. 
  • VACEK, Jaroslav. Jaroslav Vacek. [s.l.]: [s.n.], 2000. 87 fotografií s. Obrazová publikace přibližuje sochařskou tvorbu Jaroslava Vacka. Shrnuje jeho tvorbu od 60. do 90. let 20. století (pomníky, bronzové, kamenné plastiky, díla ve veřejném prostoru).. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 19.díl 1950 - 2008 (V - Vik). [s.l.]: Chagall - výtvarné centrum, 2008. 337 s. ISBN 978-80-86171-29-6. 1. vydání, EAN: 9788086171296. 
  • STÁDNÍKOVÁ, Jolana; TŘEŠTÍK, Michael. Sochy v Praze 1980-2000 (současné sochařství v pražském veřejném prostoru). Praha: Kdo je kdo, 2000. 142 s. ISBN 80-902586-5-4. Sculptures in Prague 1980-2000, česky a anglicky. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]