Jaroslav Serpan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Serpan
Narození 4. června 1922
Karlštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 12. května 1976 (ve věku 53 let)
při horolezeckém výstupu v Pyrenejích
FrancieFrancie Francie
Povolání malíř, sochař a spisovatel
Podpis Podpis
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Serpan (4. června 1922, Karlštejn – květen 1976,při horolezeckém výstupu v Pyrenejích) byl česko-francouzský malíř, básník, spisovatel a matematik. Byl prohlášen za nezvěstného 17. května 1976 po horské túře provedené v Ariège v Pyrenejích; jeho tělo bylo nalezeno v květnu roku 1981.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Česko-francouzský umělec Jaroslav Serpan se narodil 4. června 1922 v obci Karlštejn poblíž Prahy jako Jaroslav Sossountzov (rusky Сосунцов) v Československu usazeným lékařům, kteří emigrovali z Ruska. V roce 1924 se jeho rodina přesunula z Čech do francouzské kolonie Dahome, dnešního Beninu. V roce 1927 se následně usadili ve Versailles. Jaroslav Serpan vystudoval biologii a matematiku na pařížské Sorbonně a v roce 1953 na stejné instituci získal doktorský titul ze statistické biologie.

V letech 1946 - 1948 byl Jaroslav Serpan členem surrealistické skupiny shromážděné kolem Andrého Bretona. S tímto uskupením vystavoval v roce 1947 v Galerii Maeght na programové výstavě francouzského poválečného surrealismu nazvané Surréalisme en 1947. Tato přehlídka byla následně díky úsilí Jindřicha Heislera částečně přenesena do Prahy a v témže roce byla uvedena v Topičově salonu pod názvem Mezinárodní surrealismus. V roce 1948 se Serpan odvrátil od surrealismu a věnoval se informelu; partnerem v dialogu o možnostech informální malby mu byl kritik umění a kurátor Michel Tapié. Jejich intenzivní a dlouholetá spolupráce vyústila do řady výstavních projektů. Michel Tapié napsal celou řadu textů v katalozích samostatných výstav Jaroslava Serpana a zařadil jeho práci také do souborných přehlídek aktuální tvorby, jež pořádal. Jednalo se například o výstavy Jiné umění či Signifiants de l'Informel z roku 1951. Tapié sledoval Serpanovu práci i během 60. a 70. let a pravidelně zařazoval jeho obrazy do výstav, které pořádal v turínském Centru pro estetický výzkum.

Umělec přesídlil v roce 1957 do Le Pecq a svůj zdejší dům vyzdobil v interiéru informelní výmalbou. V témže roce byla uspořádána výstava jeho děl v galerii Smela v Düsseldorfu. Obrazy Jaroslava Serpana byly vystaveny v roce 1958 v Mnichově (Gallery van der Loo), Paříži (Galerie Stadler), Bruselu (Palais des Beaux-Arts), a v New Yorku (Kootz Gallery). V roce 1959 vystavoval v Galerii Hella Nebelung v Düsseldorfu a podílel se na "Documenta II" v Kasselu. Serpanova díla byla prezentována také v roce 1961 v Galerii Lutz a Meyer.

V roce 1963, Jaroslav Serpan vyhrál "Prix Marzotto" a "Couronne d'or", cenu udělovanou Mezinárodním centrem estetického výzkumu v Turíně. Jeden z jeho výrazných projektů byl triptych pro klášterní kostel Beaulieu vytvořený v roce 1972. V 70. letech se Jaroslav Serpan obecně věnoval realizacím určeným do veřejného prostoru a dále rozvíjel svůj zájem o sochařství. Prostorovost Serpanových soch a objektů přirozeně navazovala na reliéfní povrch jeho maleb, který byl často utvářen nejen vysokými pastozními nánosy barvy, ale byl strukturován také dalšími materiály jako byl například cement.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1945Salons des Indépendants, Paříž
  • 1957 – alerie Smela, Düsseldorf
  • 1958 – galerie van der Loo, Mnichov
  • 1958 – galerie Stadler, Paříž
  • 1958 – Palais des Beaux-Arts de Bruxelles, Brusel
  • 1958 – Kootz Gallery, New York
  • 1959 – galerie Hella Nebelung, Düsseldorf
  • 1959 – Dokumenta II, Kassel
  • 1977 – Retrospektiva, Beaulieu-en-Rouergue
  • 1983 – Retrospektiva, Fondation nationale des arts graphiques et plastiques, Paříž
  • 1984 – Musée des Beaux-Arts, Palais Saint-Pierre, Lyon
  • 2015 - Muzeum Kampa, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Contre-Espace, Angers, J. Boutin Editeur, 1961
  • Inkarnation des Zeichens: Jaroslav Serpan, in: Jürgen Claus, Theorien zeitgenössischer Malerei, Rowohlt Verlag, 1963
  • Mémoire destituée, mémoire sans voisinage, (poèmes 1972-1973), Paris, P.L.P. Editeur, 1976
  • D'un regard oubliable pour qu'il soit, (choix de poèmes, 1958-1970), Paris, Editions Saint-Germain-des-Prés, 1977
  • Le dit quand même, Paris, Editions Le Sycomore, 1980
  • Les roses d'Ispahan, Paris, Editions Le Sycomore, 1983

Média[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]