Jaroslav Čermák (Vlajka)
| Jaroslav Čermák | |
|---|---|
.before.27.06.1946.gif) Jaroslav Čermák před popravou | |
| Narození | 16. července 1894[1] Ústí nad Labem,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. června 1946[1] (ve věku 52 let) Praha (Věznice Pankrác),  Československo[1] |
| Příčina úmrtí | popraven oběšením |
| Povolání | podnikatel, politik[1] |
| Děti | Boris Čermák (* 1922)[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_before_year_1946.gif)
Jaroslav Čermák (16. července 1894, Ústí nad Labem[2] – 27. června 1946, Praha, věznice Pankrác)[1] byl příslušník československých legií v Rusku.[1] Za první republiky byl majitelem továrny na lepenkové zboží.[1] V roce 1939 se zapojil do vedení fašistické a kolaborantské organizace Vlajka.[1] Od února 1940 do února 1941 velel ozbrojené složce Vlajky – paramilitantním Svatoplukovým gardám (SG).[1] Po roztržce s Janem Rysem-Rozsévačem byl 8. března 1941 vyloučen z Vlajky.[1] V roce 1944 se neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS (Waffen-SS).[1] Po druhé světové válce byl odsouzen k trestu smrti.[1] (Společně s nejvyšším představitelem Vlajky Janem Rysem-Rozsévačem a jeho zástupcem v organizaci Vlajka Josefem Burdou).[1][3]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Během první světové války sloužil Jaroslav Čermák v rakousko–uherské armádě.[1] Na ruské frontě přešel do nepřátelského zajetí a spolu se svými dvěma bratry se stal příslušníkem československých legií.[1] Po skončení první světové války se vrátil do Československa v hodnosti kapitána, oženil se se zámožnou ženou a stal se majitelem továrny na lepenkové zboží v Praze-Záběhlicích.[1] Politicky se Jaroslav Čermák během první republiky nikterak neangažoval.[1] V roce 1939 se zapojil do činnosti fašistické a kolaborantské organizace Vlajka a to brzy přímo do jejího vedení.[1] (Na podporu činnosti českých fašistů věnoval Jaroslav Čermák částku 100 tisíc korun.[1]) Od února roku 1940 velel ozbrojené složce Vlajky – paramilitantním Svatoplukovým gardám (SG).[1] Jaroslav Čermák propagoval bezvýhradné spojenectví s Německem, obdivoval Adolfa Hitlera a jeho továrna (původně na lepenkové zboží) vyráběla raketové nábojnice v rámci nacistické zbrojní produkce.[1] Jaroslav Čermák byl velice aktivní český fašista, který se osobně účastnil některých ozbrojených akcí: protižidovských útoků (pogromů) v Příbrami, poškození synagogy v Dobříši (22. července 1939) jakož i útoku (7. srpna 1940) několika stovek vlajkařů na sídlo Národního souručenství (NS) v pražské Dušní ulici.[1] Radikální postoje Jaroslava Čermáka ale vyústily v neshody s vedením Vlajky a skončily 19. února 1941 jeho rezignací na veškeré funkce, které ve Vlajce dosud zastával.[1] Spolu s Františkem Teunerem (a dalšími) přešel Jaroslav Čermák do služeb ministra školství a národní osvěty Emanuela Moravce.[1] Emanuel Moravec jmenoval Jaroslava Čermáka vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI.[1] Jaroslava Čermáka a několik členů bývalého vedení Vlajka Jan Rys-Rozsévač dne 8. března 1941 z Vlajky vyloučil.[1] Jaroslav Čermák v únoru 1942 propůjčil svůj byt na Palackého nábřeží k neúspěšné schůzce Jana Rysa-Rozsévače s Emanuelem Moravcem.[1] Tím ovšem jeho aktivní role na scéně českého fašismu definitivně skončila.[1] Jaroslav Čermák zůstal i nadále nadšeným příznivcem nacismu. V roce 1944 se neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS (Waffen-SS).[1] [p 1] Po skončení druhé světové války byl Jaroslav Čermák zatčen.[1] V procesu s činiteli fašistické a kolaborantské organizace Vlajka byl Jaroslav Čermák odsouzen k trestu smrti oběšením v pankrácké věznici v Praze.[1] [p 2] Spolu s ním byli oběšeni ještě téhož dne (27. června 1946) odpoledne i Jan Rys-Rozsévač a mecenáš[3] Vlajky Josef Burda.[1]
Dovětek[editovat | editovat zdroj]
Soudní přelíčení s obžalovanými vedoucími představiteli Vlajky (Jan Rys-Rozsévač, Jaroslav Čermák, Václav Aleš Cyphelly, Jindřich Streibl, Jindřich Thun-Hohenstein a Josef Burda) začalo 20. května 1946 před mimořádným Národním soudem v justičním paláci na pražském Karlově náměstí, trvalo celkem 19 soudních dnů a v jeho závěru padly tři tresty smrti.[3] Ačkoliv dobový tisk označoval tento proces s „vlajkaři“ za přelíčení s „nejhnusnějšími zrádci českého národa“, byla tato událost „mediálně zastíněna“ procesem s protektorátní vládou (probíhal od dubna 1946 až do srpna 1946) a procesem s K. H. Frankem (probíhal od března 1946 až do května 1946).[3] Během procesu s vlajkaři se všichni obžalovaní (a později i odsouzení) chovali klidně bez jediného slova.[3] Uprchlý Otakar Polívka byl odsouzen k trestu smrti oběšením v nepřítomnosti;[3] Jindřich Thun-Hohenstein byl odsouzen na doživotí; Václav Aleš Cyphelly odešel s trestem 20 let odnětí svobody a Jindřich Streibl dostal vyměřeno osm let odnětí svobody.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Vlajkaři před vykonáním trestu
-
-
.before.27.06.1946.gif)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Čermákův syn Boris Čermák (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria pro výchovu mládeže;[1] naopak jeden z Čermákových bratří sloužil v československé zahraniční armádě v Anglii, odkud se po skončení druhé světové války vrátil v hodnosti plukovníka.[1]
- ↑ Jaroslavu Čermákovi bylo (mimo jiné) dáváno za vinu to, že udal gestapu kazatele Norberta Fabiána Čapka.[1] I když svědci tuto skutečnost vyvrátili, přesto soud uznal Čermákovu vinu, neboť Čermák udal ještě několik dalších lidí (a to včetně dělnic z jeho vlastní továrny).[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak MARTÍNEK, Jiří. Jaroslav ČERMÁK (* 16. 7. 1894, Ústí nad Labem – † 27. 6. 1946, Praha) – podnikatel, politik [online]. Český biografický slovník [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Ústí nad Labem
- ↑ a b c d e f 'Nejhnusnější zrádci národa' dostali oprátku [online]. www lidovky cz, 2011-05-02 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pasák, Tomáš a Pasáková, Jana, ed. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh, 1999. 486 stran, [48] stran obrazových příloh; (rejstřík) ISBN 80-7252-017-2.
- Nakonečný, Milan. Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vydání. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. 332 stran, (16 stran obrazových příloh). (strana 306 a na různých místech = passim.) ISBN 80-86183-24-6.
