František Směták
| František Směták | |
|---|---|
_before_year_1946.gif) František Směták (před rokem 1946) | |
| Narození | 1901?[1] |
| Úmrtí | 70. léta 20. století?[2] |
| Bydliště | za protektorátu: Korunní 716/5 (německy: Kronenstrasse) Praha 2[3] |
| Povolání | veterinární lékař[1][3] |
| Zaměstnavatelé | Po 2. sv. válce: Uhelné sklady, JZD |
| Politické strany | Lidová strana; Národní obec fašistická (NOF); Vlajka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Směták (1901?[1] – 70. léta 20. století?[2]) byl nedostudovaný kněz a zvěrolékař,[2] ambiciózní český fašista, za protektorátu pak náčelník štábu[3] (hejtman) pražského křídla[3] Svatoplukových gard (SG)[3]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
František Směták se narodil v roce 1901.[1] Za první republiky vstoupil do Lidové strany. Za druhé republiky se stal členem Národní obce fašistické (NOF). Národní obec fašistickou opustil v únoru roku 1939 a následně vstoupil do fašistické a kolaborantské Vlajky. Vlajka disponovala elitními údernými složkami (paramilitantními oddíly) českých fašistů, které se nazývaly Svatoplukova garda (SG). Velitelskou pravomoc nad Svatoplukovými gardami vykonával nejprve ostravský fašista Arnošt Pořízka.[2][p 1] (později od 10. února 1940 pak Jaroslav Čermák[4][5] a od února roku 1941 Vojtěch Musil[4]).[6] V Praze byl ještě ustanoven hejtman Svatoplukových gard, kterým se stal právě František Směták.[2]
Během roku 1940 se František Směták spolu s Arnoštem Pořízkou pokusili převzít moc nad Svatoplukovými gardami.[2] Ty tou dobou cvičily v Praze na Střeleckém ostrově a ve svém největším rozmachu měly asi 800 členů.[2]
- V paláci Lucerna (na adrese: Štěpánská 704/61) se dne 6. února 1940 konalo ve velkém sále Lucerny shromáždění Vlajky, Svatoplukových gard a dalších fašistů.[3] Po skončení shromáždění pak v baru Lucerna došlo k roztržce mezi hejtmanem Svatoplukových gard Františkem Smětákem a jejich velitelem Arnoštem Pořízkou na jedné straně a Janem Rysem-Rozsévačem na straně druhé.[3] Ještě ostřejší střet ale následoval o čtyři dny později v Myslíkově ulici, kde sídlil sekretariát ČNST–Vlajky.[3]
- V nádražní restauraci na Hlavním nádraží (německy: Hauptbahnhof, na adrese: Wilsonova 300/8) se dne 9. února 1940 konala schůzka ostravských fašistů Arnošta Pořízky a Jakuba Niemczyka na jedné straně s reprezentantem pražského křídla Svatoplukových gard Františkem Smětákem na straně druhé.[3] Roztržka, k níž v nádražní restauraci došlo, pokračovala druhý den v sídle ČNST–Vlajky v Myslíkově ulici.[3]
- Ve třech patrech v zadním traktu domu na adrese Myslíkova 1959/15 (německy: Myslík–Gasse) sídlilo přibližně od 15. března 1939 až do ledna 1943 (kdy byla Vlajka rozpuštěna) sídlo Vlajky.[3] Dům byl současně „hlavním stanem“ Svatoplukových gard a zde také úřadoval náčelník štábu (hejtman) Svatoplukových gard František Směták.[3] (Hlavní velitelství Svatoplukových gard v čele s Arnoštem Pořízkou bylo v Ostravě.[3]) Dne 10. února 1940 tady došlo k prudkému sporu mezi Františkem Smětákem na jedné straně a ostravskými fašisty Jakubem Niemczykem a Arnoštem Pořízkou na straně druhé.[3] Celá hádka skončila inzultací obou ostravských fašistů, jejich vyhozením z budovy a následným vyloučením z Vlajky.[3]
Po výše uvedené roztržce v Myslíkově ulici byli i František Směták s Arnoštem Pořízkou vyloučeni z řad členů Svatoplukových gard. Ambiciózní František Směták si obratem založil vlastní organizaci, kterou nazval Svatoplukovy národní gardy.[2] Tato organizace měla v době svého rozkvětu maximálně 30 členů, František Směták ji řídil ze svého bytu (na adrese Praha 2, Korunní 716/5 [německy: Kronenstrasse][3]), kde sídlil její „štáb“.[3] Zpočátku František Směták se svými muži cvičil, ale posléze mu došly peníze a jeho Svatoplukova národní garda se ještě během roku 1941 (po necelém půl roce své existence)[3] definitivně rozpadla.[2][p 2]
František Směták byl v roce 1945 zatčen.[2] Angažoval se totiž nejen ve Svatoplukových gardách, ale byl i konfidentem gestapa (jako ostatně většina českých fašistů).[2] Mimořádným lidovým soudem (MLS) byl odsouzen k sedmi letům odnětí svobody.[2] Po změně režimu v únoru 1948 se František Směták rychle zorientoval a již ve výkonu trestu se stal přesvědčeným komunistou.[2][p 3] Po odpykání trestu pracoval nejprve v Uhelných skladech a od roku 1954 jako veterinář v JZD.[2] Zemřel v 70. letech 20. století.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Arnošt Pořízka byl aktivní ve fašistickém hnutí již za první republiky.[2]
- ↑ Po vyloučení ze SG byl František Směták často (zejména v Praze na Vinohradech) fyzicky napadán a inzultován ostatními „konkurenčními“ fašisty.[2] Mezi Smětákovy odpůrce patřil i vysokoškolsky vzdělaný předseda Moslimské náboženské obce v protektorátu, český cestovatel, orientalista, novinář a autor cestopisných knih Mohamed Abdalláh Brikcius (1903–1959), který byl zastáncem islámu, konvertoval k němu a za protektorátu vydával časopis Hlas Moslimské náboženské obce.[2] Čeští fašisté zcela přirozeně inklinovali k islámu, protože muslimové byli (obdobně jako nacisté) nepřátele Židů.[2]
- ↑ Z vězení psal František Směták dopisy československým politikům – včetně prezidenta Klementa Gottwalda, kterého se jimi snažil přesvědčit, že do Vlajky vstoupil proto, aby tam založil komunistickou buňku.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SMĚTÁK František (1901-0.0.0) [online]. Český biografický slovník [cit. 2019-09-16]. (Kategorie: D17 - Veterinář; 47 - Představitel stran nebo hnutí po roce 1848). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s PADEVĚT, Jiří. Rvačky českých fašounů (Krvavá léta 1938 – 1953) [online]. www televize seznam cz, 2018-01-01 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: František Směták). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 167, 274, 322, 356.
- ↑ a b CVACHOVCOVÁ, Klára. Pravda vítězí 1938 protičeskoslovenské vysílání vídeňského rozhlasu. Praha, 2016 [cit. 2019-09-16]. 80 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze; Fakulta sociálních věd; Institut komunikačních studií a žurnalistiky; Katedra mediálních studií. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Pavel Suk. s. Vojtěch Musil (strany 29 až 33); Jaroslav Čermák (strana 32); Svatoplukovy gardy (strana 17). Práce o vysílání vídeňského rozhlasu „Pravda vítězí“ (v českém a slovenském jazyce) na podzim roku 1938 (tj. v období bezprostředně předcházejícím a následujícím uzavření Mnichovské dohody).. Dostupné online.
- ↑ BÁRTA, Zdeněk. Vlastenec vlajkař Čermák odsouzen k trestu smrti [online]. zdenek barta blog idnes cz, 2019-08-15 [cit. 2019-09-16]. Čermák - Jaroslav, člen Vlajky a velitel jejího polovojenského oddílu Svatoplukova garda byl v roce 1946 odsouzen a popraven za kolaboraci s nacisty.. Dostupné online.
- ↑ ŠÍR, Vojtěch. Svatoplukovy gardy [online]. www fronta cz, 2006-01-14 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pasák, Tomáš a Pasáková, Jana, ed. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945. Praha: Práh, 1999. 486 stran, (48 stran obrazových příloh); ISBN 80-7252-017-2.
- Nakonečný, Milan. Vlajka: k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vydání. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. 332 stran; (16 stran obrazových příloh); ISBN 80-86183-24-6.
