Jan Rychlík (skladatel)
Jan Rychlík | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 27. dubna 1916 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. ledna 1964 (ve věku 47 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Žánry | swing, neoklasicismus |
Povolání | hudební skladatel, bubeník a překladatel |
Příbuzná témata | Jiří Verberger, Jiří Traxler |
Děti | Jan Rychlík |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Rychlík (27. dubna 1916 Praha[1] – 20. ledna 1964 Praha) byl český skladatel v oboru jazzovém, ale i klasickém.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině městského stavebního inženýra (stavebního rady) Viléma Rychlíka (1882–1937) a matky Josefy, rozené Jakubíčkové (* 1884), jako starší ze dvou synů. Rodina žila v tehdejší Praze VII.[1] Po maturitě na reálce v Praze-Holešovicích vystudoval Vysokou školu obchodní. V letech 1940–1945 studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Řídkého a v roce 1946 absolvoval u téhož profesora i mistrovskou školu. Spolupracoval s orchestrem Gramoklubu, Blue Music a na bicí hrál i u začínajícího orchestru Karla Vlacha. Jan Rychlík zemřel na infarkt.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Svou skladatelskou činnost zahájil v oblasti populární hudby. Brzy však komponoval i klasickou hudbu komorní a symfonickou. Volně přecházel od žánru k žánru a cítil se dobře ve všech oborech hudební tvorby. Významnou složkou jeho tvorby se stala filmová hudba. Zkomponoval hudbu k více než šedesáti filmům. Mezi nejpopulárnější patří Limonádový Joe aneb koňská opera, Hudba z Marsu, Stvoření světa či Kavárna na hlavní třídě.
V oblasti hudby vážné komponoval v duchu neoklasicismu. V 60. letech se přiklonil k tzv. nové hudbě. V některých kompozicích využíval Obuchovovu notaci. Nejznámější z těchto děl je jeho Africký cyklus.
Významné je i jeho literární dílo, kdy napsal první část významné učebnice instrumentace nazvané Moderní instrumentace (Panton, 1969). První části vycházely v samostatných sešitech. Byly unikátní množstvím příkladů z hudební literatury zvláště první poloviny 20. století. Po jeho smrti se úkolu dokončení této knihy zhostil Jarmil Burghauser, který složil kolektiv autorů ve spolupráci s instrumentalisty. Tato kniha je dodnes ve skladatelských kruzích ceněna jako první moderní učebnice instrumentace.
Jeho syn Jan Rychlík mladší je český historik.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
- Rychlík, Jan: Pověry a problémy jazzu. Praha: SNKLHU, 1959
- Křížek, Milan: Jan Rychlík. Život a dílo skladatele. Praha: Nakladatelství H + H, 2001
- Rychlík, Jan ml.: Vzpomínky na mého otce . In: Revolver revue 39/1999. Praha: Společnost pro Revolver Revue, 1999, s. 64–102.
- Rychlík, Jan: Deník 1955. Praha Společnost pro Revolver Revue, 2006 (ISBN 80-87037-00-6)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Rychlík (skladatel)
- Jan Rychlík na Kinoboxu
- Jan Rychlík v Česko-Slovenské filmové databázi
- Životopis