Jan Niecisław Baudouin de Courtenay

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Niecisław Baudouin de Courtenay
Jan Niecisław Baudouin de Courtenay.png
Narození 13. března 1845
Radzymin
Úmrtí 3. listopadu 1929 (ve věku 84 let)
Varšava
Místo pohřbení Protestantský hřbitov ve Varšavě
Povolání jazykovědec, profesor a Esperantologist
Alma mater Varšavská univerzita (1862–1866)
Jagellonská univerzita
Univerzita Karlova
Humboldtova univerzita
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4104075
Témata lingvistika
Ocenění Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Stanislava 3. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Romualda Baudouin de Courtenay
Děti Cezaria Anna Baudouin de Courtenay-Ehrenkreutz-Jędrzejewiczowa
Zofia Baudouin de Courtenay
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Niecislaw Baudouin de Courtenay [bóduén d'kurtné] (13. březen 1845, Radzymin u Varšavy – 3. listopad 1929, Varšava) byl polský jazykovědec a slavista, průkopník fonologie, předchůdce strukturalismu a zakladatel kazaňské školy, jednoho z ohnisek strukturalistické jazykovědy. Zabýval se také problémy mísení jazyků, dětské řeči, nářečí a vlivu jazyka na světový názor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do francouzské rodiny, usedlé v Polsku, jeho otec byl zeměměřič. Roku 1862 se zapsal na Varšavskou univerzitu, kde vystudoval historii a filosofii. Získal ruské státní stipendium, takže mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze, na univerzitě v Jeně a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Roku 1870 obhájil v Lipsku doktorát prací o staré polštině před 14. stoletím. Od roku 1875 byl profesorem v Kazani, od roku 1883 v Tartu (dnes Estonsko), od roku 1894 na Jagelonské univerzitě v Krakově, v letech 1899-1918 na Petrohradské státní univerzitě a od roku 1918 na Varšavské univerzitě, kde působil až do smrti.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Napsal přes 300 vědeckých prací v šesti jazycích, mezi nimiž vyniká fonologická studie Versuch einer Theorie phonetischer Alternationen ("Pokus o teorii fonetických alternací", 1895) a slavistická práce Zarys historii języka polskiego (Náčrt dějin polského jazyka).[1][2]

Hlavními a trvalými výsledky jeho práce je jednak zmíněná teorie fonetických alternací, ale hlavně zavedení pojmu foném a rozlišení mezi jazykem (jazykovou kompetencí) a řečí (promluvou) jakožto aktualizací této kompetence. Patří k zakladatelům synchronní (tj. nikoli historické) a strukturální lingvistiky, která řečové zvuky nechápe jen jako akustické jevy, ale jako součásti jazykového systému.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1887 byl členem Polské akademie věd a od roku 1897 Petrohradské akademie věd. Byl nositelem Řádu sv. Anny (2. a 3. stupně), Řádu sv. Vladimíra (4. stupně), Řádu sv. Stanislava (3. a 4. stupně) a pamětní medaile Alexandra III.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na francouzské Wikipedii.

  1. http://encyklopedie.vseved.cz/Baudouin+de+Courtenay
  2. http://www.britannica.com/biography/Jan-Niecislaw-Baudouin-de-Courtenay

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Baudouin de Courtenay, sv. 3, str.493