Jan Janků (politický vězeň)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o politickém vězni. O českém atletovi pojednává článek Jan Janků.
Jan Janků
Narození 3. července 1921
Hanušovice
Úmrtí 26. ledna 2019 (ve věku 97 let)
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Janků (3. července 1921 Hanušovice26. ledna 2019) byl politický vězeň, odsouzený v červenci roku 1950 v souvislosti s likvidací ozbrojené odbojové skupiny Světlana Jeseník, se kterou byl zadržen v květnu 1949 při pokusu o opuštění republiky, na 20 let těžkého žaláře (propuštěn však byl již v prosinci 1957). Celý život pracoval s mládeží v rámci organizace Junák, TOM či ROH. Po roce 1989 se stal aktivním členem Konfederace politických vězňů. Dne 28. října 2010 mu byl propůjčen řád Tomáše Garrigua Masaryka II. stupně.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině železničáře. V roce 1936 se stal skautem. Po ztrátě československého pohraničí v roce 1938 byla rodina odsunuta do Vrbátek. Vystudovav obchodní akademii, byl posléze zaměstnán v továrně na cukrovinky. V roce 1941 byl nuceně nasazen ve Vratislavi, kde podle vlastních vzpomínek přešel brzy z práce ve zbrojní továrně dělat tlumočníka feldvéblovi SS. Později se vrátil zpět do protektorátu, získal falešné dokumenty a potvrzení o neschopnosti práce v Říši a poté opět ochází do Říše a pak přechází na území nacisty okupované Francie. Po porážce nacistů pracuje ve Francii jako řidič UNRRA. Do Československa se vrátil v roce 1946 a opět se zapojil do skautského hnutí jako vedoucí.

V květnu 1949 byl v souvislosti s likvidací odbojové skupiny Světlana (jejímž členem ovšem ve skutečnosti nebyl[2]) zatčen při pokusu o přechod státních hranic. Více než rok strávil ve vyšetřovací věznici v Uherském Hradišti, kde byl podle svého tvrzení vyšetřován Antonínem Višenkou a Aloisem Grebeníčkem.[3][4] Podle publikovaného medailonku ÚSTR ovšem J. Janků A. Grebeníčka "osobně nezažil". V červenci 1950 byl odsouzen na 20 let. Poté rok pracoval jako chodbař v Uherském Hradišti, ale většinu trestu si pak odpykával ve věznici Mírov, kde byl mj. v roce 1957 svědkem smrti Jánose Esterházyho; v této souvislosti obdržel v březnu 2011 maďarský Zlatý kříž za zásluhy.[5] V prosinci 1957 byl propuštěn; poté pracoval až do důchodu jako železničář a dle medailonku publikovaného ÚSTR byl pod dohledem "tolerantního estebáka" a pracoval jako vedoucí turistických oddílů mládeže a 26 let vedl dětské tábory ROH.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prezident udělil státní vyznamenání - tisková zpráva z 28. 10. 2010
  2. životopisné převyprávění osudů na serveru PametNaroda.cz
  3. Jan Janků [online]. pametnaroda.cz [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  4. bn. Zemřel skaut Janků, který zažil Grebeníčkovy výslechy. Byl to boží záměr, myslel si [online]. zprávy.aktualne.cz [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  5. Jan Janků z Hanušovic obdržel maďarský Zlatý kříž
  6. Jan Janků: Bez víry bych vězení nepřežil - Rozhovor. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2011-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.