Jan Gellner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Jan Gellner, DFC
Narození 18. května 1907
Terst Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. dubna 2001 (ve věku 93 let)
Bolton KanadaKanada Kanada
Národnost česká
Občanství rakouskouherské, československé, kanadské
Alma mater Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Znám jako český letecký navigátor a instruktor RCAF a RAF, právník a horolezec
Ocenění Stužka řádu Kanady Československý válečný kříž 1939
Stužka záslužného leteckého kříže Záslužný letecký kříž (Spojené království)
Stužka čsl. válečného kříže 1939 Člen Řádu Kanady
Manžel(ka) Herta (-1977)
Lilo Matthei (1978-)
Rodiče MUDr. Gustav a Marie roz. Löwyová
Příbuzní sestra Alžběta, strýc František Gellner
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Gellner (rozený Johann Julius, později John; 18. května 1907 Terst - 2001 Bolton, Kanada) byl letecký navigátor, instruktor a pilot RCAF a navigátor 311. čs. bombardovací perutě RAF, advokát, horolezec a kanadský novinář židovského původu z Čech.

Oženil se s Němkou Hertou, které se po válce zhoršila schizofrenie. Z německého Essenu pocházela jeho druhá žena Lilo Mattheisová, se kterou se seznámil v důchodu při horolezectví. Podlehl Alzheimerově chorobě. Pohřbený byl 30. dubna 2001 na hřbitově Caledon East Public Cemetery.

Čechy[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, s Františkem Kroutilem připravoval české vydání čtyřdílného horolezeckého průvodce na Vysoké Tatry.


Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Výcvik[editovat | editovat zdroj]

V USA nemohl v roce 1939 vstoupit do armády. Od října 1939 organizoval v Kanadě vstup čs. emigrantů do československé armády. 25. dubna 1940 byl přijat v náborovém centru ve městě Hamilton do zvláštní zálohy kanadského královského letectva (Royal Canadian Air Force Special Reserve) jako vojín nováček ve věku 33 let a bylo s ním počítáno jako s kadetem pro výcvik na leteckého pozorovatele. 23. května byl v AOS v Maltonu zařazen do vůbec prvního kurzu leteckých pozorovatelů od vypuknutí války v rámci British Commonwealth Air Training Plan (BCATP). V červnu 1940 se jeho manželce podařilo opustit protektorát a přicestovat přes Itálii a USA do Kanady. 24. října obdržel odznak leteckého pozorovatele jako nejlepší z 37 absolventů kurzu (s hodnocením 82 %).

U 311. perutě[editovat | editovat zdroj]

S platností od 14. listopadu 1940 byl přeřazen k RAF a k 1. prosinci na vlastní žádost přeložen k 311. československé bombardovací peruti RAF jako instruktor navigace.

Z jeho působení se dochoval jeden z mála osobních deníků (knižně zpracovaný v biografii Letec po hvězdách). 1.-2. července 1941 se účastnil náletu na přístav Brest, kde byl navigátorem v posádce V. Kordy, jehož letadlo patří mezi několik bombardérů, které zde shodily pumy a mezi tři stroje, které mohly mít zásluhu na zásahu německého těžkého křižníku Prinz Eugen, který vážně poškodil dělové systémy a tím loď na půl roku vyřadil.

K RCAF byl oficiálně přeřazen s platností od 9. ledna 1942.

Pilotní (ne)úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Pilotní výcvik absolvoval v Kanadě. Záznamy i deník poukazují na jeho vícero nehod s letadly (jedna v každé fázi výcviku: převrácené letadlo Tiger Moth Mk.I při přistání 1. března 1943 - letoun již neopravovaný; hodiny při rozjezdu 29. března s Avro Anson Mk.III - letoun k opravě).

Poté krátce přepravoval letadla.

Jako pilot sloužil také u 429. perutě, jeho pilotní dráhu a předčasný konec druhého operačního turnusu završilo přistání na hromadě štěrku vedle přistávací dráhy (záznam se nedochoval). Deset posledních měsíců války strávil v Londýně u RCAF Oveerseas Headquarters, mimo jiné se znalostí němčiny občas vyslýchal zajaté německé letce.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče zemřeli v lednu 1943, otec v Terezíně a matka poté v Osvětimi, obdobně jeho sestra Alžběta s manželem. Válku přežila jeho neteř Gabriela. V květnu či srpnu 1945 navštívil Československo aby uspořádal rodinný majetek. Od 20. listopadu 1945 nastoupil jako důstojník RCAF v Halifaxu. S platností od 24. prosince 1952 byl určen ke službě na velitelství No. 3 (Fighter) Wing RCAF u německého Zweibrückenu, kde sloužil až do června 1955. Do důchodu byl propuštěn 14. listopadu 1958. Opět se začal věnovat horolezectví.

Válečné zpravodajství[editovat | editovat zdroj]

Přispíval do ... navštívil válečné konflikty v ...

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • 1941: Československá medaile Za chrabrost
  • 1941: Československý válečný kříž 1939
  • 15.11.1941: Záslužný letecký kříž (DFC), v ottawské Rideau Hall mu jej 3.12. připnul kanadský generální guvernér, generálmajor The Earl of Athlone
  • 1942: na tabuli cti ve společenské místnosti na letišti Malton, sídle No. 1. AOS má osobní štít jako jeden ze tří navigátorů, kteří zde absolvovali první pilotní kurz
  • 1983: Řád Kanady (CM)
  • 1985: Doctor of Military Science (DMS)
  • 2002: posmrtně navržený na udělení Queen Elizabeth II Golden Jubilee Medal (obdrželi pouze osoby žijící 6. února 2002)

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • u 311. perutě přispíval do časopisu Čechoslovák
  • 1942: šest příspěvků o 311. peruti v knize Wings in Exile / Křídla ve vyhnanství se šifrou G.
  • 1943: František Kroutil, Jan Gellner: Vysoké Tatry 1-4
  • přes 500 odborných studií a článků o mezinárodních vztazích a vojenských otázkách
  • 1968: Czech and Slovak in Canada (anglicky)
  • 1970: Canada in Nato (anglicky)
  • 1974: (anglicky)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

velmi rozsáhlý výčet pramenů je uvedený v knize Letec po hvězdách

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Křídla ve vyhnanství
  • VANČATA, Pavel. Letec po hvězdách : válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2009. 240 s. ISBN 978-80-86289-64-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]