Přeskočit na obsah

Jan Arnošt Hoyos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Arnošt hrabě Hoyos-Sprinzenstein
Nejvyšší císařský lovčí
Ve funkci:
1831 – 1849
NástupceRudolf Bruntálský z Vrbna
Narození24. února 1779
Horn
Úmrtí28. října 1849 (ve věku 70 let)
Horn
Příčina úmrtípád z koně
ChoťMaria von Schlabrendorf (od 1799)
RodičeJan Filip Hoyos a Marie Kristýna z Clary-Aldringenu
DětiRudolf Graf Hoyos-Sprinzenstein
Sidonie Lažanská z Bukové
Jindřich Alfons z Hoyos-Sprinzensteinu
Kristiana Marie Ernesta z Hoyos-Sprinzensteinu
Karolína hraběnka Hoyosová
Profesedůstojník a politik
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
CommonsJohann Ernst Hoyos-Sprinzenstein (1779-1849)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Arnošt hrabě Hoyos (též Hoyos-Sprinzenstein) (Jan Arnošt Filip Josef František de Paula Matyáš hrabě Hoyos / Johann Ernst Philipp Josef Franz de Paula Matthias Graf Hoyos) (24. února 1779, Vídeň – 28. října 1849, Horn) byl rakouský šlechtic, generál a dvořan. Jako dobrovolník se zúčastnil napoleonských válek, v armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála. Mezitím působil také ve dvorských službách a v letech 1831–1849 byl císařským nejvyšším lovčím. Byl majitelem několika panství v Dolních Rakousích a také rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Jan Arnošt Hoyos (Josef Kriehuber, litografie), 1834
Zámek Horn, hlavní sídlo rodu Hoyosů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Hoyosů původem ze Španělska, od 16. století usazeného v habsburské monarchii.[1] Narodil se jako jediný syn hraběte Jana Filipa Hoyose (1747–1803), po matce Marii Kristině Clary-Aldringenové (1755–1821) byl vnukem dlouholetého císařského nejvyššího lovčího knížete Františka Václava Clary-Aldringena. Během napoleonských válek vstoupil jako dobrovolník do armády a zúčastnil se všech tažení do roku 1815. Mezitím byl v roce 1803 jmenován císařským komořím, v roce 1815 dosáhl v armádě hodnosti plukovníka. V roce 1821 byl jmenován c.k. tajným radou a stal se nejvyšším hofmistrem následníka trůnu arcivévody Ferdinanda. Nakonec dosáhl postu nejvyššího lovčího císařského dvora (1831–1849)[2], nadále také postupoval v armádních hodnostech (generálmajor 1836, polní podmaršál 1840).[3] V roce 1836 obdržel Řád zlatého rouna[4], dále byl nositelem Leopoldova řádu. Na jaře 1848 se stal velitelem Národní gardy ve Vídni, nedokázal ale zmírnit revoluční napětí a odešel do soukromí na své statky. Jeho hlavním sídlem byl zámek Horn, vlastnil také několik dalších panství v Rakousku (Gutenstein, Drosendorf, Hohenberg, Rosenburg), zastával i úřady v zemské správě Dolním Rakousku. Zemřel na zámku Horn na následky zranění po pádu z koně.

Jeho manželkou byla od roku 1799 hraběnka Marie Terezie Schlabrendorfová (1781–1862), c.k. palácová dáma a dáma Řádu hvězdového kříže, s níž měl osm dětí. Dědicem rodového majetku byl syn Jindřich (1804–1854). Z dcer se Karolína (1811–1875) provdala za generála hraběte Františka Lamberga (1790–1848), který byl zavražděn v Budapešti během revoluce v roce 1848. Nejmladší z dcer Sidonie (1818–1898) byla manželkou hraběte Prokopa Lažanského z Bukové (1809–1875).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl 11., Praha 1897 (reprint 1998); s. 716–717 ISBN 80-7185-057-8
  2. ↑ Hof- und Staats- Handbuch des Oesterreichischen Kaiserthumes 1845; Vídeň, 1845; s. 6 dostupné online
  3. ↑ Služební postup Jana Arnošta Hoyose in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Wien, 2007; s. 75 dostupné online
  4. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 272

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Arnošt_Hoyos&oldid=21964102“