Přeskočit na obsah

Jakapil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJakapil
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 97 až 94 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
PodtřídaDiapsida
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádThyreophora
RodJakapil
Binomické jméno
Jakapil kaniukura
Riguetti et al., 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakapil ("nositel štítu" v nářečí Mapučů) byl rod vývojově primitivního "opancéřovaného" dinosaura z podřádu Thyreophora, žijící na území současné Argentiny v období pozdní křídy (věk cenoman, asi před 97 až 94 miliony let). Formálně byl typový druh Jakapil kaniukura popsán v létě roku 2022 na základě fosilií objevených v sedimentech geologického souvrství Candeleros.[1]

Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny na soukromém pozemku v roce 2012 a vykopány v letech 2014 a 2019/2020. Holotyp nese označení MPCA-PV-630 a jedná se o nekompletně dochovanou kost spodní čelisti a sérii osteodermů. V létě roku 2022 byl dinosaurus formálně popsán. Druhové jméno znamená v překladu z jazyka Mapudungun "hřebenový kámen", a to kvůli velmi masivní (hluboké) čelistní kosti dinosaura.[2]

Sedimenty geologického souvrství Candeleros, v nichž byl Jakapil objeven.

Jakapil byl malým a lehce stavěným tyreoforem, dosahujícím délky maximálně 1,5 metru a hmotnosti 4,5 až 7 kilogramů (na základě výpočtu z obvodu a průměru stehenní kosti). Celkovým vzhledem poněkud připomínal svého vývojového příbuzného scelidosaura a emausaura.[3]

Na těle měl sérii kostěných štítků (osteodermů), vytvářejících jakési tělesné brnění. Dokázal běhat poměrně rychle po zadních nohách a pravděpodobně měl schopnost do určité míry svoji rostlinnou potravu žvýkat.[4]

Zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Jakapil byl pravděpodobně vývojově primitivním zástupcem kladu Thyreophora, nacházející se mimo klad Eurypoda. Mezi blízké příbuzné tohoto argentinského rodu patří například rody Scutellosaurus, Scelidosaurus a Emausaurus, které jsou ale výrazně geologicky starší.[5] Je pravděpodobné, že Jakapil je prvním objeveným zástupcem dosud zcela neznámé vývojové větve tyreoforů.[6]

Paleoekologie

[editovat | editovat zdroj]

V ekosystémech souvrství Candeleros žili také mnozí další obratlovci, například vývojově primitivní had rodu Najash, savec druhu Cronopio dentiacutus, teropodní dinosauři Alnashetri, Buitreraptor, Ekrixinatosaurus a obří Giganotosaurus, a dále také sauropodi rodů Andesaurus a Limaysaurus.[7]

  1. Riguetti, F.J.; Apesteguía, S.; Pereda-Suberbiola, X. (2022). A new Cretaceous thyreophoran from Patagonia supports a South American lineage of armoured dinosaurs. Scientific Reports. 12 (1): Article number 11621. doi: 10.1038/s41598-022-15535-6
  2. https://paleonerdish.wordpress.com/2022/08/17/jakapil-kaniukura-the-shield-bearer/
  3. SOCHA, Vladimír. 40 let s dinosaury. OSEL.cz [online]. 30. prosince 2021. Dostupné online.  (česky)
  4. https://www.livescience.com/new-armored-dinosaur-south-america
  5. Norman, D. B. (2020). Scelidosaurus harrisonii from the Early Jurassic of Dorset, England: cranial anatomy. Zoological Journal of the Linnean Society. 188 (1): 1–81. doi: 10.1093/zoolinnean/zlz074
  6. SOCHA, Vladimír. Pět nejzajímavějších dinosaurů z uplynulého roku. OSEL.cz [online]. 13. ledna 2023. Dostupné online.  (česky)
  7. Leanza, H. A.; Apesteguia, S.; Novas, F. E. & de la Fuente, M. S. (2004). Cretaceous terrestrial beds from the Neuquén Basin (Argentina) and their tetrapod assemblages. Cretaceous Research. 25 (1): 61-87.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Norman, D. B., Witmer, L. M., and Weishampel, D. B. (2004). "Basal Thyreophora". In Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H. (eds.). The Dinosauria, 2nd Edition. University of Californian Press. pp. 335–342. ISBN 0-520-24209-2.
  • Haubold, H. (1990). Ein neuer Dinosaurier (Ornithischia, Thyreophora) aus dem Unteren Jura des nördlichen Mitteleuropa. Revue de Paleobiologie. 9 (1): 149-177.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]