Jacques Mallet du Pan
| Jacques Mallet du Pan | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 5. listopadu 1749 Céligny |
| Úmrtí | 10. května 1800 (ve věku 50 let) Richmond |
| Povolání | novinář |
| Zaměstnavatelé | Mercure de France (1783–1792) Annales politiques |
| Nábož. vyznání | protestantismus |
| Choť | Françoise Vallierová[1] |
| Děti | Jean Louis Mallet[2] |
| Rodiče | Etienne Mallet[2] a Eve Michée Elisabeth Dupanová[2] |
| Rod | Malletové |
| Příbuzní | Louis Mallet[2], Henry Francis Mallet[2] a Charles Mallet[2] (vnoučata) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Mallet du Pan (5. listopadu 1749, Céligny – 10. května 1800) byl ženevsko-francouzský novinář, který zastával během Velké francouzské revoluce silně promonarchistické postoje. Bývá považovaný za průkopníka politické žurnalistiky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jacques Mallet du Pan pocházel ze staré hugenotské rodiny a narodil se nedaleko Ženevy v rodině protestantského duchovního. V roce 1771, v době sílící opozice vůči oligarchické vládě vyšší třídy napsal spis Compte rendu de la défense des citoyens bourgeois (Zpráva na obranu měšťanských občanů), který byl vládnoucí radou v Ženevě označený za pobuřující pamflet. Spis byl radou odsouzen a spálen na hlavním náměstí.
Vzdělání získal v Ženevě a díky vlivu Voltairea získal profesuru v Kasselu. Místa profesora se ale brzy vzdal a odjel do Londýna, kde se věnoval spolu novinářem jménem Simonem Nicholasem Henrim Linguetem vydával v letech 1778–1780 noviny Annales Politiques. Během Linguetova uvěznění v Bastile vydával noviny Annales sám, nicméně Linguet se stavěl proti jeho vydávání, proto změnil Mallet du Pan v roce 1783 název novin na Mémoires historiques.
V roce 1783 začlenil svoji činnost do literárního časopisu Mercure du France a politické směřování tohoto periodika v jeho rukách. Při vypuknutí Francouzské revoluce stál na straně royalistů a v letech 1791–1792 byl Ludvíkem XVI. vyslán do Frankfurtu nad Mohanem, aby se pokusil zajistit sympatie a intervenci německých knížat. Cestoval postupně z Německa do Švýcarska a do Bruselu, aby zde hájil zájmy royalistů.
Publikoval řadu protirevolučních pamfletů. Proslavil se jako autor známého rčení „jako Saturn, revoluce požírá své děti,“[3] které se poprvé objevilo v jeho široce rozšířené eseji Considérations sur la nature de la Révolution de France, et sur les causes qui en prolongent la durée (Úvahy o povaze revoluce ve Francii a příčinách, které prodlužují její trvání).[4][5]
Násilný útok na Bonaparta a Direktorium vedl v roce 1797 k tomu, že musel odejít do exilu v Bernu. V roce 1798 přišel do Londýna, kde začal vydávat časopis Mercure britannique. Zemřel v roce 1800 v Richmondu, který je nyní součástí Londýna a jeho ovdovělé manželce byla přiznaná penze od britské vlády.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Mallet du Pan na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ KENNEDY, Deborah. Helen Maria Williams and the Age of Revolution. [s.l.]: Bucknell University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-8387-5511-2. S. 113.
- ↑ MALLET DU PAN, Jacques. Considerations sur la nature de la revolution de France.. [s.l.]: [s.n.], 1793. Dostupné online. S. 80.
- ↑ MALLET, Sir Bernard. Mallet du Pan and the French revolution.. [s.l.]: Longmans, Green, 1902. Dostupné online. S. 164.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Mallet du Pan na Wikimedia Commons
