Jacques Attali
| Jacques Attali | |
|---|---|
 Jacques Attali (22. ledna 2020) | |
| Rodné jméno | Jacques José Mardoché Attali |
| Narození | 1. listopadu 1943 (80 let) Alžír |
| Alma mater | Polytechnická škola (1963–1965) Pařížský institut politických věd (1965–1967) École Nationale d'Administration (1968–1970) Mines ParisTech Univerzita Paříž IX Lyceum Jansona de Sailly |
| Povolání | bankéř, spisovatel, ekonom a politik |
| Zaměstnavatelé | Polytechnická škola (1968–1985) Conseil d'État (1970–2000) Le Journal des arts L'Express (Neuchâtel) Národní škola silniční správy Univerzita Paříž IX French National School of Forestry Les Échos |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1998) čestný doktor Haifské univerzity |
| Politická strana | Socialistická strana (od 1973) |
| Děti | Bethsabée Attaliová[1] Jérémie Attali |
| Příbuzní | Bernard Attali (sourozenec) |
| Funkce | prezident (Evropská banka pro obnovu a rozvoj; 1991–1993) prezident (Attali & Associés; od 1994) prezident (Positive Planet; od 1998) prezident (Commission for the Liberation of French Growth) státní rada (do 2000) |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Attali (* 1. listopadu 1943 Alžír) je francouzský ekonom a spisovatel.
Pochází z rodiny sefardských Židů, která se v době alžírské války odstěhovala do Paříže. Vystudoval École polytechnique, École des mines, Sciences Po, École nationale d'administration a Univerzitu Paříž IX, kde od roku 1968 přednášel ekonomickou vědu. Byl blízkým spolupracovníkem Françoise Mitterranda, který ho po nástupu do prezidentského úřadu v roce 1981 jmenoval svým poradcem pro hospodářské otázky. V letech 1991 až 1993 byl Attali prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj, stál také u zrodu mezinárodní dobročinné organizace Akce proti hladu a programu EUREKA. Podporuje reformy prezidenta Emmanuela Macrona, přišel s koncepcí „pozitivní ekonomiky“, upřednostňující dlouhodobou udržitelnost před rychlým ziskem.[2] Je stoupencem hnutí za připojení frankofonní části Belgie k Francii (rattachismus).
Jako amatérský hudebník působí v orchestru Université Grenoble-Alpes, píše texty pro zpěvačku Barbaru a romány (v českém překladu vyšlo Bratrstvo probuzených). Je také autorem historické práce Athény a Jeruzalém – Úděl duchovní říše Západu (spolu s Pierrem-Henrym Salfatim).[3] Je členem správní rady Muzea Orsay.
V letech 2008, 2009 a 2010 byl zařazen na seznam Sto nejvlivnějších intelektuálů světa. V roce 2011 obdržel cenu Woodrow Wilson International Center for Scholars za veřejnou službu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.listy.cz [online]. [cit. 2018-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-07.
- ↑ http://www.klubknihomolu.cz/148935/jednota-zaklad-zapadni-civilizace/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Attali na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
