Jü Čchien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jü Čchien
Jü Čchien v úřednické róbě
Jü Čchien v úřednické róbě

ministr vojenství
Ve funkci:
1449 – 1457
Panovník Ťing-tchaj
Předchůdce Kchuang Jie
Nástupce Wang Ťi

Narození 1398
Čchien-tchang, Chang-čou
Úmrtí 1457
Místo pohřbení Tomb of Yu Qian
Národnost chanská
Země říše Ming
Alma mater ťin-š’ (1421)
Náboženství konfucianismus
Commons Kategorie Yu Qian
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jü Čchien je čínské jméno, v němž je příjmení a Čchien osobní jméno.

Jü Čchien (čínsky pchin-jinem Yú Qiān, znaky zjednodušené 于谦, tradiční 于謙; 13981457) byl čínský státník a básník, v letech 1449–1457 ministr vojenství vlády říše Ming. Za císaře Jing-cunga pracoval na ministerstvu vojenství, nakonec ve funkci náměstka ministra. Vynikl v tchumuské krizi, kdy se postavil do čela obrany proti Mongolům a byl povýšen na místo ministra vojenství. Následujících osm let zůstal nejvlivnějším členem vlády nového císaře Ťing-tchaje. V lednu 1457 se k moci vrátil Jing-cung, který Jü Čchiena neprodleně popravil.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Jü Čchien používal zdvořilostní jméno Tching-i (čínsky pchin-jinem Tíngyì, znaky 廷益), pseudonym Ťie-an (čínsky pchin-jinem Jiéān, znaky zjednodušené 节庵, tradiční 節庵). Obdržel posmrtné jméno Čung-su (čínsky pchin-jinem Zhōngsù, znaky zjednodušené 忠肃, tradiční 忠肅).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jü Čchien pocházel z čeťiangského Čchien-tchangu, dnes součásti Chang-čou, narodil se roku 1398. Po studiích konfucianismu úspěšně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, roku 1421 složil nejvyšší, palácové, zkoušky a získal hodnost ťin-š’. V první polovině 20. let působil v kontrolním úřadu jako vyšetřující cenzor ťien-čcha jü-š’, později pracoval v kontrolním úřadu a na ministerstvu vojenství říše Ming, nakonec ve funkci náměstka ministra.

Začátkem září 1449 byl mingský císař Jing-cung v čele armády poražen Mongoly u Tchu-mu a padl do zajetí. V bitvě zahynulo množství generálů a hodnostářů, včetně ministra vojenství Kchuang Jie. Jü Čchien se jako nejvýše postavený úředník ministerstva vojenství po bitvě chopil iniciativy, postavil se proti ústupu vlády z Pekingu do Nankingu, zorganizoval obranu města a 7. září byl jmenován ministrem vojenství,[1] přičemž fakticky stanul v čele vlády. Patřil ke skupině úředníků a eunuchů, kteří v polovině září 1449 prosadili jmenování Jing-cungova mladšího bratra císařem (císař Ťing-tchaj). V Ťing-tchajově vládě zaujal pozici nejmocnějšího muže. V letech 1454–1455 onemocněl a ztratil velkou část svého vlivu, zůstal však ministrem až do ledna 1457.[2] V lednu 1457 se státním převratem vrátil na trůn Jing-cung, který ihned popravil přední stoupence svého předchůdce, včetně Jü Čchiena.

Vedle úřední kariéry proslul i jako básník, patrně nejvýznamnější osobnost své generace.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, 9789004078987. S. 22. (anglicky) [Dále jen Heer]. 
  2. TWITCHETT, Denis C.; GRIMM, Tilemann. The Cheng-t'ung, Ching-t'ai, and T'ien-shun reigns, 1436—1464. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Twitchett, Grimm]. ISBN 0521243327. S. 305–342, na s. 333. (anglicky)
  3. BRYANT, Daniel. Poetry of the Fifteenth and Sixteenth Centuries. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-213-10984-9. S. 399–409, na s. 401. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]