Přeskočit na obsah

Josef Zichy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Josef hrabě Zichy
Hrabě Josef Zichy jako guvernér v Rijece (1870)
Hrabě Josef Zichy jako guvernér v Rijece (1870)
Ministr veřejných prací a dopravy v Uhrách
Ve funkci:
19. prosince 1873 – 28. února 1875
PředchůdceLudvík Tisza
NástupceTomáš Péchy
Ministr orby, průmyslu a obchodu v Uhrách
Ve funkci:
4. prosince 1872 – 1. března 1874
PředchůdceJózsef Szlávy
NástupceGyörgy Bartal
Guvernér v Rijece
Ve funkci:
29. července 1870 – 5. prosince 1872
PředchůdceEde Cseh
NástupceGéza Szapáry
Stranická příslušnost
ČlenstvíDeákova strana

Narození13. listopadu 1841
Prešpurk (Bratislava)
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. listopadu 1924 (ve věku 82 let)
Voderady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťIlona Odescalchi, Princess Odescalchi (od 1878)
RodičeFrantišek Serafín Zichy z Vásonykeő
DětiCount Julius Zichy
Klára Zichyová z Vásonykeö
PříbuzníAugust Zichy a Theodor Zichy (sourozenci)
Profesepolitik a objevitel
CommonsJózsef Zichy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František Maria hrabě Zichy z Vaszonykeö (Joseph Franz Maria Graf Zichy von Zich und Vaszonykeö / Gróf Zichy József Ferenc Mária) (13. listopadu 1841, Prešpurk (Bratislava), Rakouské císařství11. listopadu 1924, Voderady, Československo) byl uherský šlechtic a politik. Od mládí působil ve státní správě, zastával funkci guvernéra v Rijece (1870–1872), poté byl ve dvou uherských vládách ministrem různých resortů (1872–1875). Byl též poslancem uherského sněmu a později dědičným členem Sněmovny magnátů. Vlastnil velkostatky na Slovensku, sídlil na zámku Voderady poblíž Trnavy.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Josef Zichy

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Zichyů[1], narodil se v Bratislavě jako nejstarší syn hraběte Františka Zichyho (1811–1900), rakousko-uherského velvyslance v Turecku. Studoval v Bratislavě a na univerzitě ve Vídni, kde dosáhl titulu doktora práv. Od mládí se angažoval v politice a ve státní správě. V letech 1867–1869 byl sekčním radou na uherském ministerstvu obchodu, mezitím byl zvolen do uherského zemského sněmu (1868–1870). V letech 1870–1872 zastával funkci guvernéra v Rijece[2], kde uvážlivým diplomatickým přístupem získal značnou popularitu. V prosinci 1872 se vrátil do Budapešti a byl povolán do Szlávyho vlády jako ministr orby, průmyslu a obchodu. Od prosince 1873 byl zároveň ministrem veřejných prací a dopravy.[3] V následujícím kabinetu Istvána Bittó si udržel funkci ministra veřejných prací a dopravy (1874–1875). V letech 1872–1875 byl znovu také poslancem uherského zemského sněmu.

Po roce 1875 podnikl se svým mladším bratrem Augustem dlouhou cestu na Dálný východ. Od roku 1875 byl c. k. tajným radou a jako dědičný člen zasedal v uherské Sněmovně magnátů. V letech 1889–1893 byl županem v Bratislavě a v letech 1892–1893 souběžně také v Trnavě. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny (1873) a velkokříže Leopoldova řádu (1892).[4] Jeho hlavním sídlem byl zámek Voderady u Trnavy.

V roce 1878 se oženil s princeznou Helenou (Ilonou) Odescalchiovou (1859–1932) z italské šlechtické rodiny usazené v Uhrách. Z jejich manželství pocházel syn Julius (1880–1930) a dcera Klára (1883–1971), provdaná za hraběte Štěpána Kegleviche.[5] Manželství Josefa Zichyho a Heleny Odescalchiové bylo rozvedeno v srpnu 1895 a Helena se o měsíc později provdala za Josefova bratrance hraběte Kazimíra Zichyho.

Jeho mladší bratr Theodor (1847–1927) byl diplomatem a dlouholetým rakousko-uherským vyslancem v Bavorsku. Nejmladší bratr August (1852–1925) proslul jako cestovatel a později byl císařským nejvyšším dvorním maršálkem.

  1. Ottův slovník naučný, díl 27.; Praha, 1908; s. 609
  2. Seznam guvernérů v Rijece na webu worldstatesmen dostupné online
  3. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 594
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Wien, 1918; s. 57, 81 dostupné online
  5. Voderadská linie Zichyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 1134–1135

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]