József Rippl-Rónai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
József Rippl-Rónai
Narození 23. května 1861
Kaposvár
Úmrtí 25. listopadu 1927 (ve věku 66 let)
Kaposvár
Povolání malíř
Významná díla Aristide Maillol (portrét, 1899)
Dans le jardin des Somssich
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

József Rippl-Rónai (23. května 1861, Kaposvár25. listopadu 1927, Kaposvár) byl maďarský malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Kaposváru, poté odjel studovat do Budapešti, kde získal diplom lékárníka. Na rozdíl od jiného maďarského malíře, Csontváryho, lékárnickou praxi ovšem nikdy nezačal vykonávat a již záhy po absolutoriu, v roce 1884, se vydal do Bavorska na mnichovskou Akademii. O dva roky později získal stipendium Maďarské státní umělecké rady, jež mu umožnilo zanechat studií v podle něj zkostnatělém a upjatém Mnichově a odjel do Paříže. Zde nastoupil do Munkácsyho ateliéru. Munkácsy byl v Paříži uznávanou veličinou a pod jeho vedením se Rippl-Rónai úspěšně vypracoval. Věděl ovšem, že chce-li se stát originálním umělcem, musí se vymanit z Munkácsyho vlivu. V roce 1888 se seznámil s pozdějšími členy skupiny Nabis. Poté namaloval své první originální dílo: Pont-Avenskou krčmu – zemitý výjev plný chmurných tónů. K jeho dalšímu uměleckému růstu došlo pod vlivem mnoha dalších umělců, především skotského malíře Knowlese a přátel ze skupiny Nabis. Prvním velkým úspěchem se stal obraz Má stařenka vystavený na Salónu v roce 1894.

Na přelomu století se vrátil zpět do Maďarska, místní kritika byla k jeho dílu zprvu nedůvěřivá, nakonec však prorazil výstavou Imprese 1890–1900. Cestoval po Belgii a Rusku, aby se nakonec v roce 1902 definitivně usadil v rodném Kaposváru. Zde se věnoval nejen malbě, ale i designu (vrcholem jeho návrhářství je Andrássyho jídelna). Prosazujoval názor, že umělec má žít nejen svým dílem, ale i interiérem, ve kterém žije a tím, jak se obléká. Stal se z něj švihácký lev salónů a miláček žen. Jeho malby interierů z tohoto období považuje kritika za maloměštácké. V letech 1911–1913 však slavil úspěchy na výstavách ve Vídni, v Budapešti, ve Frankfurtu i Paříži. Vytvořil též slavnou vitráž v Ernstově muzeu. V roce 1914 odcestoval s manželkou do Paříže, tam byl po vypuknutí světové války dočasně internován. Později jako rakouský voják nastoupil na frontu. Posledním velkým dílem byl portrét přítelkyně Zorky v roce 1919. V roce 1927 zemřel ve své vile Roma v Kaposváru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]