Ivonka Survillová
| Ivonka Survilla | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Iwonka Szymaniec |
| Narození | 11. dubna 1936 (88 let) Stoubcy |
| Choť | Janka Survilla |
| Rodiče | Uladzimir Aliaksandravič Šymaniec |
| Děti | Maria Paula Survilla |
| Sídlo | Ottawa (od 1969), Madrid (1959–1969), Paříž (1948–1959), Dánsko (1944–1948) a Bělorusko (1936–1944) |
| Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Národní vysoká škola krásných umění |
| Profese | politička, malířka, filoložka, literární vědkyně a man of letters |
| Ocenění | Medaile diamantového výročí královny Alžběty II. Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky Order of the Pahonia  Q124635819 |
| Podpis |  |
| Commons | Ivonka Survilla |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivonka Survillová, nepřechýleně Survilla, rozená Šymaniec (bělorusky Івонка Сурвілла, * 11. dubna 1936 Stoubcy) je běloruská politička a filoložka. Od roku 1997 je předsedkyní exilové Rady Běloruské lidové republiky.[1]
V roce 1944 její rodina utekla před postupující frontou na Západ a její otec Uladzimir Šymaniec se stal ministrem financí v běloruské exilové vládě. Od roku 1948 žila ve Francii, kde studovala na École nationale supérieure des beaux-arts a na Pařížské univerzitě. Provdala se za Janka Survillu, oba pracovali ve Španělsku pro rozhlasové vysílání v běloruštině. Narodily se jim dvě dcery.
Od roku 1969 žije v Kanadě. Pracovala jako překladatelka pro organizaci Health Canada. V roce 1989 založila nadaci na pomoc obětem černobylské havárie. Také působila v Koordinačním výboru Bělorusů v Kanadě a věnovala se výtvarné činnosti. Dne 30. srpna 1997 vystřídala Jazepa Sažyče v čele exilové vlády a stala se první ženou v této funkci. V roce 2008 podepsala Pražskou deklaraci. Byla jí udělena Medaile diamantového výročí královny Alžběty II. Usiluje o svržení režimu Alexandra Lukašenka a podpořila protivládní protesty v roce 2020.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ To przełom? Opozycja Białorusi zjednoczona. Jest wyjątkowy cel - Raport Białoruś - polskieradio.pl. polskieradio.pl [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ “Nie naród Białorusi walczy z Ukrainą, ale dyktator, który trzyma nas w niewoli”. Rozmowa z szefową rządu Białorusi na uchodźstwie. belsat.eu [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (polsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivonka Survilla na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
