Přeskočit na obsah

Ivo Váňa Psota

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivo Váňa Psota
Ivo Váňa Psota
Ivo Váňa Psota
Rodné jménoIvan Psota
Narození1. května 1908
Kyjev
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí16. února 1952 (ve věku 43 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníPřerov (49°26′43″ s. š., 17°27′34″ v. d.)
Povolánípedagog, režisér, tanečník, choreograf, baletní mistr, operetní režisér a vysokoškolský učitel
OceněníArtis Bohemiae Amicis (2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo Váňa Psota (1. května 1908 Kyjev, Ukrajina, tehdy Ruské impérium – 16. února 1952 Brno) byl český světově uznávaný tanečník, choreograf, divadelní (baletní) režisér a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Ivan Psota v Kyjevě, kde pracoval jeho otec. Matka byla učitelkou tance, která po ovdovění v Přerově založila taneční školu a vedla synovy první taneční kroky. Ve studiu tance pokračoval nejprve v Brně a pak v Praze u baletního mistra Národního divadla Augustina Bergera. V Národním divadle získal také první angažmá jako sborový tanečník.

V roce 1926 se stal baletním mistrem a později uměleckým šéfem brněnského Národního divadla, kde přijal pseudonym Ivo Váňa Psota. Po vzoru své matky si v roce 1929 v Brně otevřel také baletní školu, kterou vedl spolu se svou sestrou Ljubov Kvasnicovou Psotovou.[1] V roce 1932 přijal po sporech v divadle angažmá skupiny Ballet Russe de Monte Carlo (jeden z nástupců legendárního souboru Ballets Russes), se kterým absolvoval turné po celé Evropě, USA, Kanadě a Mexiku. V roce 1936 se vrátil opět do Brna, kde se roku 1938 zasloužil o světovou premiéru baletu Romeo a Julie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva – sám tančil titulní postavu Romea. V Brně si tehdy také nechal postavit vlastní dům – funkcionalistickou Psotovu vilu.

V Brně ho také zastihla okupace. V roce 1941 získal po dlouhém úsilí povolení okupačních úřadů vycestovat do USA, kde nejprve přijal angažmá v newyorské Metropolitní opeře a posléze přešel znovu k Ballet Russe. Stal se zástupcem ředitele souboru a absolvoval s ním úspěšné turné po celém americkém kontinentě.

Do Československa se vrátil v roce 1947, kdy opět získal post uměleckého šéfa baletu Národního divadla v Brně, v němž soustředil velkou část nejtalentovanějších mladých tanečnic a tanečníků tehdy nastupující generace. Jednou z nejvýraznějších osobností v této kategorii byla dlouholetá primabalerina a posléze baletní mistrová a asistentka choreografů Věra Vágnerová.[2]

Zemřel v únoru 1952 na následky mozkové příhody, která ho postihla po hádce s baletním sólistou Viktorem Malcevem. Jeho ostatky byly převezeny do Československa a pohřbeny v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Přerově.[3]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Ve vestibulu Janáčkova divadla v Brně je umístěna jeho busta od sochaře Nikose Armutidise z roku 2003.

V prosinci 2008 mu byla in memoriam udělena medaile Artis Bohemiae Amicis, rezortní ocenění za šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku a v zahraničí.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kabinet pro studium českého divadla. Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.
  2. ↑ WEIMANN, Mojmír. Jistota a vnitřní naplnění formy. Opera Plus. 28.3.2016. Dostupné online. 
  3. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivo_Váňa_Psota&oldid=24323945“