Ivan Klicpera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Klicpera

spisovatel Ivan Klicpera
Narození 9. září 1845
Praha Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. února 1881 (ve věku 35 let)
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Rodiče Václav Kliment Klicpera a Anna Klicperová (Trnková)
Příbuzní Václav Kliment Klicpera (otec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Klicpera (9. září 1845 Hradec Králové [1]17. února 1881 Praha[2]) byl syn Václava Klimenta Klicpery z jeho druhého manželství, český spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ivan Klicpera, Záznam o narození a křtu,1845

Narodil se v Hradci Králové, jako nejmladší syn dramatika Václava Klimenta Klicpery. Ten se po předčasném úmrtí první manželky Anny (rozené Švamberkové) v roce 1838 oženil s Annou Trnkovou, pozdější matkou Ivana Klicpery.

Roku 1846 získal Václav Kliment Klicpera profesorské místo v Praze a rodina se do hlavního města přestěhovala.[3]

Z prvního manželství přivedl Václav Kliment Klicpera do nové rodiny pět dětí, o které se Anna Klicperová-Trnková starala. Další děti se narodily v novém manželství, vyššího věku se však dožil pouze Ivan Klicpera. Ten vystudoval Akademické gymnázium a v letech 1865-1869 studoval právnickou fakultu. Od roku 1867 pracoval při studiu jako advokátní koncipient. Doktorské zkoušky z důvodu těžké choroby nevykonal.

Posledních dvanáct let svého života trpěl Ivan Klicpera plicní chorobou. Téměř nevycházel z domu a ošetřovala ho jeho matka Anna Klicperová (Trnková).[2] Byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejúspěšnější román Ivana Klicpery Jindra vyšel více než třicetkrát v letech 1876-1947, novodobé upravené vydání pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová ještě v roce 1992; román byl třikrát zfilmován a uváděn v divadelních adaptacích. Jednalo se o předchůdce tzv. dívčích románů. Práce Ivana Klicpery vycházely též časopisecky. V pracech s historickými náměty nedosáhl úrovně současníka Václava Beneše Třebízského.[4]

Knižní vydání (pouze první vydání)[editovat | editovat zdroj]

  • Vácslav Kliment Klicpera, nástin životopisný (Ivan Klicpera pod šifrou J.K. a Emil Semerád pod šifrou E.S., v Chlumci n. Cidlinou, Výbor pro zbudování pomníku Klicperova, 1874)[5]
  • Jindra, obraz z našeho života (V Praze, Theodor Mourek, 1876)
  • Čeští vyhnanci (historický obraz z třicetileté války, v Praze, nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, 1878)
  • Bitva u Lipan (historický román, v Praze, nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých)
  • Moje první láska a jiné novely /(ilustroval Karel Šimůnek, Praha, A. Neubert, 1918)
  • Srdce v poutech ; Za oknem ; Na pile (novely, ilustroval Karel Šimůnek, v Praze, A. Neubert, 1918)
  • Suplentova sázka a jiné novely (ilustroval Karel Šimůnek, Praha, A. Neubert, 1918)
  • Za štěstím ; Adéla ; Julinka ; Zvadlá růže (Novely, ilustr. Karel Šimůnek, Praha, A. Neubert, 1918)
  • Na stráži (pověst ze Šumavy, Olomouc, K. Slavíček, 1919) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Touha po štěstí (román ze života umělcova, Praha, Hladík a Ovesný, 1929)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Na námět románu Jindra byly natočeny tři filmy:[6]

  • Jindra (1919, němý film, režie Oldřich Kmínek)
  • Jindra, hraběnka Ostrovínová (1924, němý film, režie Václav Kubásek)
  • Jindra, hraběnka Ostrovínová (1934, režie Karel Lamač)

Divadelní dramatizace[editovat | editovat zdroj]

Román Jindra byl pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová též zdramatizován, od roku 1917 uváděn pražským Švandovým divadlem. Pražské Divadlo komedie uvádělo adapatci jako dvoudílnou s tituly Jindra a Jindra, hraběnka Ostrovínová[7] a v roce 1934 dostal román podobu operety s hudbou Rudolfa Piskáčka.[4]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Mimo svou volnou literární činnost byl Ivan Klicpera též propagátorem díla svého otce. S Emilem Semrádem sepsal Klicperův životopis[5] a v tisku zveřejňoval dopisy, které obdržel od různých osobností.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených, Hradec Králové, 1836-1847, snímek 376, Záznam o narození a křtu, Ivan Klicpera
  2. a b Lumír, 9/1881, s.80, (nekrolog Ivana Klicpery)
  3. Policejní přihlášky, Praha, rodina Václava Klimenta Klicpery
  4. a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha : Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Ivan Klicpera, s. 713-717.  
  5. a b Vácslav Kliment Klicpera, nástin životopisný (vydáno 1874)
  6. Filmová databáze FDb.cz, filmografie Ivana Klicpery
  7. Národní politika, 21.2.1925, s.8 (dostupné online v NK ČR)
  8. Např. Světozor, příloha, 2.11.1877, s.525

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]