Ivan Gabal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Ivan Gabal

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 26. října 2017
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–?)
EDS (2009–2010)
Nestraník
ve Sněmovně za KDU-ČSL (2013–2017)

Narození 15. ledna 1951 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Jana Hybášková
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese sociolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Gabal (* 15. ledna 1951 Praha) je český politik a sociolog, jeden ze zakladatelů Občanského fóra v roce 1989, v letech 2013 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za KDU-ČSL. Je autorem několika knih.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval v letech 1969–1975 sociologii a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1978 obhájil titul PhDr. tamtéž. Je ženatý, jeho manželkou je česká politička a diplomatka Jana Hybášková. Mají dvě dcery.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1976–1990 pracoval v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, věnoval se analýze vzdělání a životního stylu, včetně mezinárodních srovnání koncem osmdesátých let.[1]

V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. Během sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze zakladatelů Občanského fóra. Později byl členem rady OF a od února 1990 byl vedoucím volební kampaně OF a konzultant volební kampaně VPN pro volby v roce 1990. V letech 1991 založil Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky, do roku 1992 pracoval jako vedoucí tohoto odboru. V roce 1992 byl vedoucím volební kampaně Občanského hnutí pro volby v roce 1992.[1][2]

Od roku 1993 pracuje v soukromém sektoru, nejprve jako partner ve společnosti AISA, v letech 1994–2003 ve vlastní firmě Ivan Gabal Analysis & Consulting, od roku 2003 jako jednatel společnosti GAC spol. s.r.o. (s výjimkou let 2013–2017, kdy byla jednatelkou společnosti Lenka Kadeřávková)[3][4][5]. Společnost se zabývá analýzou praktických problémů a hledání jejich řešení ve veřejném i soukromém sektoru. Zpracovala prvou mapu sociálně vyloučených lokalit v roce 2006, první srovnání vzdělanostních šancí podle etnického původu (2009), strategii integrace (2010) a aktualizaci mapy vyloučených lokalit (2015)[1] a dalšími zakázkami zkoumajícími regionální a sociální rozvoj, čerpání dotací, provádí sociologické, komunikační, mediální i politické analýzy; část klientely tvoří státní správa.[6]

Další aktivity[editovat | editovat zdroj]

  • člen dozorčí rady o.p.s. Nová škola,

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval ve Středočeském kraji jako lídr KDU-ČSL[8] a byl zvolen poslancem. V PS PČR byl členem Poslaneckého klubu Křesťanské a demokratické unie-Československé strany lidové. Byl místopředsedou Výboru pro obranu a členem Výboru pro bezpečnost. Pracoval také jako člen Stálé komise pro kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací, Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů a Vyšetřovací komise k prověření způsobu vyšetřování kauzy Opencard. Během svého působení v PS PČR předložil několik novel zákonů, usiloval o zavedení korespondenční volby, nový tzv. “Bavorský systém” volby a složení rad veřejnoprávních medií a návrh zákona o druhém stupni kontroly zpravodajských služeb.[9][10]

Další kandidatury[editovat | editovat zdroj]

V roce 2012 kandidoval do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod č. 17 Praha 12 jako nezávislý kandidát s podporou KDU-ČSL a Strany zelených. Získal 14,06 % hlasů a nedostal se do druhého kola. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl opět z pozice nestraníka za KDU-ČSL lídrem kandidátky ve Středočeském kraji.[11] Tentokrát však neuspěl a mandát poslance neobhájil.[12] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 kandidoval jako nestraník za Zelené v obvodu č. 26 – Praha 2.[13] Se ziskem 5,37 % hlasů skončil na 6. místě.[14]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CV-RS-Ivan Gabal. Nadace Michaela Kocába [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GAC - Naši lidé. www.gac.cz [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  3. Obchodní rejstřík [online]. or.justice.cz [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  4. ARES [online]. wwwinfo.mfcr.cz [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  5. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 354. 
  6. Podrobnější informace o společnosti GAC [online]. www.gac.cz [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  7. Ivan Gabal | Názory Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (česky) 
  8. KDU-ČSL má kandidátky, Bělobrádek povede královéhradeckou [online]. ČeskéNoviny.cz, 2013-09-04 [cit. 2013-09-04]. Dostupné online. 
  9. PhDr. Ivan Gabal. www.psp.cz [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  10. Proč potřebujeme bavorský model? | Svobodu Médiím. svobodumediim.cz [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  11. Lídrem lidovců ve Středočeském kraji má být nestraník Gabal, po rozpadu koalice nahradí kandidáta Starostů. iHHed.cz [online]. 2017-07-28 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online. 
  12. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Středočeský kraj, Strana: Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. 
  13. Neúspěšné kandidáty na Hrad čekají v boji o Senát zajímavé souboje. iDNES.cz [online]. 2018-06-07 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. 
  14. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.10. – 6.10.2018, Výsledky hlasování, Obvod: 26 – Praha 2 [online]. Český statistický úřad, 2018 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-246-5. S. 354. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]