Isaac Smith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Isaac Smith
Admiral Isaac Smith, (1752–1831) Royal Navy officer.jpg
Narození 2. července 1752
Úmrtí 1831 (ve věku 78–79 let)
Merton
Národnost anglická
Povolání britský admirál, člen Royal Navy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Smith (1752 Londýn, Anglie2. července 1831 Merton) byl admirál britského královského námořnictva Royal Navy. Smith byl bratrancem Elizabeth, manželky kapitána Jamese Cooka, se kterým se zúčastnil dvou průzkumných cest po jižním Pacifiku. Smith byl prvním Evropanem, který vkročil na území východní Austrálie a jako první také připravil průzkumné mapy různých tichomořských ostrovů a pobřeží, včetně Ohňové země v Jižní Americe.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Isaac Smith se narodil v Londýně v roce 1752 jako nejstarší ze sedmi dětí Karla a Hannah Smithových. Byl bratrancem manželky Jamese Cooka Elizabeth.[1] Do námořní služby nastoupil v roce 1767 ve věku třinácti let. Rodinné kontakty mu zabezpečily rychlý postup na pozici schopného námořníka na palubě HMS Grenville pod Cookovým velením na průzkumné plavbě podél západního pobřeží Newfoundland.[1] Dne 27. května 1768 byl převelen na druhou Cookovu loď, na HMS Endeavour.[2] To bylo před Cookovou výpravou do Pacifiku roku 1769, kde měl Cook za úkol pozorovat přechod Venuše přes Slunce.[3] Poté bylo jeho úkolem prozkoumat jižní Pacifik a hledat předpokládanou Terra Australis Incognita (neznámá jižní zem).[4]

Isaac Smith (druhý zleva v lodi, v červeném kabátě) se připravuje vkročit na břeh v Botany Bay. Duben 1770, Cookovo přistání v Botany Bay. Litografie neznámého umělce, poprvé zveřejněná ve Městském a venkovském deníku Nový Jižní Wales, 21. prosince 1872.

S Cookem v Pacifiku[editovat | editovat zdroj]

Smith odplul s Cookem na Tahiti, poté na Nový Zéland a podél východního pobřeží Austrálie.[5] Dne 28. dubna 1770 se stal prvním Evropanem, který vkročil na australskou půdu. Cook mu řekl: „Issacu, vyskoč!“ když se příď člunu dotkla pobřeží u Botany Bay.[6] O měsíc později, 23. května 1770, poté, co James Magra zrušil podezření, že Smith napadl Cookova úředníka, byl povýšen do hodnosti „midshipman“ (tedy zkušený námořník, odpovídající za střední palubu lodi. Tato hodnost byla postupně rušena začátkem 18. století.)[2]

V květnu 1771 zemřel na tuberkulózu Zachary Hickes, který zastával funkci druhého důstojníka na Cookově lodi. Na jeho místo byl povýšen Charles Clerke. Isaac Smith tak převzal Clerkovo místo a po zbytek cesty se osvědčil.[7] Cook ho označil v dopise na Secretary of the Admiralty z roku 1772 za výborného námořníka. Napsal, že Smith „pro mě byl velmi užitečný při přípravě průzkumů, kreseb a map, ve kterých je velmi znalý.“[8]

Smith odplul znovu s Cookem v roce 1772 jako velitel a palubní důstojník na palubě HMS Resolution.[9] Během plavby pomáhal prvnímu dústojníkovi Josephovi Gilbertovi při kreslení map pro Cooka a mapových přehledů, včetně jedné z prvních zaznamenaných map Tierry del Fuego v roce 1773.[10] Smithův umělecký talent byl také demonstrován akvarelem zobrazujícím ledovec. Obraz Smith namaloval v roce 1773 kdy se HMS Resolution plavila blízko Antarktidy.[11] Po návratu Cook znovu chválil Smitha a sdělil admiralitě: „Smith je mladý muž vychovaný na moři pod mou péčí a byl pro mě opravdu velkým pomocníkem při tvorbě map, a to jak na této, tak i na mé dřívější plavbě.“[12]

Smith velitel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1775 se loď HMS Resolution vrátila do Anglie. Smith byl povýšen na poručíka a byl pověřen velením na vojenské plachetnici HMS Weazel s 16 děly. Post velitele na této lodi zastával dva roky.[2][13] V prosinci 1787 byl povýšen na kapitána a dostal velení na fregatě HMS Perseverance, vybavené 36 děly.[14] Budoucí admirál John Surman Carden byl členem Smithovy posádky v letech 1787 až 1793, v době před jeho převelením na loď HMS Marlborough. HMS Marlborough byla 74dělová loď třetího stupně řady Royal Navy, postavená v docích v Deptfordu. Poprvé byla uvedena do provozu v roce 1771. Byla jednou z třídy Ramillies postavené za účelem aktualizace námořnictva a výměny lodí ztracených po sedmileté válce. Jako kapitán HMS Perseverance byl Smith přidělen do tzv. východní flotily „East Indies Station“ pod velením admirála sira Williama Cornwallise[14] a podílel se na zajetí francouzské fregaty Résolue na moři v roce 1791 během bitvy o Tellicherry, krátce před vypuknutím první z francouzských revolučních válek.

Další život[editovat | editovat zdroj]

Navzdory tomuto úspěchu a pokračujícímu ocenění jeho nadřízených se Smithovy dny v aktivní službě blížily ke konci. V roce 1794 se nakazil hepatitidou a jeho špatné zdraví mu postupně bránilo v plnění velitelských povinností. V letech 1804[15] nebo 1807[14] požádal o povýšení na admirála a vrátil se do Anglie, aby odešel do důchodu.

Zpočátku po odchodu důchodu bydlel s Cookovou vdovou Elizabeth. V roce 1820 zdědil po svém švagrovi panství Merton Abbey v Mertonu, Surrey.[14] Dělil pak svůj čas mezi tyto dva domovy až do své smrti 2. července 1831. Zemřel ve věku 78 let.[16]

Ve své závěti odkázal částku 700 liber církvi Panny Marie v Mertonu, s cílem podporovat chudé farníky.[17] V místním kostele stojí pomník Isaaca Smitha, původně financovaný Elizabeth Cookovou.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isaac Smith (Royal Navy officer) na anglické Wikipedii.

  1. a b Robson 2009, str. 175–176
  2. a b c Beaglehole 1968, str. 590
  3. Rigby and van der Merwe 2002, str. 24
  4. Secret Instructions to Lieutenant Cook 30 July 1768 (UK) [online]. National Library of Australia, 2005 [cit. 2008-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 July 2008. (anglicky) 
  5. Blainey 2008, str. 18
  6. MACLEAN, Donald. Coasting With Cook: A Cruise in Historic Waters. The Argus. Argus Office, Melbourne Victoria, 5 August 1933, s. 9. Dostupné online [cit. 20 July 2009]. (anglicky) 
  7. Hough 1994, str. 210
  8. Cook, James, Admiralty 1/1609, cited in Hough 1994, str. 216
  9. Hough 1994, str. 231
  10. Hough 1994, str. 301
  11. Rigby and van der Merwe 2002, str. 103
  12. Letter from Captain James Cook, R.N to the Admiralty Secretary, 24 May 1775, cited in Robson 2009, str. 175
  13. Hough 1994, str. 319
  14. a b c d Urban 1831, str. 178
  15. Besant 2009, str. 180
  16. Maritime Memorials [online]. National Maritime Museum (UK), 2009 [cit. 2009-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-09. (anglicky) 
  17. LEWIS (ED.), Samuel. A Topographical Dictionary of England: Mersea, East – Methwold. [s.l.]: Institute of Historical Research, 1848. S. 295–298.  cited in British History Online [online]. University of London & History of Parliament Trust, 2009 [cit. 2009-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. St. Mary the Virgin [online]. Merton Council (UK), December 2006 [cit. 2009-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BESANT, Walter. Captain Cook. [s.l.]: BiblioLife, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-103-06135-8. 
  • The Journals of Captain James Cook on His Voyages of Discovery, vol. I:The Voyage of the Endeavour 1768-1771. [s.l.]: Cambridge University Press, 1968. 
  • BLAINEY, Geoffrey. Sea of Dangers. [s.l.]: Penguin Group (Austrálie), 2008. ISBN 978-0-670-07223-1. 
  • HOUGH, Richard. Captain James Cook. [s.l.]: Hodder and Stoughton, 1994. ISBN 978-0-340-82556-3. 
  • RIGBY, Nigel; van der Merwe, Pieter. Captain Cook in the Pacific. [s.l.]: National Maritime Museum (UK), 2002. ISBN 0-948065-43-5. 
  • ROBSON, John. Captain Cook's War and Peace: The Royal Navy Years 1755-1768. [s.l.]: University of New South Wales Press, 2009. ISBN 9781742231099. S. 23. 
  • URBAN, Sylvanus. Obituary. The Gentleman's Magazine. Parliament Street, London: J. B. Nichols & Son, 1831, roč. 51, čís. 24. Dostupné online [cit. 20 July 2009]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]