Irena kobaltová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxIrena kobaltová
alternativní popis obrázku chybí
Na kresbě J. Goulda
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďirenovití (Irenidae)
Rodirena (Irena)
Binomické jméno
Irena cyanogastra
Vigors, 1831
poddruhy
  • Irena cyanogastra cyanogastra Vigors, 1831
  • Irena cyanogastra ellae Steere, 1890
  • Irena cyanogastra hoogstraali Rand, 1948
  • Irena cyanogastra melanochlamys Sharpe, 1877[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena kobaltová (Irena cyanogastra) je výrazně zbarvený zpěvný pták, jeden ze dvou zástupců čeledi irenovití (Irenidae). Žije na Filipínách.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Irena kobaltová je endemitním druhem Filipínského souostroví, její výskyt byl potvrzen na ostrovech Luzon, Cataduanes, Polillo, Bohol, Leyte, Samar, Dinagat, Mindanao a Basilan. Vytváří zde celkem čtyři poddruhy. Jejím přirozeným stanovištěm jsou především husté listnaté stálezelené lesy, někdy i lesní okraje, zřídka se objevuje v lesích druhotných. Žije až do nadmořské výšky asi 1 500 m n. m.[3] Typicky ji lze pozorovat korunách plodících stromů, buďto samostatně, nebo v malých skupinách.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Irena kobaltová dorůstá velikosti 23 až 28 cm.[4] Zbarvení těla je dílem kobaltově modré, dílem černé s modravým nádechem, přičemž odstíny opeření se liší v závislosti na jednotlivých poddruzích. Zobák je černý, duhovka tmavě červená, nohy černé. Samci mívají o něco výraznější barvu ve srovnání se samicemi.[5]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje irenu kobaltovou ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 za téměř ohrožený druh. Hlavním důvodem úbytku populací je především ztráta přirozeného prostředí (těžba, kácení lesů pro dřevo či jejich přeměna na zemědělskou půdu, rozvoj dopravní infrastruktury), přičemž ireny podle terénních pozorování jen vzácně tolerují degradovaná stanoviště. Ochrana tohoto druhu je vesměs realizována prostřednictvím různých chráněných oblastí, nicméně ani těm se nelegální těžba dřeva nevyhýbá.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. irena kobaltová [online]. BioLib [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  3. a b BirdLife International. Philippine Fairy-bluebird [online]. IUCN, 2016 [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b ARLOTT, Norman. Birds of the Philippines and Sumatra, Java, Bali, Borneo, Sulawesi, the Lesser Sundas and the Moluccas. London: William Collins, 2018. (anglicky) 
  5. DUPONT, John Eleuthere. Philippine Birds. Greenville, Delaware: Delaware Museum of Natural History, 1971. S. 290. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]