Přeskočit na obsah

Inu-ó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Inu-ó
Země původuJaponskoJaponsko Japonsko
Jazykjaponština
Délka98 minut
Žánranimovaný
ScénářAkiko Nogi
RežieMasaaki Juasa
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleAvu-čan
Mirai Morijama
ProdukceČchoi Un-jong
Fumie Takeuči
HudbaJošihide Ótomo
KameraJošihiro Sekija
StřihKijoši Hirose
Výroba a distribuce
Premiéra9. září 2021 (Benátky)
28. května 2022 (Japonsko)
Produkční společnostScience SARU
DistribuceAsmik Ace
Aniplex
Inu-ó na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inu-ó (japonsky 犬王) je japonský animovaný filmový muzikál z roku 2021, který režíroval Masaaki Juasa a produkovalo studio Science SARU. Scénář napsala Akiko Nogi, hudbu složil Jošihide Ótomo a postavy navrhl Taijó Macumoto. Předlohou pro film byl román Heike monogatari: Inu-ó no maki od Hidea Furukawy. Příběh se odehrává v Japonsku ve 14. století a vypráví o přátelství mezi neobvykle vypadajícím tanečníkem Inu-óem a slepým hudebníkem Tomonou. Navzdory diskriminaci, které kvůli svým fyzickým odlišnostem musí ve společnosti čelit, se Inu-ó a Tomona společně vydávají na cestu ke slávě. Film měl premiéru 9. září 2021 na 78. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách; do kin vstoupil celosvětově 28. května 2022.[1][2][3]

Děj

[editovat | editovat zdroj]

Ve 14. století, během období Muromači, vládne v Japonsku politická nestabilita. Krutá občanská válka, která se odehrála před 300 lety, známá jako válka Genpei, vedla k vyvraždění klanu Heike. Během následujících staletí, kdy bylo Japonsko stále zmítáno důsledky války, se začaly šířit legendy o přízracích příslušníků padlého klanu, které údajně proklejí každého, kdo, byť neúmyslně, zneuctí jejich památku. Navzdory chatrnému míru a hrozící mstě prastarých duchů však během období Muromači vzkvétá kultura a rodí se jedinečné formy umění, včetně hudebního dramatu nó.[4]

Ve stejné době se narodí Inu-ó, chlapec s jedinečnými fyzickými vlastnostmi. Dospělí jsou jeho vzhledem zděšeni, a tak ho donutí skrývat svou pravou podobu pod oděvy a maskou.[2]

Postavy

[editovat | editovat zdroj]
  • Inu-ó (犬王)
Dabing: Avu-čan[2]
Titulní postava, jeden ze dvou protagonistů. Žije na okraji společnosti a skrývá svou pravou podobu pod šaty a maskou. Postava Inu-óa je založena na stejnojmenném herci nó, který ve 14. století údajně existoval. Hideo Furukawa, autor původního románu, příběh vystavěl na existujících legendách a ztvárnil Inu-óa jako umělce, který překoná společenské předsudky a stane se ikonickou osobností kulturní scény.[5]
  • Tomona (友魚)
Dabing: Mirai Morijama[2]
Druhý z dvojice protagonistů. Slepý hudebník, který hraje na biwu, hudební nástroj tradičně využívaný k doprovázení vyprávěných příběhů. Po skončení války Genpei byl hráči na biwu často vyprávěn Příběh rodu Heike, v němž byly popisovány události konfliktu a vzdáván hold příslušníkům vymřelého rodu ve snaze utěšit jejich duchy.[6]
Dabing: Tasuku Emoto[7]
  • Inu-óův otec (犬王の父, Inu-ó no čiči) 
Dabing: Kendžiró Cuda[7]
  • Tomonův otec (友魚の父, Tomona no čiči) 
Dabing: Jutaka Macušige[7]

Produkce

[editovat | editovat zdroj]

Film je adaptací románu Hidea Furukawy Heike monogatari: Inu-ó no maki z roku 2017.[8] Režisér Masaaki Juasa popsal filmovou adaptaci jako příběh relevantní pro dnešní dobu, který vykresluje paralely mezi minulostí a současností, a jako příběh, který se ptá, zda je lepší „podřídit se osudu a módě na cestě za slávou, nebo se vzdát odměny a žít podle vlastního přesvědčení.“[9]

Vydání

[editovat | editovat zdroj]

Světová premiéra filmu Inu-ó se odehrála 9. září 2021 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.[1] Byl prvním japonským kresleným animovaným filmem, který se soutěže zúčastnil v kategorii Vyhlídky (Orizzonti).[2] V Severní Americe měl premiéru 18. září 2021 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.[10] Japonskou premiéru měl 3. listopadu 2021 na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu.[11] Do japonských kin byl uveden 28. května 2022; spoludistributory jsou společnosti Asmik Ace a Aniplex.[2][9][12]

Film byl licencován ve Spojeném království, Irsku, Francii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku společností Anime Limited[13][14] a v Severní Americe společností GKIDS.[15] Mimo tyto oblasti a Asii je distribuce zprostředkovávána společností Fortissimo Films.[14] V České republice licencován nebyl.

Přijetí

[editovat | editovat zdroj]

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Po premiéře na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách obdržel film Inu-ó okamžitý pozitivní ohlas kritiky. Na agregátoru recenzí Rotten Tomatoes byl 89 % schválen na základě 9 recenzí a obdržel průměrné hodnocení 8/10.[16] Na stránkách Metacritic, které na základě maximálně 100 recenzí od středněproudových kritiků přidělují filmům vážené průměrné hodnocení, obdržel na základě 4 recenzí průměrné hodnocení 84/100, což naznačuje „všeobecné uznání“.[17]

William Bibbiani z periodika TheWrap poznamenal: „Inu-ó je příběh o využití umění ke sdělování pravdy mocným … Je to příběh o tom, proč některé příběhy zůstanou nevyřčeny, a o tom, proč je někteří lidé přesto vyprávějí, bez ohledu na cenu,“ a pochvalně film označil za „siréní výkřik muzikálu: rozzlobený a krásný, animovaný s vášní a velice jímavý.“[18] David Ehrlich píšící pro IndieWire film ohodnotil známkou B+; vyzdvihl jeho „láskyplnost k marginalizovaným a nepochopeným“ a poznamenal, že „od filmu Kanašimi no Belladonna z roku 1973 nebyla starověká historie v celovečerním animovaném filmu přetvořena tak hypnoticky psychedelickým způsobem“.[19] Wendy Ide ze Screen Daily označila toto dílo za „jedinečné filmařské dílo“ s „originálním přístupem, který by jej měl na poli japonské animace vyčlenit.“[20]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Rok Ocenění Kategorie Dílo Výsledek Zdroje
2021 Mezinárodní festival animace v Pučchonu Mezinárodní soutěž: Celovečerní film – Zvláštní vyznamenání Inu-ó vítězství [21]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inu-Oh na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b MILLIGAN, Mercedes. Masaaki Yuasa’s Inu-Oh Sets World Premiere at Venice. Animation Magazine [online]. 2021-09-01 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f MATEO, Alex. Masaaki Yuasa's Inu-Oh Anime Film Reveals Trailer, Cast, Staff, Early Summer 2022 Opening. Anime News Network [online]. 2021-07-26 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PINEDA, Rafael Antonio. Inu-Oh Anime Film`s Trailer Reveals May 28 Opening. Anime News Network [online]. 2022-03-14 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Muromachi Period (1392–1573). Metropolitní muzeum umění [online]. 2002-10 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ FRATER, Patrick. Annecy Winner Yuasa Masaaki Unveils ‘Inu-Oh’ as Next Project (EXCLUSIVE). Variety [online]. 2019-06-11 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ BARON, Reuben. Annecy 2020: An Inside Look at Masaaki Yuasa's Inu-Oh Film. Anime News Network [online]. 2020-06-16 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c PINEDA, Rafael Antonio. Masaaki Yuasa's Inu-Oh Anime Film Adds 3 Cast Members. Anime News Network [online]. 2021-09-10 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ 劇場アニメーション『犬王』. inuoh-anime.com [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (japonsky) 
  9. ↑ a b MILLIGAN, Mercedes. Trailer: Masaaki Yuasa's Historic Musical 'Inu-Oh' Sets Cast, 2022 Release. Animation Magazine [online]. 2021-07-28 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ „The North American Premiere of INU-OH, directed by Masaaki Yuasa, follows two boys marginalized by society in 14th-century Japan who find power through dance and song. Starring Avu-chan and Mirai Moriyama“. Twitter [online]. 2021-07-28 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ 【INU-OH】 | 34th Tokyo International Film Festival. 2021.tiff-jp.net [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ 劇場アニメーション『犬王』本予告（60秒） 5月28日（土）全国ロードショー！. YouTube [online]. [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ OSMOND, Andrew. Anime Limited Acquires Masaaki Yuasa's Inu-Oh. Anime News Network [online]. 2020-06-17 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b MACNAB, Geoffrey. Fortissimo Films boards Venice Horizons title ‘Inu-Oh’. Screen Daily [online]. 2021-08-18 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ DUDOK DE WIT, Alex. Gkids Will Release Masaaki Yuasa’s ‘Inu-Oh’ Theatrically In The U.S. Next Year. Cartoon Brew [online]. 2020-06-25 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Inu-Oh. Rotten Tomatoes [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Inu-oh Reviews. Metacritic [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ BIBBIANI, William. ‘Inu-Oh’ Film Review: Feudal Anime Mixes Headbanging Pyrotechnics and Political Defiance. The Wrap [online]. 2021-09-09 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ EHRLICH, David. Inu-Oh Review: Masaaki Yuasa’s Ecstatic Psychedelic Anime Rock Opera. IndieWire [online]. 2021-09-09 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ IDE, Wendy. ‘Inu-Oh’: Venice Review. Screen Daily [online]. 2021-09-09 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ BIAF 2022. 10.21 ~ 25 BUCHEON INTERNATIONAL ANIMATION FESTIVAL 1. Mezinárodní festival animace v Pučchonu [online]. 2021-10-24 [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Inu-ó&oldid=21721507“