Přeskočit na obsah

Ikkó Narahara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ikkó Narahara
Narození3. listopadu 1931
Ómuta nebo Fukuoka
Úmrtí19. ledna 2020 (ve věku 88 let)
Tokio
Příčina úmrtísrdeční selhání
Alma materUniverzita Čúó
Povolánífotograf
OceněníMedaile cti s fialovou stuhou (1996)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ikkó Narahara je japonské jméno, v němž Narahara je rodové jméno.
Výstava fotografií Narahary v muzeu Šimane (Muzeum umění prefektury Šimane)

Ikkó Narahara (奈良原 一高, Narahara Ikkó, 3. listopadu 1931 Ómuta19. ledna 2020 prefektura Tokio)[1][2] byl japonský fotograf. Jeho dílo je ve sbírkách Muzea moderního umění v New Yorku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narahara se narodil 3. listopadu 1931 v obci Ómuta v prefektuře Fukuoka a vystudoval právo na univerzitě Čúó (promoval v roce 1954). Ovlivněn sochou Buddhy v Naru vystudoval také dějiny umění na univerzitě Waseda, na níž získal magisterský titul v roce 1959.

Zemřel 19. ledna na srdeční selhání ve věku 88 let.[3]

V roce 1956 měl svou první samostatnou výstavu Ningen no toči (Human land, Země lidí) v Galerii Matsushima (Ginza). Narahara vystavil snímky z Kurokamimury, vesnice na Sakura-džimě. Výstava přinesla autorovi okamžitě dobrou pověst. Na své druhé výstavě Domény ve Fuji Photo Salonu v roce 1958 vystavil snímky z Trappistického kláštera v Tobetsu (Hokkaidó) a ženského vězení ve Wakajamě.

V roce 1957 kolektiv japonských fotografů Šómei Tómacu, Eikó Hosoe, Ikkó Narahara, Kikudži Kawada, Akira Sató a Akira Tanno založili uměleckou skupinu Vivo, kterou v poválečném Japonsku inspirovalo fotografické hnutí známé jako École de l'image. Přestože byl tento kolektiv aktivní pouze čtyři roky, hluboce ovlivnil japonský fotografický styl šedesátých a sedmdesátých let.

Mezitím Narahara předvedl svá díla na první (1957) ze tří výstav nazvaných Oči deseti. Vystavoval na všech třech a pokračoval v objevování krátkodobě žijícího kolektivu Vivo.[1] Od roku 1962 do roku 1965 pobýval v Paříži a po čase v Tokiu v letech 1970 až 1974 v New Yorku. Během této doby se zúčastnil kurzu americké fotografky Diany Arbusové. Během těchto lekcí nahrával, co Arbusová říkala. Tyto nahrávky se staly zajímavým dokumentem výroků umělkyně o její vlastní tvorbě krátce předtím, než spáchala sebevraždu. Naraharova práce často zobrazovala izolované komunity a extrémní podmínky. Hodně využíval širokoúhlé objektivy, dokonce i polokoulové („kruhové“) objektivy typu rybí oko.

V roce 1967 získal Narahara ocenění Fotograf roku od Japonské asociace fotografických kritiků. Získal ještě řadu dalších cen, jako například Medaili cti s fialovou stuhou v roce 1996. Od roku 1999 do roku 2005 byl Narahara profesorem na postgraduálním stupni univerzity Kjúšú Sangjó (Fukuoka).

Díla Narahary

[editovat | editovat zdroj]

Knižní sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Jóroppa: seiši šita džikan (ヨーロッパ・静止した時間, Where time has stopped (Kde se zastavil čas). Kadžima, 1967.
  • Supén: Idai naru gogo (スペーン・偉大なる午後) España: Grand tarde, Fiesta, Vaya con Dios. Tokio: Kjúrjúdó, 1969.
  • Japanesuku (ジャパネスク, Japanesque). Tokio: Mainiči šinbun-ša, 1970.
  • Ókoku (王国) / Man and his land (Člověk a jeho země). Tokio: Čúókoronša, 1971.
  • Šómecu šita džikan (消滅した時間) / Where time has vanished (Kde zmizel čas). Tokio: Asahi Šinbun-ša, 1975.
  • Seven From Ikko. Tokio: Unac, 1976.
  • Ókoku: Činmoku no sono, kabe no naka (王国:沈黙の園・壁の中). Tokio: Asahi Sonorama, 1978.
  • Čikakute haruka na tabi (近くて遥かな旅). Tokio: Šúeiša, 1979.
  • Hikari no kairó: San Maruko (光の回廊:サン・マルコ, Arcade of light: Piazza San Marco). Tokio: Unac, 1981.
  • Šašin no džikan (写真の時間). Tokio: Kōsakusha, 1981. Spoluautor: Seigow Matsuoka (松岡正剛).
  • Narahara Ikkó (奈良原一高, Ikkó Narahara). Shōwa shashin zenshigoto 9. Tokio: Asahi Šinbun-ša, 1983.
  • Venecia no joru (ヴェネツィアの夜) / Venice: Nightscapes. Tokio: Iwanami, 1985. ISBN 4-00-008027-X.
  • Šózó no fúkei (肖像の風景). Tokio: Šinčóša, 1985. ISBN 4-10-357501-8.
  • Ningen no toči (人間の土地), Human land. Tokio: Libroport, 1987.
    • Fukkan, 2017.
  • Hoši no kioku (星の記憶, The memory of stars). Tokio: Parco, 1987.
  • Venecia no hikari (ヴェネツィアの光) / Venetian Light. Tokio: Rjúkó Cúšin, 1985. ISBN 4-947551-93-3.
  • Buródowei (ブロードウェイ) / Broadway. Tokio: Creo, 1991. ISBN 4-906371-05-1.
  • Djušan dai-garasu to Takiguči Šúzó šigá bokkusu (デュシャン大ガラスと瀧口修造シガー・ボックス) / Marcel Duchamp large glass with Shuzo Takiguchi cigar box. Tokio: Misuzu, 1992. ISBN 4-622-04242-8.
  • (空) / Emptiness. Tokio: Libroport, 1994. ISBN 4-8457-0898-1.
  • Tóru Takemicu a Giovanni Chiaramonte. Ikkó Narahara: Japanesque.
  • Milan: Motta, 1994. ISBN 88-7179-087-1.
  • Revised and augmented edition: Tokio: Creo, 1995. ISBN 4-906371-20-5
  • Tokio, the '50s. Tokio: Mole, 1996. ISBN 4-938628-21-X.
  • Narahara Ikkó (奈良原一高, Ikkō Narahara). Tokio: Iwanami, 1997.
  • Poketto Tókyó (ポケット東京) / Pocket Tokio. Tokio: Creo, 1997. ISBN 4-87736-010-7.
  • Ten (天) / Heaven. Tokio: Creo, 2002. ISBN 4-87736-078-6
  • Mukokuseki-či (無国籍地) / Stateless Land: 1954. Tokio: Creo, 2004. ISBN 4-87736-097-2.
  • Džikú no kagami (時空の鏡) / Mirror of space and time. Tokio: Šinčóša, 2004. ISBN 4-10-357502-6.
  • En (円) / En: Circular vision. Tokio: Creo, 2004. ISBN 4-87736-102-2.

Další knihy s pracemi Narahary

[editovat | editovat zdroj]

Ceny a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ikkō Narahara na anglické Wikipedii.

  1. a b Mainichi Daily News. Japanese photographer Ikko Narahara dies at 88. Mainichi Daily News. 20. 1. 2020. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-21. 
  2. Muere a los 88 años el fotógrafo japonés Ikko Narahara [online]. 20. 1. 2020 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  3. 写真家の奈良原一高さんが死去 [online]. Kyodo, 2020-01-20 [cit. 2020-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-31. (japonsky) 
  4. Ikko (Ikko Narahara) [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  5. List of prizewinners, 1985–2009 Archivováno 14. 4. 2015 na Wayback Machine. (japonsky) Datum přístupu: 2012-05-19.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Tucker, Anne Wilkes, et al. The History of Japanese Photography. New Haven: Yale University Press, 2003. ISBN 0-300-09925-8.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]