Ken Domon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ken Domon
Domon Ken.JPG
Narození25. října 1909
Sakata
Úmrtí15. září 1990 (ve věku 80 let)
Tokio
Místo pohřbeníYahashira Cemetery
Alma materUniverzita Nihon
Povolánífotograf, novinář a fotoreportér
OceněníKikučiho cena (1971)
Medaile cti s fialovou stuhou (1974)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ken Domon je japonské jméno, v němž Domon je rodové jméno.

Ken Domon (土門 拳, Domon Ken, 25. října 1909, Sakata15. září 1990, Tokio) byl jedním z nejuznávanějších japonských fotografů 20. století. Je nejznámější jako fotoreportér, ačkoli se více věnoval fotografování buddhistických chrámů a soch.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Domon se narodil ve městě Sakataprefektuře Jamagata a jako mladý muž byl hluboce ovlivněn filozofickými spisy Tetsura Watsujiho.[1] Vystudoval právo na Nihon University, ale byl vyloučen ze školy kvůli účasti v radikální politice.[2] Přešel od malby k portrétní fotografii a v roce 1933 získal místo ve fotoateliéru Kotara Mijaučiho. V roce 1935 nastoupil do Nippon Kōbō, aby pracoval na časopise Nippon. O čtyři roky později se přešel do Kokusai Bunka Shinkōkai, národní propagandistické organizace; jako Ihei Kimura a mnoho dalších významných japonských fotografů pomohl během válečnému úsilí.

S koncem války se Domon osamostatnil a dokumentoval následky války se zaměřením na společnost a životy obyčejných lidí.[1] Stal se známým jako zastánce realismu ve fotografii, který popsal jako „absolutní snímek, který není absolutně dramatický“. Byl plodným přispěvatelem do fotografických časopisů, oživil nebo začal znovu počátkem padesátých let. S Kimurou, Hirošim Hamajou a dalšími odmítl pózování a další inscenované fotografie; ve svých polemikách ve fotografických časopisech byl Domon nejsilnějším představitelem tohoto pohledu. Slavně definoval svůj cíl jako „přímé spojení mezi fotoaparátem a motivem“.

Mezi nejsilnější Domonovy snímky patří ty, které pořídil v prvním desetiletí nebo po válce, a to zejména těch, kteří přežili atomové bombardování Hirošimy, záběry všedního života a zejména dětí v chudé uhelné komunitě v Čikuhó, Kjúšú) a improvizovaná hra dětí v Koto, Tokio.

Muzeum fotografie Kena Domona

V roce 1958 získal Domon od Japonské asociace fotografických kritiků cenu Mainichi Photography Award a cenu Fotograf roku. V roce 1959 mu byla udělena cena Ministerstva školství a cena Japonského novinářského kongresu v roce 1960[2] Domon utrpěl v letech 1960 a 1968 mrtvice které mu nakonec zabránily v držení fotoaparátu a upoutaly ho na invalidní vozík. To ho neodradilo od fotografování a dokumentování tradiční japonské kultury. Energicky cestoval po celé zemi a fotografoval její buddhistické chrámy v podobě impozantní série luxusně vyrobených knih. V roce 1963 začal pracovat na hlavním díle svého života Koji junrei (1963–1975). Pokud jde o jeho fotografie japonské tradiční kultury, Domon napsal: „Jsem zapojen do sociální reality dneška, zároveň se zabývám tradicemi a klasickou kulturou Nary a Kjóta, a tato jsou spojena jejich společnými hledáním bodu, ve kterém vše souvisí s osudem lidí, hněvem, smutkem a radostmi japonského lidu.“[3]

Domonova metoda fotografování těchto chrámů spočívala v tom, že než pořídil první fotografii, zůstal nějaký čas na místě. Poté začal fotografovat nikoli na základě systematického vědeckého přístupu k tématu, ale podle toho, jak se proměňovaly jeho city k subjektu.[4] Domon uvedl první svazek Koji Junrei slovy: „Toto je zamýšleno jako milovaná kniha, kniha, která umožňuje jednotlivým Japoncům znovu potvrdit kulturu, lidi, kteří je formovali.“[5]

V roce 1976 byl Domon zcela zneschopněn třetí mrtvicí a zemřel 15. září 1990 v Tokiu. V roce 1981 založily noviny Mainiči každoroční cenu Kena Domona na oslavu 110. narozenin Mainiči Šimbun; o dva roky později bylo ve městě Sakata otevřeno první muzeum věnované fotografii v Japonsku Muzeum fotografie Kena Domona. U příležitosti, kdy se v roce 1974 stal prvním čestným občanem Sakaty, daroval Domon městu celou svou sbírku děl. To vedlo k rozhodnutí vybudovat na jeho počest muzeum, které má asi 70 000 výtisků Domonových děl. Má také díla vítězů Ceny Kena Domona a ceny Kulturní cena Kena Domona), kterou město uděluje na Domonovu počest. Budovu muzea navrhl známý architekt Jošio Taniguči a v roce 1984 získala stavba 9. cenu Isoja Jošida.

Knihy Kena Domona[editovat | editovat zdroj]

  • Nihon no chōkoku (日本の彫刻). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1952.
    • 2. Asuka jidai (飛鳥時代).
    • 5. Heian jidai (平安時代).
  • Fūbō (風貌). Tokyo: Ars, 1953.
  • Murōji (室生寺). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1955.
  • The Muro-ji, an eighth century Japanese temple: Its art and history. Tokyo: Bijutsu Shuppansha, c. 1954. Text: Roy Andrew Miller.
  • With 渡辺勉. Gendai geijutsu kōza (現代芸術講座 写真). 1956.
  • Murōji (室生寺). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1957.
  • Domon Ken sakuhinshū (土門拳作品集). Gendai Nihon shashin zenshū 2. 創元社, 1958.
  • Hirošima (ヒロシマ) / Hiroshima. 研光社, 1958.
  • Chūsonji (中尊寺). Nihon no Tera 4. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1959.
  • Saihōji, Ryūanji (西芳寺・竜安寺). Nihon no tera 10. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1959.
  • Chikuhō no kodomotachi: Ken Domon shashinshū (筑豊のこどもたち:土門拳写真集). Patoria Shoten, 1960. 築地書館, 1977.
  • Chikuhō no kodomotachi: Ken Domon shashinshū. Zoku: Rumie-chan ha otōsan ga shinda (筑豊のこどもたち:土門拳写真集 続 るみえちゃんはお父さんが死んだ). Patoria Shoten, 1960.
  • Hōryūji (法隆寺). Nihon no Tera 6. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1961.
  • Murōji (室生寺). Nihon no Tera 13. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1961.
  • Kyōto (京都). Nihon no Tera. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1961.
  • Nara (奈良). Nihon no Tera. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1961.
  • (anglicky) Masterpieces of Japanese sculpture Tokyo: Bijutsuhuppansha; Rutland, Vt.: Tuttle, 1961. Text: J. E. Kidder.
  • Kasuga (春日). Nihon no Yashiro 4. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1962.
  • Koji junrei (古寺巡礼). 5 vols. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1963–75. International edition (with English texts added to the Japanese): A Pilgrimage to Ancient Temples. Tokyo: Bijutsushuppansha, 1980.
  • Tōji: Daishinomitera (東寺: 大師のみてら). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1965.
  • Shigaraki Ōtsubo (信楽大壷). Tokyo: Chūnichi Shinbun Shuppankyoku, 1965.
  • Sōfū; his boundless world of flowers and form. Tokyo: Kodansha International, 1966. Text: Teshigahara Sōfu.
  • Nihonjin no genzō (日本人の原像). Tokyo: Heibonsha, 1966.
  • Yakushiji (薬師寺). Tokyo: Mainichi Shinbunsha, 1971.
  • Bunraku (文楽). Kyoto: Shinshindō, 1972.
  • Tōdaiji (東大寺). Tokyo: Heibonsha, 1973.
  • (japonsky) Nihon meishōden (日本名匠伝). Kyoto: Shinshindō, 1974. Portraits of the famous, mostly in color.
  • Koyō henreki (古窯遍歴). Tokyo: Yarai Shoin, 1974.
  • Shinu koto to ikiru koto (死ぬことと生きること). 築地書館, 1974.
  • (japonsky) Watakushi no bigaku (私の美学, My aesthetics). Kyoto: Shinshindō, 1975. Domon photographs Japanese arts and architecture (in both black and white and color), and writes commentary on these.
  • Nihon no bi (日本の美). Nishinomiya: Itō Hamu Eiyō Shokuhin, 1978.
  • Shashin hihyō (写真批評). Daviddosha, 1978.
  • Nyoninkōya Murōji (女人高野室生寺). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1978.
  • (japonsky) Fūkei (風景). Tokyo: Yarai Shoin, 1976. Popular edition, Tokyo: Yarai Shoin, 1978.
  • Gendai chōkoku: Chōkoku no Mori Bijutsukan korekushon (現代彫刻: 彫刻の森美術館コレクション) / Sculptures modernes: Collection de The Hakone Open-air Museum. Tokyo: Sankei Shinbunsha, 1979. With some French as well as Japanese text.
  • Shashin zuihitsu (写真随筆). Tokyo: Daviddosha, 1979.
  • Domon Ken Nihon no Chōkoku(土門拳日本の彫刻). Tokyo: Bijutsushuppansha.
    • 1. Asuka, Nara (飛鳥・奈良). 1979.
    • 2. Heian zenki (平安前期). 1980.
    • 3. Heian kōki, Kamakura (平安後期・鎌倉). 1980.
  • Domon Ken: Sono shūi no shōgen (土門拳:その周囲の証言). Tokyo: Asahi Sonorama, 1980.
  • Nihon no bien (日本の美艶). Gendai Nihon Shashin Zenshū 7. Tokyo: Shūeisha, 1980.
  • Domon Ken Nihon no kotōji: Tanba, Imari, Karatsu, Eshino, Oribe, Tokoname, Atsumi, Shigaraki, Kutani, Bizen (土門拳日本の古陶磁:丹波・伊万里・唐津・絵志野・織部・常滑・渥美・信楽・九谷・備前). Tokyo: Bijutsushuppansha, 1981.
  • (japonsky) Domon Ken (土門拳). Shōwa Shashin Zenshigoto 5. Tokyo: Asahi Shuppansha, 1982. A survey of Domon's work.
  • Domon Ken zenshū (土門拳全集). Tokyo: Shōgakukan.
  • Domon Ken no koji junrei (土門拳の古寺巡礼). Tokyo: Shōgakukan, 1989–90.
  • Domon Ken Nihon no butsuzō (土門拳日本の仏像). Tokyo: Shōgakukan, 1992. ISBN 4-09-699421-9.
  • Murōji (室生寺). Nihon Meikenchiku Shashinsenshū 1. Tokyo: Shinchōsha, 1992. ISBN 4-10-602620-1.
  • Domon Ken no Shōwa (土門拳の昭和). Tokyo: Shōgakukan, 1995.
  • Koji junrei (古寺巡礼). Tokyo: Mainichi Shinbunsha, 1995.
  • Domon Ken Koji Junrei (土門拳古寺巡礼). Tokyo: Bijutsu Shuppansha, 1996. ISBN 4-568-12056-X.
  • Shashin to jinsei: Domon Ken esseishū (写真と人生:土門拳エッセイ集). Dōjidai Raiburarī. Tokyo: Iwanami, 1997.
  • (japonsky) Domon Ken (土門拳). Nihon no Shashinka. Tokyo: Iwanami, 1998. ISBN 4-00-008356-2.
  • Koji junrei (古寺巡礼). Tokyo: Shōgakukan, 1998. ISBN 4-09-681151-3.
  • 風貌 愛蔵版 Tokyo: Shōgakukan, 1999. ISBN 4-09-681152-1.
  • Domon Ken kottō no bigaku (土門拳骨董の美学). Korona Bukkusu 69. Tokyo: Heibonsha, 1999. ISBN 4-582-63366-8.
  • Domon Ken no tsutaetakatta Nihon (土門拳の伝えたかった日本) Tokyo: Mainichi Shuppansha, 2000. ISBN 4-620-60559-X.
  • Domon Ken Nihon no chōkoku (土門拳日本の彫刻 Tokyo: Mainichi Shinbunsha, c2000. Výstavní katalog.
  • Kengan (拳眼). Tokyo: Sekai Bunkasha, 2001. ISBN 4-418-01521-3.
  • Kenshin (拳心). Tokyo: Sekai Bunkasha, 2001. ISBN 4-418-01522-1.
  • Kenkon (拳魂). Tokyo: Sekai Bunkasha, 2002. ISBN 4-418-02509-X.
  • 逆白波のひと・土門拳の生涯 / 佐高信∥ Āto Serekushon. Tokyo: Shōgakukan, 2003.
  • Domon Ken tsuyoku utsukushii mono: Nihon bitanbō (土門拳強く美しいもの:日本美探訪) Shōgakukan Bunko. Tokyo: Shōgakukan, 2003. ISBN 4-09-411426-2.

Knihy s díly Domona[editovat | editovat zdroj]

Knihy o Domonovi[editovat | editovat zdroj]

  • Satake Makoto (佐 高 信). Sakashiranami no hito: Domon Ken no shōgai (逆 白 波 の ひ と ・ 土 門 拳 の 生涯). Tokio: Shōgakukan, 2003.ISBN 4-09-607015-7

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ken Domon na anglické Wikipedii.

  1. a b Watanabe (1998), s. 4.
  2. a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 0-87070-502-4. Szarkowski, John; Yamagishi, Shoji, eds. (1974). New Japanese Photography. New York: Museum of Modern Art.. 
  3. Domon, Ken. Demo shuzai to koji junrei [Demonstration shooting and pilgrimage to ancient temples], Asahi Shimbun, 11. 3. 1968. quoted in Watanabe (1998), s. 4.
  4. Watanabe (1998), s. 4-5.
  5. Watanabe (1998), s. 5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Watanabe, Jošio; Domon, Ken; Išimoto, Jasuhiro (1998). "The Severe, Steady Gaze, Domon Ken's Koji Junrei". The Beauty of Japan Photographed. Tokyo: The Japan Foundation. s. 4–5.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]