Ikkjú Sódžun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ikkjú
Portrait of Ikkyū by Bokusai.jpg
Narození 9. února 1394
Kjóto
Úmrtí 21. prosince 1481 (ve věku 87 let)
Kjótanabe
Příčina úmrtí malárie
Povolání bhikkhu, básník a kaligraf
Témata filozofie
Rodiče Go-Komatsu
Příbuzní Shōkō a Ogawa no miya (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ikkjú Sódžun (一休宗純; 1394–1481) byl japonský básník, kaligraf, malíř, zenový mnich a náboženský myslitel. Silně ovlivnil japonskou kulturu zenovou tradicí a ideály,[1] ale i zen sám svými nekonformními postoji, například odmítáním celibátu. Své básně psal klasickou čínštinu ve stylu kanbun. Je také považován za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců japonského čajového obřadu a jednoho z největších japonských kaligrafů a umělců tušovho malířství sumi-e.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ikkjú se narodil v roce 1394 na malém předměstí Kjóta. Má se za to, že byl synem císaře Go-Komacu a nízko postavené dvorní šlechtičny.[1] Už jako dítě byl oddělen od své matky, prý ze strachu, že by mohl být zavražděn jako možný následník trůnu, a umístěn do zenového chrámu Ankoku-dži v Kjótu. Dostal jméno Šuken a seznámil se s čínskou poezií, uměním a literaturou. Od třinácti let studoval v chámě Kennin-dži v Kjótu zen u kněze jménem Botecu. Zde začal psát formálně netradiční poezii. Otevřeně v ní kritizoval náboženskou laxnost vedení chrámu. V roce 1410, v šestnácti letech, opustil Kennin-dži a po čase našel u jezera Biwa klášter, v němž se stal jediným studentem opata jménem Ken'o, kterého si oblíbil. Ken'o měl nevtíravý styl výuky a silně věřil v důležitost meditace, zazenu. V roce 1414, když Ikkjúovi bylo 21 let, Ken'o zemřel. Ikkjú vykonal pohřební obřady, sedm dní se postil, a poté se pokusil utopit v jezeře Biwa, ale z břehu mu tento záměr vymluvil služebník jeho matky.

Ikkjú pak našel nového učitele u mistra jménem Kaso, který měl podobný styl jako Ken'o. Po léta pak tvrdě pracoval na přidělených kóanech a vyráběl panenky pro obchodníka v Kjótu. V roce 1418 dostal Ikkjú k meditaci 15. kóan ze sbírky Mumonkan, který popisuje, jak Tozan došel osvícení, když ho Ummon pokáral za to, že putuje z jednoho kláštera do druhého. Jednoho dne v chrámu vystoupila skupina slepých zpěváků a když se Ikkjú zabral do hudby, pronikl do svého kóanu. Jako uznání pak Kaso dal Šukenovi dharmické jméno Ikkjú, což zhruba znamená Pauza. V roce 1420 Ikkjú meditoval na lodi na jezeře Biwa, když v něm skřehotání vrány zažehlo satori. Kaso potvrdil toto velké osvícení a udělil Ikkjúovi inka, přenos dharmy. Ikkjú se pak setkal se žárlivostí Josa, staršího studenta, který nakonec převzal klášter. V Ikkjúových básních se Joso objevuje jako postava nezdravě posedlá hmotnými statky, která prodává zen, aby zvýšila bohatství chrámu.

Ikkjú se občas choval excentricky. Nadměrně pil, a proto často rozčilil Kasa svými poznámkami a jednáním s hosty. Kaso reagoval tak, že předal inka Josovi, a učinil tak z něj dharmového dědice. Ikkjú rychle opustil chrám a žil mnoho let jako tulák. Nebyl však osamělý, protože měl kolem sebe stálý okruh významných umělců a básníků své doby. V té době také navázal vztah se slepou zpěvačkou Mori, která se stala láskou jeho staršího věku.

Ikkjú pracoval rozšíření zenu mimo formální náboženské instituce. Válka Ónin však zpustošila klášter Dajtokudži, a starý Ikkjú tam byl zvolen opatem, i když funkci převzal jen neochotně. To ho pevně zařadilo do jedné z nejdůležitějších linií zenu. V roce 1481 Ikkjú zemřel ve věku osmdesáti sedmi na horečnaté onemocnění.

V zenové tradici Rinzai je Ikkjú zároveň kacíř i světec.[2] Byl jedním z mála zenových kněží, kteří se zabývali tématem sexuality v náboženském kontextu, a zastával názor, že osvícení se prohlubuje účastí na lásce a sexu, včetně mileneckých vztahů, využívání prostitutek a klášterní homosexuality.[3][4] Věřil, že sexualita je součástí lidské přirozenosti, a proto je čistší než pokrytecké organizace a světské cíle. Zároveň varoval zen před byrokratickou politizací náboženství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ikkyū na anglické Wikipedii.

  1. a b Kodansha Encyclopedia of Japan, entry "Ikkyū" by James H. Sanford
  2. LAFLEUR, William R. Liquid life : abortion and Buddhism in Japan. 1st Princeton pbk. ed. vyd. Princeton, N.J.: Princeton University Press 1 online resource (xviii, 257 pages s. Dostupné online. ISBN 978-1-4008-4367-1, ISBN 1-4008-4367-7. OCLC 1150215471 
  3. IKKYŪ, 1394-1481,; 宗純, 1394-1481,. Ikkyū and the Crazy Cloud anthology : a Zen poet of medieval Japan. [Tokyo]: University of Tokyo Press xvi, 197 pages, 4 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0-86008-340-3, ISBN 978-0-86008-340-5. OCLC 16684290 
  4. QIU, Peipei. Basho and the Dao : the Zhuangzi and the transformation of Haikai. Honolulu: [s.n.] 1 online resource (xiv, 248 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-8248-6157-5, ISBN 0-8248-6157-4. OCLC 875895212 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]