Ifigenie (Racine)
| Ifigenie | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Autor | Jean Racine |
| Žánr | tragédie |
| Premiéra | 18. srpna 1674 |
| Místo premiéry | Versailles |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ifigenie je tragédie francouzského dramatika Jeana Racina, poprvé uvedená ve Versailles dne 18. srpna 1674. Má pět jednání a je psána ve verších (tvoří ji 1794 alexandrínů a 2 osmislabičné verše).
Tato tragédie představuje Racinův návrat k mytologickým tématům – po řadě historických námětů, jako byla dramata Britannicus (1669), Berenika (1670), Bajazid (1672), Mithridates (1673).
Příběh se odehrává na břehu v Aulidě, kde se Řekové chystají zaútočit na Tróju. Nemohou se tam však dostat, protože bohové zadržují větry nezbytné k vyplutí lodí. Agamemnón, vůdce výpravy, je proto nucen poradit se s věštcem Kalchásem. Ten mu poradí obětovat dceru Ifigenii, aby usmířil bohyni Artemis, které kdysi zabil její laň. Ifigenie se podřídí přání svého otce. Agamemnónova ctižádostivost, Achillova touha po slávě, Klytaimnéstřina pýcha, žárlivost Erifýlé: hra ukazuje rozpoutané vášně, které všechny činí z Ifigenie jejich oběť.
Stejně jako u Eurípida v jeho Ifigenii v Aulidě není morálně nejsilnější postavou Agamemnón, tvrdohlavý vůdce, ale Ifigenie, kterou úcta k otci a vlastenectví žene až k tomu, aby přijala smrt.
Ifigenie měla velký úspěch při svých prvních představeních, nyní se hraje jen zřídka. Když ji Racine psal, byl na vrcholu své slávy a jeho nesporný talent těžil i z královské přízně. Úspěch mu přinesl i nepřátele, kteří si přáli zničit jeho kariéru; když se dozvěděli, že Racine připravuje Ifigenii, napsali konkurenční hru na stejné téma. Racine dosáhl u soudu, že její zveřejnění bylo odloženo; nakonec byla neúspěšně provedena na konci května 1675 a měla za následek pouze posílení Racinovy popularity.
Postavy
[editovat | editovat zdroj]- Agamemnón (král Mykén)
- Achilles (snoubenec Ifigenie)
- Odysseus (Agamemnónův spojenec)
- Klytaimnéstra, manželka Agamemnóna
- Ifigenie, dcera Agamemnóna, nevěsta Achillova
- Erifýlé, přítelkyně/soupeřka Ifigenie, dcera Heleny a Thésea
- Arcas, služebník Agamemnóna
- Kalchás, kněz a věštec
- Eurybate, služebnice Agamemnóna
- Aegina, dívka z Klytaimnéstřiny družiny
- Doris, důvěrnice Erifýlé
- Vojáci stráže
Agamemnón, přezdívaný Král králů, je vůdcem spojeneckých Řeků. Jeho manželka Klytaimnéstra je sestrou Heleny, jejíž únos je příčinou připravované trójské války. Hrdina Achilles je zamilovaný do Ifigenie, která na oplátku miluje jeho; Erifýlé, která neví o svém původu, je do něj také zamilovaná, ačkoli ji vzal do zajetí.
Obsah jednotlivých dějství
[editovat | editovat zdroj]- První dějství (5 scén) – Agamemnón říká Arcasovi, že musí obětovat svou dceru Ifigenii; aby se svou matkou Klytaimnéstrou přijela do Aulidy, slíbil, že ji ožení s velkým válečníkem Achillem. Nyní ale této lsti lituje a žádá Arcase, aby šel za jeho ženou a řekl jí, že svatba se podle Achillova přání odkládá.
- Druhé dějství (8 scén) – S Klytaimnéstrou a Ifigenií přichází Erifýlé, mladá žena, kterou Achilles unesl z Lesbu a která neví, kdo jsou její rodiče. Tajně miluje svého věznitele. Ifigenie potkává Agamemnóna a je překvapena jeho chladem. Klytaimnéstra konečně obdrží Arcasovu zprávu a připravuje se k odchodu, rozhořčena myšlenkou, že Achilles svatbu odkládá.
- Třetí dějství (7 scén) – Klytaimnéstra se dozví, že zpráva byla falešná a že Achilles si Ifigenii opravdu chtěl vzít. AgamemnÓn předstírá souhlas, aby přilákal Ifigenii k oltáři, ale nařídí Klytaimnéstře, aby se ceremoniálu nezúčastnila. Přichází Arcas, který vysvětluje Klytaimnéstře, Achillovi a Ifigenii, že Agamemnón se ve skutečnosti chystá obětovat svou dceru bohům. Všichni se ho rozhodnou zastavit, kromě Ifigenie, která přijímá svůj osud.
- Čtvrté dějství (11 scén) – Klytaimnéstra a její dcera najdou Agamemnóna, který díky jejich slzám pochopí, že jeho plán byl prozrazen, ale dál o svém úmyslu uvažuje. Achilles, šílený vztekem, žádá Agamemnóna, aby vše zrušil. Ten při představě, že by jeho královská hrdost byla podkopána, je odhodlán Ifigenii obětovat; ale když vidí, co jeho dceru čeká, rozhodne se zorganizovat její útěk s tím, že jí zakáže Achilla znovu vídat. Přivolá svou ženu i dceru a dá jim pokyny, které mají dodržovat. Všechno ale zaslechne Erifýlé a rozhodne se odhalit Agamemnónův záměr Kalchásovi.
- Páté dějství (6 scén) – Kněz Kalchás, varovaný Erifýlé, zalarmuje celý vojenský tábor; Ifigenie se chce podřídit otcově vůli a už je u oltáře připravena k oběti. Kalchás, náhle inspirován bohy, prohlásí, že obětí má být ve skutečnosti Erifýlé, Helenina tajná dcera. Ifigenie je tedy zachráněna. Erifýlé se v zoufalství vrhne na oltář a probodne se. Bohyně Artemis je tak uspokojena, vítr se otočí a flotila může odplout do Tróje.
Díla s podobným tématem
[editovat | editovat zdroj]Dramata
[editovat | editovat zdroj]- Eurípidés, Ífigeneia v Tauridě (kolem 414 př. n. l.), Ífigeneia v Aulidě (uvedeno po autorově smrti, tj. po 405 př. n. l.)
- J. W. Goethe, Ifigenie na Tauridě (1787)
Opery
[editovat | editovat zdroj]- Domenico Scarlatti, Ifigenie v Aulidě (1713)
- Christoph Willibald Gluck, Ifigenie v Aulidě (1774)
- Giuseppe Sarti, Ifigenie (1777)
Film
[editovat | editovat zdroj]- Ifigenie (řecký film, režie: Michalis Kakojannis, 1977)[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iphigénie (Racine) na francouzské Wikipedii.
- ↑ Ifigenie (1977) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RACINE, Jean. Britannicus / Ifigenie / Atalia (původním názvem: Britannicus / Iphigénie / Athalie). Překlad Gustav Francl. Praha: Odeon, 1990. 268 s. ISBN 80-207-0188-5.
- GYEBROVSZKÁ, Lenka. Ifigenie v Aulidě. Srovnání vybraných uměleckých zpracování námětu. Plzeň, 2014. 44 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Daniela Blahutková. Dostupné online.
