Hoko žlutolaločnatý
Hoko žlutolaločnatý | |
---|---|
Hlava samice hokiho žlutolaločnatého | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
téměř ohrožený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | hrabaví (Galliformes) |
Čeleď | hokovití (Cracidae) |
Rod | hoko (Crax) |
Binomické jméno | |
Crax daubentoni G.R. Gray, 1867 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hoko žlutolaločnatý[2] (Crax daubentoni) je velký druh ptáka z čeledi hokovitých obývající galeriové lesy vlhkých savan (llanos) severní Venezuely a severovýchodní Kolumbie. Pták je většinově černě zabarven, jen spodní část těla je bílá. Samci mají na horním zobáku výrazný, sytě žlutý baňkovitý útvar (odtud název „žlutolalčoný“)
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druh poprvé popsal George Robert Gray v roce 1867.[3] Hoko žlutolaločnatý se řadí do rodu Crax a čeledi hokovití.
-
1795
-
18. století
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o statného ptáka s délkou těla 86–94 cm. Opeření je tmavé, od středu čela až k šíji se táhne černá výrazně kudrnatá chocholka. Duhovky bývají zbarveny od jantarově oranžové po bledě oranžovo-červenou.[4]
Samec váží kolem 3 kg. Samci mají převážně černé opeření, jen břicho, stehna, a spodní ocasní krovky a konec ocasu jsou bílé. Na ozobí samců se nachází výrazný žlutý baňkovitý útvar. Na spodní čelisti se nachází sytě žlutý lalok, který je však podstatně méně výrazný než útvar na horní čelisti připomínající roh. Jedná se o jediného zástupce rodu Crax s rohovitým, resp. lalokovitými útvary na zobáku.[5][4]
Samice váží kolem 2,3 kg. Samice mají podobně zbarvené peří jako samci, avšak hruď, někdy i křídelní krovky, jsou bíle pruhované. Chocholka samic bývá u kořenové části bílá, což lze vidět pouze zblízka. Zobák samic i ozobí jsou černé bez lalokovitých a rohovitých útvarů.[4]
Rozšíření a stanoviště
[editovat | editovat zdroj]Druh se vyskytuje v severní Venezuele a v severovýchodní Kolumbii v několika geograficky oddělených subpopulacích. Habitat druhu tvoří galeriové lesy vlhkých savan (llanos), částečně i nížinaté opadavé a stálezelené lesy do 800 m n. m. ve Venezuele a do 1500 m n. m. v Kolumbii. Jen vzácně se vyskytuje dále než 250 m od lesa.[6]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Hnízdí počátkem období dešťů (duben – červen). Při nejmenším část populace je polygamní. Hnízdo je oválného tvaru, stavebním materiálem jsou liány a větvičky, vystýlku tvoří listy a tráva. Hnízdo bývá umístěno v koruně stromů. Samice snáší 2 bílá vejce.[5][4] Hnízdu jsou nejčastěji umístěna v hustě zalesněných místech s množstvím malých stromků a hustým podrostem, často při okraji lesa. K hlavním hnízdním predátorům druhu patří malpa plačtivá.[7]
Mimo hnízdní období v období sucha se hokové sdružují do menších skupin o 3–20+ jedinců. Nejčastěji se zdržují v oblasti vodního zdroje. Potravu sbírají na zemi, a to nejčastěji ovoce a semena; jídelníček doplňují menším množstvím jiných částí rostlin a bezobratlými živočichy. Občas mohou potravu sbírat i v korunách stromů, kam se uchylují při vyrušení.[4][5]
Hoko žlutolaločnatý je teritoriální druh. Samec se ze svého teritoria ozývá hlavně mezi únorem a červencem hlasitým a čistě hvízdavým tónem, který nejdříve jemně stoupá a poté klesá do ztracena. Tento hlasový projev byl přirovnán ke zvuku padající bomby bez výbuchu. Trvá zhruba 4 vteřiny.[8][4] Hokové dokáží vydávat i mechanické zvuky pomocí úderů křídel o sebe (cca 4–10× v 1–2 vteřinových intervalech); znějí jako uap uap uap uap.[4]
Status
[editovat | editovat zdroj]Hoko žlutolaločnatý ve Venezuele obývá méně než 50 % svého původního areálu rozšíření. Důvodem mizení druhu je hlavně masivní lov (pro „sport“ i na jídlo) a úbytek přirozených stanovišť (přeměna llanos na rýžová pole a další). Celková populace se odhaduje na 10–40 tisíc jedinců. Kvůli trvajícím hrozbám lovu a úbytku habitatu je druh hodnocen jako téměř ohrožený.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 38.
- ↑ Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Hilty 2003, s. 264.
- ↑ a b c DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Yellow-knobbed Curassow (Crax daubentoni), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-08]. DOI 10.2173/bow.yekcur1.01. (anglicky)
- ↑ a b Crax alector [online]. BirdLife International, 2021 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22678534A193911793.en. (anglicky)
- ↑ KVARNBÄCK, John; BERTSCH, Carolina; BARRETO, Guillermo. Nest site selection and nesting success of the yellow-knobbed Curassow (Crax daubentoni) in a fragmented landscape in the Venezuelan Llanos. Ornitologia Neotropical. 2008-01-01, roč. 19. Dostupné online [cit. 2022-05-08].
- ↑ BEILBY, Jonathan. Yellow knobbed curassow singing [online]. 2008-06-08 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HILTY, Steven L., 2003. Birds of Venezuela. 2. vyd. Princeton: Princeton University Press. 878 s. ISBN 978-1-4008-3409-9. OCLC 649913131 (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu hoko žlutolaločnatý na Wikimedia Commons
- Taxon Crax daubentoni ve Wikidruzích